Umělá inteligence nově dokáže lokalizovat zdroje prachových částic PM2,5 v rámci jednoho bloku domů
„Ke zjištění hladiny znečištění se standardně využívají senzory. Ty bývají ve městech umístěné na určitých místech napevno, nebo jsou připevněné na autech, která městem projíždí. Množství takových senzorů je ale dost omezené, protože vytvoření jejich sítě je časově a finančně velmi náročné. Navíc se ze senzorů připevněných na autech dozvídáme většinou pouze to, že silnice jsou zdrojem znečištění. To, že jsme nyní schopni najít zdroje znečištění ovzduší pomocí satelitních snímků, nám může hodně pomoci,“ říká Mike Bergin, profesor z Duke University a spoluautor studie.
Prachové částice PM2,5 jsou částice menší než 2,5 mikrometru. To jsou pro představu zhruba 3% průměru lidského vlasu. Protože jsou schopny doputovat až do plic, představují pro lidské zdraví velké nebezpečí. Bylo prokázáno, že tyto částice přispívají k vyšší úmrtnosti - odhaduje se, že jsou částice PM2,5 zodpovědné za smrt zhruba 4,2 milionu lidí ročně (link 2). Nedávno provedená studie na Harvard University navíc našla souvislost mezi vyšším výskytem částic PM2,5 a vyšší mírou úmrtí s onemocněním COVID-19.
Algoritmus, který umí najít zdroje částic PM2,5 je unikátní tím, že pracuje v poměrně velkém detailu. Je schopen detekovat oblast, v níž se částice nacházejí v rozlišení zhruba 300 metrů. To je průměrná délka jednoho bloku domů v New Yorku. Algoritmus pracuje tak, že nejprve udělá základní predikci, která vychází z počasí. Tu potom upřesní pomocí satelitních snímků. Výsledkem jsou konkrétní místa, na nichž je vidět míra znečištění PM2,5. Umělá inteligence se navíc sama vyvíjí – na základě získaných dat se učí, jak využívat satelitní snímky k tomu, aby byly její předpovědi stále přesnější.
„To, že jsme schopni najít konkrétní místo s vysokým výskytem částic PM2,5 je opravdový přelom. Může nám to pomoci najít odpovědi na otázky týkající se rozdílu ve zdravotním stavu tamních lidí a také zjišťovat případná spojení s tamním životním prostředím,“ říká další spoluautor studie David Carlson.
Tým nyní všechna získaná data pečlivě analyzuje a hledá souvislosti mezi mírou výskytu prachových částic PM2,5 a dalšími faktory, například se socioekonomickým statusem lidí žijících v dané oblasti, nebo s množstvím lidí hospitalizovaných v nemocnicích kvůli dlouhodobému vystavení částicím PM2,5.
reklama