Valentýnské růže? Jako darovat kilogramy oxidu uhličitého
Někomu možná udělá radost kopretina, ale ve Spojených státech amerických se stala symbolem svátku sv. Valentýna červená růže. V těsném sousledu několika slavnostních dní jich američtí prodejci vyexpedují okolo 100 milionu kusů. Jednorázový dopad tohoto počínání na životní prostředí tak můžeme v USA vyčíslit jako 9000 tun emisí oxidu uhličitého, které souvisí s produkcí takového množství květin.
Ne že by chtěli američtí vědci upírat ženám květiny, to nikoliv. Jen upozorňují na fakt, že na rozdíl od plodin produkovaných pro nezbytnou obživu pichlavé růže zase tolik kalorií strávníkům nenabízí.
Scientific American dále doplňuje, že růže obecně rostou v zemích s teplejším klimatem. Pro severoamerický trh se tak pěstují daleko na jihu, stejně jako nemalou část těch pro evropský trh tvoří exempláře dopravené z Afriky. Jejich spěšná letecká přeprava v klimatizovaných kontejnerech přes hranici kontinentů za sebou pochopitelně zanechává pořádnou uhlíkovou stopu. Růže sice mohou být pěstovány i na místě blízkém prodejcům a nakupujícím, ale v polovině února to bez vytápěných skleníků, umělého osvětlení, hnojiv a postřiků také nejde.
Přečtěte si článek Květiny jak je neznáte: škody na životním prostředí a sexuální zneužívání
Na to ostatně upozornila už studie Cranfiedlovy univerzity ve Velké Británii v roce 2007. Tamní vědci vyčíslili uhlíkovou zátěž spojenou s dovozem 12 000 překrásných růží z pěstíren v Keni na 6000 kilogramů oxidu uhličitého. Alternativa v podobě výpěstků z holandských skleníků byla ale ještě horším řešením. Stejné množství jistě neméně krásných růží znamenalo 35 000 kilogramů CO2. Řešení? Pokud vás trápí ekologický dopad darování stovek milionů květin po celém světě, zkuste příště třeba napsat báseň.
reklama
