Víc než třetina vytříděných baterií míří za recyklací do Polska

Vybité baterie, které lidé v ČR odevzdají ke zpětnému odběru, se daří recyklovat v průměru z 65 procent. Největší část (57 procent) se jich zpracuje přímo v Česku, více než třetina míří do Polska a malá část se recykluje v Německu a Španělsku. Problém je se skladováním a zpracováním lithiových baterií, naopak ty, které obsahují nebezpečné olovo, se recyklují snadno. V rozhovoru s ČTK to řekl jednatel společnosti ECOBAT Petr Kratochvíl.

V Česku se loni vybralo přes 1680 tun přenosných baterií a akumulátorů. "V tom, co posbíráme, je pestrá směs různých typů baterií. Pro nás je důležité, že každý má jiné chemické složení," řekl Kratochvíl. Obyčejné jednorázové baterie obsahují železo, zinek a mangan, v dobíjecích je nikl a kobalt, autobaterie a další typy zdrojů obsahují olovo. Zvláštní skupinu tvoří lithiové baterie a také knoflíkové s toxickou rtutí.

Podle Kratochvíla se v minulosti z použitých baterií získávaly zpět jen ty kovy, u kterých to bylo ekonomicky výhodné. Zákon vycházející z evropské směrnice v současnosti nařizuje využití minimálně 50 procent z hmotnosti baterie. Zpracovatele to nutí dostat z baterií i ty kovy, které jsou v nich obsažené v menším množstvím, což bývá ekonomicky i technologicky náročné. "To je důvod, proč za zpracování baterií musíme často platit," řekl jednatel, podle kterého hodnota vyprodukovaných kovů nepokryje náklady na sběr, třídění a recyklační technologii.

Z odevzdaných baterií se 57 procent recykluje v Česku, a to zejména olověné baterie a v menší míře zinkoalkalické články a baterie s obsahem stříbra. "Pro některé baterie v ČR neexistují recyklační kapacity. Je to proto, že jich neposbíráme tolik, aby mohla fungovat ekonomika zpracovatelské technologie," uvedl Kratochvíl. Proto 37 procent baterií sebraných v Česku míří ke zpracování do Polska, čtyři procenta do Německa. Zbývající dvě procenta se odvážejí k recyklaci do Španělka, jde o lithium-iontové články.

Celkem se z odevzdaných článků a akumulátorů zrecykluje 65 procent. "To je průměrné číslo. Třeba zinkové baterie využíváme na 58 procent, olověné, které se zpracovávají v Příbrami, až na více než 80 procent," dodal.

Právě u olověných baterií, které jsou těžké a obsahují problematický kov, funguje podle Kratochvíla recyklační proces velice dobře. "V každém státě jsou zařízení, která dokážou takovou baterii zpracovat minimálně ze 75 procent. Pro výrobu nových baterií se používá olovo z recyklátů z 80 procent, pouze 20 procent je z primárních zdrojů," uvedl. Na druhé straně je olovo kvůli své toxicitě rizikem pro životní prostředí.

Naopak oblíbené lithiové baterie se dají recyklovat jen velmi obtížně a samotné lithium se z nich v současnosti "netěží". "Při recyklaci lithiové baterie se získává kobalt a měď, ale lithia je v ní poměrně málo. Navíc je výbušné, hořlavé a jeho cena dnes není ještě tak vysoká, aby do toho zpracovatelé šli. Zatím se dá ještě relativně levně získat z primárních surovin," řekl Kratochvíl. V jiných státech jsou už podle něj zaznamenané případy havárií při skladování baterií s obsahem lithia, což je důvod, proč je nutné je při jejich přepravě v celé Evropě dodržovat speciální bezpečnostní opatření.

Ecobat funguje jako kolektivní systém, který sdružuje přes 900 výrobců. Provozuje přes 22.000 míst zpětného odběru baterií a akumulátorů, loni jich vybral 1681 tun.

---

reklama

---