Vláda chce snižovat emise – největší nepřítel jsou kotle a auta
 |
|
| Ministerstvo životního prostředí nabídne podporu domácnostem a obcím na nákup nových kotlů, především na palivové dřevo, štěpku nebo pelety. Kotel na peletky. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
„Návrh národního programu jsme několikrát předělávali, aby byl co nejkonkrétnější,“ řekl na tiskové konferenci ministr Martin Bursík. Vládní program se zaměřuje především na snížení emisí jemného polétavého prachu a polycyklických aromatických uhlovodíků. „To jsou látky, které mají přímí negativní vliv na zdraví lidí,“ řekl Bursík. Pevné částice prachu se usazují v dýchacích cestách, místo, kde se v nich usadí, závisí na jejich velikosti. Vetší částice se zachytí již v nose, částice menší než 10 µm (PM10) se mohou usazovat v průduškách, částice menší než 1 µm mohou vstupovat přímo do plicních sklípku. Podle ministerstva životního prostředí je nadlimitním emisím prachu PM 10 vystaveno 66 % obyvatel České republiky a to i mimo městské oblasti. Limity 25 µg/m3 jsou překračovány na polovině z 25 měřících stanicích. „Nejhorší je, že expozice městského obyvatelstva je úplně nejvyšší z celé evropské pětadvacítky,“ řekl Martin Bursík. U částic PM 10 je nejhorší situace v Moravskoslezském kraji, v Ústeckém kraji, Praze a Brně. Za znečištění polétavým prachem je zodpovědné zejména vytápění domácností pevnými palivy (38 %), doprava (20 %) a jen z části průmysl (12 %), veřejná (11 %) a průmyslová energetika (12 %).
Podobně nepříznivá situace je i u polycyklických aromatických uhlovodíků, koncentrace obsahu benzo(a)pyrenu v ovzduší je překročena na 26 z 28 měřících stanic. Na některých stanicích byly naměřena hodnota desetkrát vyšší, než jakou připouští limity. Také zde je z velké části na vině vytápění domácností, podílí se plnými dvěma třetinami. Emisní limity překračují maximální hodnoty také u přízemního ozónu a v loňském roce zaznamenaly tři měřící stanice i růst oxidu siřičitého.
Pro malé domácí kotle dnes neexistují žádné emisní limity. Podle zákona o odpadech sice není možné spalovat v domácích kotlích odpady, je ale velmi těžké nelegální počínání prokázat, protože zákon neumožňuje kontrole vstup na soukromý pozemek. „Chceme postavit proti sobě ústavní právo jednotlivce na nedotknutelnost obydlí a ústavní právo na čisté životní prostředí,“ řekl ministr Bursík. Podle něj se musí posílit pravomoci obce, aby mohly kontrolovat, čím se v domácnostech ve skutečnosti topí. Stejně tak by se měly zavést povinné pravidelné kontroly, zda kotle pracují správně, což je povinnost, kterou dnes musí plnit jen podnikatelé. „Z hlediska životního prostředí je přece jedno, zda kotel vlastní firma, živnostník nebo Jan Novák,“ dodal Bursík. Zástupce obce by pak mohl zkontrolovat i u soukromého majitele zda je kotel provozován správně, zda se v něm spaluje to co se má, a případně mohl uložit pokutu.
Ministerstvo proto připraví do konce roku 2008 komplexní novelu zákona o ovzduší, vyhláškami pak stanoví nové emisní limity pro zdroje do 200 kW. Pro pálení uhlí budou nastaveny limity, které budou muset majitelé dosáhnout dokonce roku 2013. Po tomto datu bude spalování uhlí v kotlech, které tyto limity nesplní, zakázáno. Ministerstvo naopak nabídne podporu domácnostem a obcí na nákup nových kotlů, především na palivové dřevo, štěpku nebo pelety. Na všechny body Programu snižování emisí může ministerstvo do roku 2014 utratit zhruba 36 miliard korun.
Škodlivé emise z automobilové dopravy se snaží řešit Program řadou ekonomických nástrojů, například poplatkem za dovoz ojetých automobilů, nebo zvýšením poplatku, které mohou obce vybírat například za vjezd do centra měst. Ten je od roku 1990 určen ve výši 20 korun. „Předpokládám, že poplatek by měl být ve výši zhruba mezi padesáti a sto korunami,“ prohlásil Aleš Kuták z ministerstva životního prostředí. Stimulovat šetrnou automobilovou dopravu by měl program na obměnu vozového parku státní správy. Do konce roku 2013 by čtvrtina z 22 500 automobilů měla využívat stlačený zemní plyn, biopaliva nebo hybridní pohon.
Problémem však může být také funkčnost kontroly v rámci již zavedených systémů. Příkladem může být měření emisí u stanic technické kontroly, kde se podle Bursíka při měření emisí u automobilů ve velkém podvádí. V minulém roce například proběhla ze strany ministerstva vnitra kontrola měřících stanic STK. Po této kontrole bylo 36 stanicím z 56 odebráno oprávnění měřit emise.
Text usnesení vlády najdete zde.
reklama
