Voláková: Sláma má coby palivo velký potenciál
 |
|
|
„V zemědělství se slámou zachází jako s odpadem – nadrtí se a zaorá. V lepším případě se dostane dobytku. My ji umíme s velkou účinností spálit a popel pak vrátit zpátky zemědělcům jako hnojivo,“ říká Voláková.
|
|
| Foto: Walter J. Pilsak/Wikimedia Commons |
Koncem devadesátých let řešily Žlutice, čím nahradit dosluhující kotle na uhlí. Rozhodovalo se mezi opravou kotelen na uhlí, plynofikací a kotelnou na obnovitelné zdroje. Město se rozhodlo pro biomasu. „Provozujeme čtyři kotle VERNER o celkovém výkonu 7,9 MW. Jeden z kotlů je upraven pro spalování dřevních štěpek, dva kotle jsou upraveny pro spalování slámy a jeden je kombinovaný. Fakticky se liší jen způsobem dodáváním paliva, jinak jsou kotle stejné,“ říká Pavlína Voláková. České kotle si pochvaluje – nejsou složité a šikovný údržbář je prý dokáže snadno opravit. Opravy se dělají jen kvůli běžnému opotřebení některých dílů. Navíc náhradní díly jsou levné a kotle nejsou poruchové, dodává Voláková.
Palivo – dřevní hmotu a slámu – bere teplárna z regionu, nejdále z padesáti kilometrové vzdálenosti. „V zemědělství se slámou zachází jako s odpadem – nadrtí se a zaorá. V lepším případě se dostane dobytku. My ji umíme s velkou účinností spálit a popel pak vrátit zpátky zemědělcům jako hnojivo,“ říká Voláková. Podle ní by stát měl podporovat zemědělce, kteří produkují slámu pro energetické účely. Pro malé zdroje má totiž sláma strategickou výhodu oproti dřevní štěpce: sláma se kvůli vlastnostem vzniklého popela nehodí jako příměs ke spoluspalování s uhlím.
Podle Volákové není u nás potenciál slámy zdaleka vyčerpán. „Vyrobit z biomasy teplo lze s účinností okolo 85 %, naproti tomu účinnost výroby elektřiny z biomasy je velmi nízká. Problém je, že stát výrobu „zeleného“ tepla nepodporuje, zatímco výroba „zelené“ elektřiny podporovaná je,“ říká Voláková.
„Ročně spotřebujeme 4 tisíce tun dřeva a kolem 1 tisíce tun slámy,“ říká Voláková. Ale nic není dokonalé a i spalování slámy má svá úskalí. „Popel ze slámy obsahuje řadu minerálů. Z nich při vysoké teplotě v topeništi vzniká tavenina, která tuhne ve sklo. To ucpává rošty a kotel je potřeba odstavit a sklo odstranit,“ říká Pavlína Voláková. V teplárně přišly na to, co do slámy přidat, aby se místo náročného odsekávání dalo sklo z kotle jednoduše vyhrábnout. Teď se zaměřili i na výzkum fyzikálních a chemických vlastností popela a snaží se vyvinout metodu, jak negativní vlastnosti biomasového popela eliminovat. Ohledně řešení tohoto specifického problému spolupracují s laboratoří Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Co dělají se sklem? „Rozdáváme ho návštěvám jako suvenýr,“ směje se Voláková. Sklo má prý barvu od hnědé do tmavě zelené, skoro stejné barvy, jako lahvové sklo.
Na otázku, co brání většímu rozšíření kotelen na biomasu, odpovídá Voláková, že předsudky vůči biomase. „Ono by leckteré město o kotelnu na biomasu zájem mělo, ale problémem je přesvědčit veřejnost, že to je dobrý nápad. Lidé jsou poměrně konzervativní. To bylo vidět i tady ve Žluticích. Z počátku vůbec nevěřili tomu, že budou mít v zimě doma teplo. Dneska už je to dobré, lidé mě i pozdraví,“ říká Voláková a dodává, že pozitivní změna je vidět i cítit – oproti době, kdy bylo město vytápěno uhlím, se vzduch ve Žluticích totiž výrazně zlepšil.
A na kolik vychází teplo ze slámy a dřeva? „Cena tepla je ve Žluticích o 100 až 200 Kč za GJ nižší než cena tepla z CZT z plynu. Konkrétně je to 530 Kč/GJ včetně daně,“ říká kotelnice Voláková.
reklama
