Vysloužilé spotřebiče stále končí především na skládkách
 |
|
| Kontejner pro sběr malých elektrozařízení společnosti ASEKOL. | |
| Foto: AMI Communications |
Podle údajů firmy REMA Systém vznikne v celé Evropské unii ročně 8 milionů tun nefunkčních elektrických spotřebičů. V zahraničí jsou však úspěšnější v tom, kolik vyřazených spotřebičů se dostane k recyklaci. Podle prezidenta Asociace spotřební elektrotechniky Michala Mazala vytřídí ve Švédsku ročně každý obyvatel kolem 12 kilogramů použitých přístrojů, podle údajů společnosti REMA odevzdá každý občan ve Švýcarsku dokonce 15 kilogramů a v Norsku 17 kilogramů ročně. Průměr celé Evropské unie se pohybuje kolem 4,5 kilogramu na občana. V České republice se vyprodukuje ročně 14 kg elektroodpadu na obyvatele, k druhotnému zpracování se dostane něco kolem tří kilogramů. Letos by měl ale každý občan odevzdat do separovaného sběru čtyři kilogramy vysloužilých spotřebičů. To je hranice, kterou se při vstupu do Evropské unie ČR zavázala splnit.
V roce 2006 se podle Statistické ročenky životního prostředí u nás zpracovalo 22 217 tun elektrošrotu, tedy 2,22 kg na obyvatele. V roce 2007 by měl být výběr úspěšnější, jednotlivé kolektivní systémy se ale liší ve svém odhadu, o kolik vlastně (co jsou kolektivní systémy viz tabulka). Zda se podaří do konce roku vybrat požadované čtyři kilogramy, není jasné ani kolektivním systémům, ani ministerstvu životního prostředí. „Musím říct, že to bude těžké, protože sběr elektroodpadu neroste tak rychle, jak jsem předpokládal,“ říká Jan Vrba ze společnosti ASEKOL. Předseda představenstva společnosti REMA David Beneš naopak předpokládá, že hranice čtyř kilogramů v roce 2008 dosáhneme. Bez ohledu na požadavek Evropské unie však situace s elektroodpady v současnosti není rozhodně optimistická. „V České republice končí na skládkách až 82 procent elektrického odpadu, v celé Evropské unii ještě stále plných šedesát procent,“ prohlásil David Beneš.
Hlavní problém je, že většina lidí neví, kam vysloužilé zboží odnést. Zejména malé spotřebiče nebo baterie ve velkém množství stále končí v běžných popelnicích. "Ve většině obcí je zpětný odběr elektrozařízení prováděn během svozu nebezpečných a objemných odpadů pouze dvakrát ročně. Jenomže například rozbitý fén takhle dlouho doma skladovat nebudete," říká Ivo Kropáček z Hnutí DUHA. Podle něj je potřeba vylepšit informační programy pro veřejnosti a především recyklační služby pro domácnosti. „Kolektivní systémy by měly výrazně zvýšit osvětu a informační aktivity, aby lidé věděli, že zařízení mohou a mají vracet, a kam je mají vracet,“ souhlasí Jakub Kašpar, tiskový mluvčí ministerstva životního prostředí. Každý obchod je ze zákona povinen při nákupu nového spotřebiče zdarma odebrat starý spotřebič (kus za kus) a to včetně internetových obchodů. Menší spotřebiče, jako jsou mobilní telefony, by se na takzvaných místech zpětného odběru měly odebírat bez ohledu na to, zda kupujete nový kus.
Velké spotřebiče, jako jsou ledničky nebo televizory, pak odeberou ve sběrných dvorech, větší množství kancelářské techniky si nechávají většinou odvézt soukromé firmy přímo z místa, kde sídlí. „Obce a poslední prodejce motivujeme výraznými finančními bonusy, odstupňovanými podle nasbíraného množství, k ještě vyšší aktivitě,“ přibližuje jednu ze strategií, jak zvýšit vybrané množství odpadu Květa Hrubešová zástupkyně kolektivního systému Elektrowin.
Podle Kropáčka nemá v ČR stále opakované použití výrobků přednost před recyklací, recyklují se i funkční zařízení, namísto aby se opravily a znovu prodaly. Problémy sběru vysloužilých přístrojů přináší také to, že kolektivní systémy trvají na odběru pouze „kompletních“ zařízení. "V některých případech je to oprávněné, například u lednic, protože chladící zařízení obsahují toxické látky, jinde je to však naprosto zbytečné, například v případě chybějícího funkčního elektromotoru u automatické pračky," říká Ivo Kropáček.Zpětným odběrem výrobků, včetně elektroodpadu, se zabývá i novela zákona o odpadech. Ta je těsně před schválením poradou vedení na ministerstvu životního prostředí, poté bude rozeslána do meziresortního řízení. „Obecně chceme zpětný odběr elektroodpadu více otevřít, především ale učinit transparentnějším pro lidi,“ přibližuje novelu Jakub Kašpar z MŽP.
 |
||
| Kolem 80 % elektroodpadu se vybere ve sběrných dvorech. Největší podíl na hmotnosti sebraných elektrozařízení mají televize a monitory k počítačům. | ||
| Foto: AMI Communications |
Díky většímu množství spotřebičů, které se dostanou k recyklaci, se průběžně snižuje poplatek na historický elektroodpad. Ten musí zákazníci zaplatit při koupi nového spotřebiče, z příspěvku se financuje sběr odpadu, který vznikl před platností současného zákona. Po roce 2013 se přestane příplatek za recyklaci historického odpadu platit. Recyklace v současnosti nových výrobků už je započítána v ceně výrobků.
Například k novému mobilu připlatí zákazník jednu korunu na likvidace historického odpadu, za notebook nebo elektrickou kytaru deset korun, za video nebo DVD přehrávač třicet korun. Za velkou televizi (s úhlopříčkou nad 55 centimetrů) si kupující připlatí 200 korun. Důvodem je poměrně složitá recyklace klasických obrazovek, které obsahují velké množství nebezpečných látek a zároveň s nástupem nových technologií, jako jsou LCD displeje, není zájem o jejich druhotné využití. Nové LCD i plazmové televizory však do budoucna vzbuzují naděje, že se budou recyklovat snadněji a také obsahují výrazně menší množství nebezpečných látek. Recyklace elektrických zařízení je pro výrobce poměrně nákladná. „Podle našich odhadů jsme spolu s ostatními za sběr, dopravu a recyklaci celkem vynaložili přibližně 268 milionů korun,“ říká Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL. To zase tlačí výrobce k tomu, aby myslel na recyklaci již při výrobě. "O designu výrobků rozhoduje výrobce, a tedy také o jejich rozebíratelnosti, recyklovatelnosti a následné využitelnosti," říká Ivo Kropáček z Hnutí DUHA.
Hlavním klíčem k většímu množství recyklovaného materiálu je podle Jana Vrby spolupráce s obcemi, například jeho společnost ASEKOL má v současnosti smlouvy s více než čtyřmi tisíci sběrnými dvory, prodejnami i opravnami elektrických spotřebičů. „Místa zpětného odběru ve sběrných dvorech obcí a u prodejců zachytí drtivou většinu vysloužilých spotřebičů, o zbytek se postarají mobilní svozy organizované obcemi,“ potvrzuje zkušenosti zástupkyně systému Elektrowin Květa Hrubešová. Obecně pochází 80 % vybraného elektroodpadu ze sběrných dvorů a kolem 85 % vybraného odpadu tvoří televizory a monitory k počítačům. V popelnicích naopak nejčastěji končí malé spotřebiče, kvůli kterým se lidem do sběrných dvorů nevyplatí jezdit.
„Hodně lidí, kteří si koupí nový výrobek, ten starý odloží do sklepa nebo na půdu s tím, že ho později odvezou do sběrného dvora. Ale to nikdy neudělají,“ popisuje Jan Vrba jedno z českých specifik „recyklace“. Podle něj jsou lidé, kteří doma skladují čtyři nebo pět televizorů. „Existuje velké množství odpadu připraveného k recyklaci, ale pro nás je nedostupné,“ říká Vrba. Lékem má být častější nabídka mobilních sběrů, které lidem nabízejí odvoz starých spotřebičů téměř z prahu jejich domů. "Je zcela evidentní, že v systému zpětného odběru není dostatečná motivace domácností staré elektrospotřebiče vracet," říká Ivo Kropáček. "Pokud by výrobci a prodejci občany dostatečně motivovali, nebyl by problém dosáhnout i několikanásobně vyšších hmotností vysbíraných elektrospotřebičů," dodává. Příkladem může být akce společnosti T-mobile Recyklístek, která nabízela za odevzdaný mobil 200 korun slevu při nákupu nového přístroje. Firma sesbírala přes 50 tisíc mobilních telefonů. "Ukazuje se, že ekonomická motivace - ať jde o formu zálohy, nebo platby podle množství produkovaného odpadu - vede k zásadní změně chování domácností," říká Kropáček.
Před dvěma týdny spustila společnost REMA akci „Zelená firma“. Společnost si vytipovala zhruba tisíc firem s více než 500 zaměstnanci v celé České republice. Podle firmy REMA nefunguje systém sběru elektroodpadu z velké části kvůli tomu, že v zemi není dostatek sběrných míst. „Hledali jsme proto řešení, jak nefungující systém co nejrychleji rozhýbat a dospěli jsme k závěru, že nejefektivnější formou je zapojení velkých firem,“ říká výkonný ředitel REMA Systém David Beneš. REMA nabízí každé firmě zdarma jednu nádobu na vysloužilé spotřebiče (o rozměrech 100 x 30 x 30 cm a objemu cca 80 l). Podle propočtů by se v případě zapojení tisícovky firem podařilo oslovit dva miliony lidí, kteří by mohly využívat sběrná místa. Interiérové kontejnery by měly primárně sloužit skutečně zaměstnancům, zda by byly přístupné i zákazníkům těchto firem, by si společnosti musely rozhodnout samy. REMA nabízí každé firmě jednu elektro-popelnici zadarmo, za každou další nádobu by musely firmy zaplatit 3 500 korun. Odvoz nasbíraného materiálu je zdarma, stejně tak nabízené ekologické poradenství při nakládaní s odpady.
Podobný sběr drobných elektrozařízení pro firmy a instituce chce rozjet také systém ASEKOL. Sběrný box (rozměr 40 x 40 x 80 cm) je určený do interiéru a opatřený všemi potřebnými informacemi pro uživatele. „ASEKOL poskytne boxy bezplatně, a to v libovolném množství tak, aby byla zajištěna dostatečná kapacita pro ukládání drobných spotřebičů v konkrétní organizaci,“ vysvětlila Ekolistu.cz manažerka komunikace Hana Ansorgová. Po naplnění sběrného boxu postačí, když odpovědná osoba z organizace kontaktuje dispečink ASEKOLu a obsah boxu bude do 48 hodin odvezen. Také zde je vyvážení prováděno bezplatně.
Jiný způsob sběru vyzkoušel ASEKOL v loňském roce ve Středočeském kraji. V deseti obcích a na pěti místech ve městě Kladně nabídl občanům možnost odnést staré přístroje do speciálního kontejneru umístěného jako běžné kontejnery na papír nebo plasty přímo na ulici. Obavy, že do kontejnerů budou lidé odhazovat ve velké míře jiné odpady, se nepotvrdily. Z kontejnerů umístěných v obcích do 1000 obyvatel se za pět měsíců celkem svezlo 1250 kg drobných elektrozařízení, což je 0,48 kg na obyvatele. „Projekt stále probíhá a průběžně ho vyhodnocujeme, takže budoucí plány s kontejnery ještě nejsou zcela jasné,“ říká Hana Ansorgová z ASEKOLu. Hlavní výhodou venkovních kontejnerů je fakt, že po počáteční investici za nádoby je svoz levnější variantou než mobilní sběry, které jsou časově a tím pádem i finančně náročné. Kontejnery jsou místem, kam lidé mohou odkládat drobná elektrozařízení, která jinak končí v komunálním odpadu. Rozměr otvoru pro vhození vyřazených přístrojů je 30 x 50 cm, což odpovídá velikosti standardního počítače.
|
Zpětný odběr elektroodpadu Zpětný odběr vysloužilé elektroniky a dalších přístrojů zajišťují tzv. kolektivní systémy vzniklé na základě zákona o odpadech, který od srpna 2005 nařizuje výrobcům a dovozcům postarat se o elektroodpad. Výrobci a společnosti, které dovážejí televizory, počítače nebo třeba elektrické hračky či mobilní telefony, jsou ze zákona zodpovědné za to, co se s jejich přístroji stane, až budou k nepotřebě. Tyto firmy mohou svoje povinnosti přenést na neziskové společnosti, které pak samy organizují zpětný odběr a oddělený sběr použitých elektrických zařízení, recyklaci a materiálové využití odpadu. Kolektivní systémy se samy dohodnou s obcemi, kterým dodají sběrné nádoby, zajišťují odvoz, financují místní sběrné dvory nebo na požádání odvezou větší množství odpadu z obcí nebo ze soukromých firem. Další informace o systému fungování zpětného odběru čtěte ve článcích Na elektrozařízeních od půlky srpna přibudou nové značky a Prováděcí vyhláška k elektroodpadu není, povinnosti ano. O poplatcích za historický elektroodpad více v odpovědi na dotaz Jak je to s poplatky za ekologickou likvidaci elektrospotřebičů?
|
Další možností, jak co nejvíce ulehčit lidem při sběru nefunkčních spotřebičů, je objednaný odvoz odpadů z jejich zaměstnání, případně z domů, ve kterých bydlí. Tuto možnost nabízí jak REMA, tak ASEKOL. REMA nabízí pro zpětný odběr vyřazených přístrojů služby svozu "Do 24 hodin". Zákazník se přihlásí pomocí jednoduchého formuláře na stránkách REMA Systému. Svoz menšího množství odpadu (kolem 50 kilogramů) by měl být uskutečněn během jednoho dne. Při větším množství odpadu je možné přes stejný formulář dohodnout individuální podmínky, kdy přepravce na udané adrese odpad vyzvedne. Systém nabízí i odvoz vyřazených baterií, také v množství kolem padesáti kilo.
ASEKOL zdarma odstraní starou kancelářskou techniku přímo z prostor konkrétní organizace pouze za určitých podmínek. Žadatel musí zajistit nakládku techniky a k odvozu si musí připravit minimálně 40 kusů televizí nebo PC monitorů nebo minimálně 1000 kg ostatního elektrozařízení. ASEKOL slibuje odvézt odpad do dvou týdnů od data doručení žádosti (na adrese www.asekol.cz nebo telefonicky na čísle 261 303 264). V případě, že firma nedosáhne minimálně požadovaného množství pro odvoz prostřednictvím kolektivního systému, obdrží od ASEKOLu předávací protokol s adresou nejbližšího zpracovatele, kde elektrozařízení od firmy převezmou a zdarma zrecyklují.
Systém Elektrowin svozy na požádání neprovozuje. Podle Květy Hrubešové musejí kolektivní systémy především garantovat, že všechny finanční prostředky budou využívat co nejefektivněji. To znamená, že tyto prostředky pokryjí nejen dnešní likvidaci historického elektrošrotu, ale budou stačit i na ekologické odstranění spotřebičů prodávaných v současnosti, kterým také jednou skončí životnost. „Neustále vyvíjíme tlak na zpracovatele, dopravce a další partnery, abychom dosáhli co nejpříznivějších cen a díky tomu můžeme i snižovat recyklační poplatky. Svážet na požádání jednotlivé spotřebiče by ale znamenalo zvýšení těchto nákladů,“ říká Květa Hrubešová.
Přestože jsou jednotlivé kolektivní systémy přesvědčeny, že všichni občané České republiky mají dostatek informací o tom, kam odevzdávat nefunkční elektrické přístroje, systém zatím zřejmě nesplňuje ani povinnou hranici čtyř kilogramů. „Spokojit se s dosaženými výsledky za loňský rok by znamenalo závazek vůči Evropské unii nesplnit. To nemůžeme připustit,“ říká Květa Hrubešová z Elektrowinu. Za nesplnění závazku by mohly České republice hrozit sankce. Evropská komise by mohla zahájit kroky, které by ve finále mohly skončit finančními sankcemi. "Ovšem zatím neznáme ani data za rok 2007, proto hovořit nyní o sankcích je poněkud předčasné," prohlásil Jakub Kašpar.
Hlavní hráči na sběrovém trhu zkouší, jak recyklaci spotřebičů rozhýbat. V říjnu loňského roku nabídl ASEKOL zkušebně pražským základním a mateřským školám nádoby na sběr použitých elektrických hraček. Těch se totiž k recyklaci dostane jen 0,07 %. Projekt poběží až do letošního května a jestli se osvědčí, bude rozšířen i do dalších měst. Na školy se zaměřil i Elektrowin, který nabízí žákům na školách soutěže ve sběru co největšího množství vysloužilých domácích pomocníků. „Aby velké školy neměly automaticky výhodu před malými, bude se uplatňovat přepočet celkově shromážděného množství na jednotlivce,“ sdělila Ekolistu.cz Květa Hrubešová.
Informace o tom, kam odnést vysloužilé spotřebiče, jsou podle kolektivních systémů všem přístupné na obecních úřadech nebo na internetu. Přesto v letošním roce všichni chystají nové kolo propagačních akcí. „Zaměříme se hlavně na to, aby se nejen podařilo splnit limit stanovený pro letošek, ale aby systém fungoval stejně dobře i v budoucnu. Právě proto se ve větší míře zaměřujeme na děti a studenty,“ vysvětluje plán systému Elektrowin Hrubešová. Vedle informačních letáčků sází společnost ASEKOL na putovní akci „Nakrmte šrotozemšťana“, která běží již druhý rok. V rámci ní umělci sestavovali z nefunkčních domácích elektrospotřebičů sochy na náměstích řady českých měst.
 |
|
reklama
