Zemědělci: Ministerstvo ohrožuje ekologické zemědělství
Od roku 1998 platila sazba kompenzace ve výši 1 100 korun na hektar zatravněné plochy bez toho, aniž by byla od té doby navýšena. Podle nového návrhu na výši kompenzačních plateb z Programu rozvoje venkova má činit kompenzace na jeden hektar ekologicky obhospodařovaných trvalých travnatých ploch částku 70,51 EUR, což představuje při letos stanoveném kursu částku 1.940 Kč/ha. V porovnání s původně vládou schválenou sazbou ve výši 2.650 korun jde o pokles kompenzace o 710 Kč.
Zemědělcům se nelíbí, že vláda původně slíbenou částku změnila po uzavření vnitřního i vnějšího připomínkového řízení bez diskuse se samotnými zemědělci. Program rozvoje venkova určuje výši kompenzací pro období 2007 – 2013. Osmdesát procent financí pochází z fondů Evropské unie.
 |
|
| Ministr zemědělství chce více chovu skotu do horských a podhorských oblastí, ale ekologickým zemědělcům snižuje plošné kompenzace. | |
| Foto: Otto Normalverbraucher/wikipedia.org |
Trvale travnaté porosty tvoří absolutně největší část ekologicky obhospodařované plochy, z celkové výměry 281 tisíc hektarů jich na zatravněné porosty připadá 232 tisíc. Podle Toma Václavíka z organizace Green marketing bude nižší státní příspěvek znamenat zpomalení růstu celého odvětví. „Rozhodnutí vlády se negativně odrazí v ekonomice většiny ekologických zemědělců,“ říká Václavík. Stejně tak se podle Václavíka zastaví přízniví trend z loňského roku, kdy po několika letech začalo výrazně přibývat nových ekologických farem. Loni se jich do systému nově přihlásilo 134 a jejich počet celkově vzrostl na 963. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí (SMO), tvrdí, že kvůli nižším kompenzacím se bude zejména v horských a podhorských oblastech počet ekologicky obhospodařovaných ploch snižovat. „Místo nich bude buď víc rozoraných polí, nebo obyčejné bodláčí,“ říká Boleslav.
Naopak velký podíl zatravněných ploch vidí jako problém ministr zemědělství Petr Gandalovič. „Na značné ploše trvalých travních porostů se uplatňuje velmi extenzivní způsob hospodaření při vysoce nadprůměrných podporách,“ tvrdí. Ty podle Gandaloviče nestimulují žádoucí restrukturalizaci českého zemědělství směrem k převodu chovu skotu do horských a podhorských oblastí ani nepřispívají k většímu počtu pracovních míst na venkově. Ekologické zemědělství přitom v České republice není žádný příliš výdělečný podnik. „Při celkové sumě dotací a kompenzací kolem osmi až devíti tisíc korun na hektar jsou celkové výdělky zemědělců dva až tři tisíce na hektar,“ říká vedoucí ekonomické komise SMO Petr Krogman.Trvale travnaté plochy přitom hrají pro zemědělce klíčovou roli zejména v málo úrodných oblastech hor a podhorských oblastí, kde nemá smysl snažit se o zemědělství s vysokými výnosy. Naopak důležitý je veřejný zájem tvorby krajiny, nejen z důvodů estetických, ale především kvůli vodohospodářské funkci. Lesy a zatravněné plochy velmi době zadržují vodu v krajině, což je zejména v období velkých povodní důležité. Ekologické zemědělství díky zákazu používání chemických hnojiv nebo herbicidů přináší zdraví krajině a jejím obyvatelům a zvyšuje množství druhů živočichů i rostlin, které se v krajině objevují. Navíc řada farem se nachází v chráněných oblastech, takže zemědělci musí splňovat velmi přísná pravidla hospodaření. „Ekonomická situace ekozemědělcům se výrazně komplikuje. Stát jim na jedné straně přikazuje, co mají dělat, na druhé straně jim znemožňuje si na to vydělat,“ říká Petr Krogman.
Ministerstvo se negativního dopadu neobává. „Nová sazba, téměř dvojnásobná oproti minulosti, by naopak měla podnítit zemědělce, aby na těchto ekopastvinách chovali především skot a vyprodukovali více hovězího masa a mléka a výrobky z nich, které na našem trhu chybí a po kterých je poptávka,“ tvrdí Hugo Roldán z tiskového odboru ministerstva zemědělství. Množství vlastních biopotravin dodávaných na český trh je asi klíčovým problém dnešního ekozemědělství v ČR. Boj mezi dováženými a domácími biopotravinami v roce 2006 těsně vyhráli dovozci, nicméně poptávka po zahraničních biopotravinách neustále roste a českým výrobkům dochází dech. Podle Toma Václavíka byl loňský nárůst poptávky po biopotravinách vyšší o 58, 5 % oproti předchozímu roku, z 65 % jej však pokryly dovážené biopotraviny. „V České republice je nedostatek bio mléka, vepřového a drůbežího masa, zeleniny a ovoce, nemluvě o zpracovaných produktech, které se z velké části dováží,“ sdělil Ekolistu Tom Václavík. Biomléko se do Čech dováží zejména z Rakouska, ketré je jeho největším evroským exportérem. Ze zemí mimo Evropskou unii bylo v loňském roce dovezeno například 72,5 tuny jáhel z Číny a dalších 102 tun loupané pohanky ze stejné země, 1,64 tuny heřmánku z Egypta nebo tuna borůvkového a brusinkového sirupu z Kanady.
Právě podpora větší produkce biopotravin je hlavním důvodem, který vedl ministra Gandaloviče k rozhodnutí přehodnotit výše dotací v ekologickém zemědělství. „Abychom přispěli k rozvoji trhu bioproduktů z českých surovin, více zvýhodníme v Programu rozvoje venkova investiční podpory zemědělcům a ostatním malým a středním podnikům na venkově při modernizaci a rekonstrukci například směrem k welfare chovu zvířat a také při budování nebo rozšiřování zpracovatelských kapacit,“ dodává Petr Gandalovič. Podle ministerstva by právě nové dotace měly do horských a podhorských oblastí přivést rozvoj chovu hovězího dobytka, zejména pro mléko a mléčné výrobky.
 |
||
| Petr Krogman a Milan Boleslav ze Svazu marginálních oblastí. | ||
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
O tyto komodity je na českém trhu velký zájem, jenže namísto rozvoje v poslední době produkce bio mléka a mléčných výrobků klesá. „Za poslední dva roky poklesl počet ekofarem s chovem dojnic o třetinu a tři z významných dodavatelů biomléka oznámili ukončení produkce mléka a přešli na chov bez tržní produkce mléka,“ říká Tom Václavík. Od výroby mléka podle zemědělců odrazují malé farmy také velmi přísné hygienické a veterinární požadavky a systém kontrol ze strany státu. A změna výše dotace zmrazila i chuť zemědělců chov dojnic rozjet. Farmy totiž nemají nemalé investice na ustájení, dojení, nádrže na nadojené mléko a samozřejmě velké náklady za práci zaměstnanců.
Předseda Svazu marginálních oblastí Milan Boleslav odmítá i tvrzení ministerstva o podpoře biopotravin tím, že se finanční prostředky přesunou z dotací na zemědělskou plochu do oblasti investiční, například na nákup nových kusů skotu. „Podle ministerstva si ekozemědělci místo přímé platby mohou požádat o dotaci na projekt, kterou dostanou v případě, že splní všechny podmínky, zejména finanční zdraví podniku,“ tvrdí Milan Boleslav. Pokud pak bude zemědělec vybrán, může investovat a Evropská unie mu částí peněz přispěje. „Jenže to si protiřečí, když ekolog nebude mít kompenzace od státu, nebude mít finančně stabilní farmu, tak nebude mít ani na dofinancování investice,“ vysvětluje Milan Boleslav. Podle něj jsou biovýrobky pro většinu ekologických zemědělců až posledním krokem, když je již jejich hospodářství ekonomicky stabilizované a oni mohou investovat peníze do dalšího rozvoje. „Jenže taková situace tu ještě není. Právě proto jsme všichni vzhlíželi k Programu rozvoje, který by stabilizoval situaci na dalších sedm let“.reklama
