Žít si jako prase pod stanem. Pastva svědčí českým pašíkům i jejich strávníkům

Přeštická prasata chovaná na Biofarmě Sasov se mají jako prasata v žitě. Nebo ještě lépe. Mohou se volně pohybovat po výběhu, pást, „kempovat“ pod stany, žít v rodině, samce nečeká kastrace. Díky výzkumu se navíc ukázalo, že tato cesta může být výhodná i pro zemědělce a spotřebitele. Maso z prasat chovaných ve výběhu nejenže chutná jinak, rozdíl v kvalitě masa lze zachytit i chemickými rozbory.

Prasata jsou na sasovské biofarmě chovaná ve velkém nadstandardu, a to i v rámci ekologického zemědělství. Prasečí rodinu tvoří 5 až 6 prasnic, 1 kanec a skupina selátek. „Ta jsou u mámy do tří měsíců,“ popsal praseční rodinu na veletrhu Biostyl Jiří Pykal z Biofarmy Sasov. V blízkosti rodiče tak selata překonají nejkritičtější období a nezažijí stres z brzkého odstavení. V konvenčních chovech jsou selata od prasnice oddělována už ve třech týdnech.

Žádní vepři, jen kvalitní vepřové

Jako jediná v republice Biofarma Sasov pak prasečí samce vůbec nekastruje. Nenajdete v ní proto jediného vepře. Přesto produkuje kvalitní vepřové. V roce 2010 byl biopotravinou roku zvolen její kančí biolovečák a v roce 2014 biokonopné sádlo právě z přeštických prasat. Ukazuje tak ostatním farmám nejjednodušší cestu, jak se vypořádat s plánovaným zákazem chirurgického kastrování, které bude platit od 1. 1. 2018.

Testy ekologického, volného a konvenčního chovu přeštických prasat, který od roku 2010 provádí Výzkumný ústav živočišné výroby Uhříněves navíc ukázaly, že maso z prasat chovaných ve výběhu obsahuje více vitaminu E. Ten je spotřebitelům užitečný nejen jako antioxidant, ale díky němu je možné maso i déle skladovat, prozrazuje Anne Dostálová z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi.

Maso ze zvířat, která žila ve volném výběhu, mají navíc v současnosti žádanější poměr nasycených a nenasycených mastných kyselin i lepší smyslové vlastnosti. Maso z ekochovu je pak hodnoceno jako šťavnatější, voňavější a křehčí.

Život ve stanech

Prasečí rodiny jsou na Biofarmě Sasov přes sezónu ustájeny venku, ve speciálních stanech. Ty během let prošly také nemalým vývojem. Původně je tvořily jen klády a autoplachty, následoval tzv. „sasovký blob“, stan podobný týpí se závětřím z balíků slámy, poslední „model“ připomíná pyramidy. Kromě rytí, válení, sociálního kontaktu a dalších přirozených radovánek si mohou prasata ve výběhu pod stromy pochutnat na čerstvých jablkách. Také krmné směsi pochází přímo z farmy.

Chov přeštických prasat je nejnáročnější činností farmy, přiznává Jiří Pykal. Všechno ale podle jeho slov vynahrazuje radost z pašíků prohánějících se na pastvinách. Nároky na chov neklesají ani přesto, že díky pastvě ušetří farma asi 10 % na nejvyšší položce nákladů na chov, čímž je krmení. Nižší jsou i požadavky na péči, prasata chodí kálet na jedno místo. „Prase není žádné prase,“ připomíná Pykal. Válením v blátě se ochlazuje a zbavuje kožních parazitů.

Přeštické černostrakaté prase, jak zní jeho oficiální název, je české selské plemeno. Odolné, nenáročné a sádelnaté pašíky chovali lidé hlavně na západě Čech. Podobná plemena jsou známá ale i v Německu nebo Anglii. Ne náhodou je proto jedním z hlavních odběratelů masa ze sasovských prasat majitel pražské restaurace, Angličan Paul Dayl.

Jezte přeštíky, zachráníte je

Přeštická prasata rostou pomaleji, potřebují pro růst více krmiva a jejich maso je také tučnější. S těmito vlastnosti proto v dnešní konkurenci těžko obstojí. Tradičnímu plemenu tak hrozí zánik.

Mezi lidmi je malé povědomí o původních selských plemenech prasat, jejich chov stát nijak nepodporuje a pro zemědělce je za současných podmínek nevýhodný, vyjmenovává důvody pro nepříznivý stav Jiří Pykal. Sasovská biofarma vykoupila poslední chovné prasnice na Moravě už v 90. letech. Stejně jako jiným sedlákům se jim ale tehdy jejich chov nevyplatil. Druhý pokus učinila právě ve spolupráci s Výzkumným ústavem živočišné výroby v Uhříněvsi.

Výzkumný projekt má mimo jiné vymanit přeštíka ze státních dotací přidělovaných na záchranu starých plemen jako genetického zdroje. Jejich vlastností byly sice v konkurenci vysokoužitkových plemen vytlačeny, stará dobrá plemena se ale mohou v budoucnu vlivem změn klimatu nebo šířících se nákaz znovu přihlásit o slovo.

Zachránit „přeštíky“, jak prasata nazývají na farmě v Sasově, mohou především spotřebitelé. „Vždycky záleží na preferenci zákazníka,“ říká Anne Dostálová. Přežití přeštického prasete tak trochu paradoxně závisí na poptávce po jeho mase.

Biofarma Sasov u Jihlavy vznikla v roce 1991 z původního školního statku, od roku 1999 hospodaří v ekologickém režimu. Obdělává 500 ha orné půdy a travnatých porostů, chová přes 300 kusů masného skotu, deset koní a téměř tisícovku prasat.

---

reklama

---