Znečištěné ovzduší dělá z masožravých rostlin vegetariány

Masožravé rostliny ze švédských bažin mají ze vzduchu znečištěného dusíkem tolik živin, že nepotřebují chytat mouchy, píše o aktuální studii server Planet Earth.

Terénní výzkum Jonathana Milletta z britské univerzity v Loughborough ukázal, že zvýšený obsah dusíkatých látek v půdě importovaných z ovzduší, umožňuje masožravým rostlinám pokrýt spotřebu živin kořeny. Práce jeho týmu, která popisuje nečekaně rychlou změnu nutriční strategie rosnatek, byla otištěna v žurnálu New Phytologist.

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) se hojně vyskytuje na rašeliništích a blatech u nás i v celé severní Evropě. Zamokřený terén ale nepředstavuje příliš úživný substrát a lapání hmyzu na lepivý povrch listů byl pro rosnatky příjemný doplněk stravy. Spalování fosilních paliv se však podepsalo na kvalitě ovzduší i nad švédskými bažinami. Srážky, obohacené o dusíkaté zplodiny, začaly narušovat zdejší ekosystém.

V místech, která jsou dusíkem znečištěna jen lehce, získávají rostliny 57 procent dusíku z hmyzu. V místech, kde je dusíku více, získávají rostliny z hmyzu jen 22 procent celkového dusíku.

„Když je tolik dusíku snadno dosažitelných kořeny, kdo by se namáhal lovem hmyzu,“ shrnuje klíčový poznatek Jonathan Millett, hlavní autor studie.

Vědci posbírali vzorky rostlin na místech s různými imisemi dusíku, od míst téměř nedotčených až po místa s velkým obsahem dusíku. Kromě toho také vzali vzorky hmyzu, kterými si rostliny vylepšují jídelníček, a vzorky mechu, který využívá jen své kořeny.

Samotný výzkum byl založen na laboratorním rozboru jednotlivých isotopů dusíku v rostlinách. Isotopy dusíku, který rostliny získaly z hmyzu, se liší od isotopů dusíku, který pochází z dusíkem znečištěných dešťů. Na základě tohoto rozdílu mohli vědci určit, kolik dusíku rostliny přijmou pomocí kořenů a kolik „naloví“ pomocí listů.

Vědci se domnívají, že tyto rostliny se přeorientovaly na masožravost právě kvůli tomu, že se jim prostřednictvím kořenů nedařilo získat dostatek dusíku. Lapání hmyzu pak byl náhradní zdroj dusíku. Je to pro rostliny ale velmi nákladný způsob.

Specializované lovné náčiní totiž stojí rosnatky spoustu energie. Je výhodné v živinami chudém prostředí, kde poskytuje konkurenční výhodu oproti normálním rostlinám, ale při běžně dostupném dusíku je tato vychytávka zbytečná.

Podle Milletta už předchozí experimenty prokázaly, že rostliny produkující méně lepivého sekretu mají menší úspěšnost „lovu“. Podstatnou roli může hrát i zabarvení, protože rosnatky zásobované dusíkem ze srážek mají výrazně zelenější barvu než ty z chudších oblastí, méně je také červených „lákacích“ teček na povrchu. Rostliny prostě upouštějí od udržování nákladných technologií tam, kde je nepotřebují.

Jak ale autor upozorňuje, rád by výzkum zopakoval ještě na domácí půdě. Vyšší dostupnost dusíku totiž pravděpodobně nebude jediným faktorem, který u rosnatek spouští menší zájem o hmyz. Britská rašeliniště jsou vystavena daleko větší expozici spadu, skoro 30 kg na hektar, oproti 1,5 kg ve Švédsku.

---

reklama

---