Zničí turistika ohrožená místa?
Do některých zemí, jako jsou Laos, Kambodža nebo Jihoafrická republika, dokonce přijíždějí desetinásobky počtu turistů z doby před deseti let a přinášejí jim nemalé příjmy. Vyplývá to ze studie, kterou společně v polovině září zveřejnily organizace Conservation International (CI) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP).
 |
|
| Turisté na Machu Picchu v Peru. | |
| Ilustrační foto: Conservation International/Levi Norton
|
Cancúnská proměna
Mezinárodní turistický průmysl se silně rozvíjel po celou druhou polovinu 20. století a dnes se na celosvětovém hrubém domácím produktu podílí z 11 %. Patří tak mezi nejrozšířenější odvětví celé planety. Prudký rozmach se sebou ovšem nese těžké časy pro životní prostředí. Silnice, letiště a hotely rychle zabírají půdu a vedou ke kácení lesů, vysušování bažin, zvýšenému množství odpadu, splašků i spotřeby energie, někdy i k nedostatku pitné vody. A jelikož jsou hlavními turistickými taháky slunce, moře a písek, zabrat dostávají především pobřežní oblasti.
Odstrašujícím příkladem se stal mexický Cancún, kde se v září konala konference Světové obchodní organizace. Než se před třiceti lety začal rozvíjet jako turistické letovisko, žilo tu na ostrůvku Kan Kun 12 rybářských rodin. Celou oblast relativně nedotčeného deštného pralesa a původních pláží obývalo 45 000 potomků Mayů.
Dnes sem každý rok přijíždí víc než 2,5 milionu turistů a počet stálých obyvatel vzrostl na 300 000. Vznikly tu chudinské čtvrti, odkud do moře odtéká tři čtvrtiny splašků bez jakékoli úpravy. Mangrovové lesy i pralesy ve vnitrozemí byly vykáceny, mokřiny a laguny zavezeny a písečné duny přemístěny. Mnoho druhů ptáků, ryb i dalších zvířat úplně zmizelo.
Zlatá vejce
Nemusí to ale všude dopadnout jako v Cancúnu. Pokud politici, a to i ti regionální, začnou při plánované výstavbě nových turistických míst víc myslet na ochranu životního prostředí, mohou tím podle UNEPu pomoci nejen přírodě, ale i sobě. Nezničí si místo, kde žijí, a to jim může přinést dlouhodobý zdroj obživy. "Ničení životního prostředí by pak mohlo být považováno za zabíjení slepice, která snáší zlatá vejce," prohlásil Russel Mittermeier, prezident CI.
"Zachování nepoškozeného životního prostředí je výhodné i pro turistický průmysl," přidal se ředitel UNEPu Klaus Töpfer. Počet výletníků, kteří vyrážejí na cesty právě kvůli nedotčené přírodě, totiž stále roste. "Existují místa, kde jsou dobře vyváženy jak zájmy turistického průmyslu, tak zájmy přírody. Musíme se snažit, aby se nestaly ostrůvky dobrých příkladů v moři environmentálního úpadku," řekl Klaus Töpfer.
Jak dopadne Chorvatsko?
Pokud by snad měl čtenář dojem, že se Česka vyprávění netýká a do míst s vysokou biodiverzitou zavítá jen pár dobrodruhů, musíme ho vyvést z omylu. Nejnavštěvovanějším turistickým regionem na světě je totiž oblast Středozemního moře, která je zároveň jedním z horkých míst. Podle Evropské agentury pro životní prostředí se má celkový objem 260 milionů návštěvníků, kteří do Středozemí zavítali v roce 1990 (135 milionů z nich směřovalo na pobřeží moře), do roku 2025 zvýšit na 440-655 milionů. Část této nadílky se nevyhne ani nejoblíbenějšímu cíli českých cest do zahraničí, chorvatskému pobřeží.
Světový fond na ochranu přírody (WWF) už apeloval na vládu Chorvatska, aby se zasadila o vyhlášení dalších národních parků na svém území, především na ostrovech vzdálenějších od pobřeží, které byly během komunismu a následných válek turistům nepřístupné. Fond se obává, že by v důsledku bouřlivého rozvoje masového turismu mohla vzít nedotčená příroda ostrovů a okolních moří brzy za své. Hordy řidičů za volanty škodovek vytvářející v letních měsících za Záhřebem zácpy nasvědčují, že obavy WWF mohou být oprávněné.
Článek je převzat z říjnového čísla tištěného EkoListu.
reklama
