Zvířata versus les
 |
|
| Zatímco vysoké a černé zvěře je nadbytek, zajíců neustále ubývá. | |
| Foto: Ivan Mikšík/www.natureblink.com |
Koncem října vydalo Hnutí Duha zprávu upozorňující na novou studii, kterou provedl Ústav pro výzkum lesních ekosystémů (IFER). Podle hnutí z této studie vyplývá, že přemnožená spárkatá zvěř v českých lesích spase nebo poškodí skoro polovinu nově vysazených stromků. Sazenic listnatých stromů je přitom poškozeno podle studie až 60 %, což prakticky znemožňuje obnovit smíšený les, protože v lese zůstávají jen smrčky. Zvěř ale podle studie poškodí i 16 % starších stromů, hlavně tím, že loupe a ohryzává kůru. Stromy pak napadá hniloba, což je pro stromy po čase osudné. Zlomí je vítr nebo je napadne například kůrovec. Škody navíc oproti předchozím rokům narůstají. Sazenice stromků sice jde chránit, například oplocením, obalováním jednotlivých sazenic nebo natíráním repelenty proti okusu, ale tato opatření jsou drahá, a navíc nechrání malé stromečky z přirozeného zmlazení lesa. Tedy ty, které nevysadili lesníci, ale které vyrostly v lese samy. Ochrana sazenic navíc neřeší příčinu problému, ale jen potírá následky.
Hnutí Duha proto vyzvalo ministerstva zemědělství a životního prostředí k urychlené změně legislativy tak, aby byly sníženy stavy jelenů, srnců a muflonů na počet, který les uživí. Podle Jaromíra Bláhy z Duhy by měla být prvním krokem změna myslivecké vyhlášky a následovat by měla novelizace mysliveckého zákona. Jak uvedla Duha, změněn by měl být i systém plánování lovu. „Plány lovu totiž vznikají podle výsledků každoročního mysliveckého sčítání, nikoli podle zdravotního stavu lesa,“ vysvětluje Jaromír Bláha. Počty zvěře se pouze odhadují, například podle stop. „Sčítání vypadá většinou tak, že myslivci vyjdou ve stanovený den do honitby a počítají stopy zvěře, která zrovna vstala a kterou shodou okolností uvidí. Získaná čísla pak korigují na základě ostatních pozorování,“ pokračuje Jaromír Bláha. Skutečný počet zvířat na konkrétním místě podle něj ovšem není možné nikdy přesně zjistit, a proto Duha požaduje, aby se podobně jako v okolních zemích plány lovu stanovovaly na základě množství dřevin, které zvířata poškodí. „Navrhujeme snížit stavy spárkaté zvěře tak, aby celkové množství okousaných stromků bylo maximálně 10 %,“ říká Jaromír Bláha. „Zároveň požadujeme, aby obrůstaly všechny požadované dřeviny.“ To znamená, že nepoškozený musí zůstat i podíl dřevin povinně vysazovaných v rámci obnovy smíšených lesů.
„Kromě toho Duha navrhuje úplně zrušit přikrmování zvěře, nebo alespoň povinnost přikrmovat,“ přidal pro Ekolist Jaromír Bláha. Zvířata jsou totiž na podzim a v zimě soustavně přikrmována senem, jadrným krmivem, letninou, což jsou sušené kopřivy, maliní a ostružiní, někde dokonce kukuřičnou siláží. „Myslivecká sdružení divokou populaci v podstatě proměňují v zemědělský chov. Taky kvůli zimnímu přikrmování spásá přemnožená zvěř mladé stromky v létě, když nedostává krmivo od lidí,“ tvrdí Duha.
Těžkosti lovu
Myslivci mají ovšem na přikrmování (které v tzv. době nouze ukládá uživatelům honiteb zákon o myslivosti) jiný pohled. Objasňuje ho Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty: „Hnutí Duha navrhuje přestat přikrmovat zvěř proto, aby se selektovaly slabé a nemocné kusy zvěře. Myslivci ale provádějí průběrný odstřel, kterým se snaží takové jedince vyloučit.“ Pokud by se přestala zvěř přikrmovat, podle Luďka Králíčka by naopak pravděpodobně na lesních porostech vznikaly škody větší, protože by zvířata neměla co jíst. „Myšlenka nepřikrmovat zvěř přišla ze skandinávských zemí, kde se nikdy nepřikrmovalo. V posledních letech se však začalo přikrmovat i tam, právě kvůli škodám na lesních porostech,“ říká Luděk Králíček a pokračuje: „Zvěř v období hojnosti potravy musí nabrat tukové zásoby, a to nejen kvůli energii, ale i proto, že z tuku v období mrazů získává vodu. Když je mráz, zvířata se nemají čeho napít, potoky jsou zamrzlé a sníh jíst neumějí. Pokud pak nedostanou dužnatou potravu (hlavně na konci zimního období), loupou kůru, aby se dostala na lýko.“ Luděk Králíček proto říká přikrmování ano, ale v rozumné míře. Není podle něj vhodné přikrmovat obilím, jak občas praktikují někteří méně poučení myslivci.
Přikrmování zvěře je nutné i podle Věry Petrové, předsedkyně Sdružení vlastníků honebních pozemků v ČR a členky Myslivecké rady ministra zemědělství ČR. „Zvěř se musí přikrmovat od září do dubna a pak alespoň minerály, protože na polích jsou stahektarové lány monokultur. Jinak zvěř zničí lesní porosty, okouše kde co, protože nemá dostatečně pestrou stravu,“ vysvětluje Věra Petrová. „Vydatné krmení, oplocenky a nátěr kultur proti okusu. Tak jedině může vlastník pozemku, pokud nemá na svém pozemku vlastní honitbu a je odkázán na myslivce, svůj les ochránit.“
 |
||
| Srnka a danělka ve Stanici pro zraněné živočichy ve Voticích. | ||
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Podle Věry Petrové je to ale nesmysl. „Srnce je možné střílet od 16. května do 30. září a srny se srnčaty od 1. září do konce prosince, vyžaduje to ovšem mnoho času, který naši samozvaní myslivci nemají,“ uvedla pro Ekolist. Bylo by totiž potřeba, aby myslivci chodili od března do konce prosince nejméně obden na čekanou, sledovali zvěř a tipovali, které kusy střelit a které nechat na chov. „Tak se to totiž před komunistickou myslivostí vždy dělalo. Tehdejší myslivec (většinou majitel honitby) vždy věděl, kam který kus a v kolik hodin chodí na pastvu, dovedl ho vyhledat a zastřelit. Zvěř se nezměnila, ta je po staletí stejná, jen struktura naší myslivosti postavená na základech totalitního myšlení z dob vlády komunistů je jiná než ta, která byla před rokem 1948.“ Věra Petrová se podivuje i nad tvrzením, že se srny s mláďaty přesouvají v zimě na pole: „To tam i spí? Naopak, v zimě se přesunou právě do lesa, kde mají úkryt – jenže dovedete si představit, jak tam na ně, v mrazu a vichru, čeká lidový myslivec?“
Protichůdné zájmy
Ministerstvo zemědělství v polovině listopadu na studii zareagovalo vydáním prohlášení s výzvou k redukci stavů některých druhů velké zvěře. Vyzvalo „všechny držitele honiteb a vlastníky honebních pozemků, aby v maximální míře využívali možností, které poskytuje právní úprava na úseku myslivosti ve vztahu k usměrňování chovu zvěře“. Jaromír Bláha z Duhy však nepovažuje toto opatření za příliš účinné. „Je to jen jednorázové opatření, platí jen do března a mohli to udělat už dávno. Navíc by proti tomu protestovali ochránci zvířat,“ řekl. „Je spíš potřeba nastavený systém změnit. Snažit se předcházet střetům zájmů, kdy hajný je zároveň i myslivec.“
Hajný, který je zároveň i myslivec, se totiž dostává do ukázkového střetu ekonomických zájmů. Jako lesník má pěstovat zdravý les, ale jako myslivec chce mít zároveň v lese co nejvíc zvěře, aby mohl co nejvíc lovit. V momentě, kdy převáží vášeň pro myslivost, dochází ke škodám na lesních porostech. Podle Hnutí Duha, které vychází z nezávislé studie z poloviny 90. let, se škody způsobené zvěří na lesních porostech blíží nejméně k 1,5 miliardě korun ročně. Profesor Radomír Mrkva z Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně vypočítal, že myslivcům tak každý rok přispíváme částkou 270 korun na kilogram zvěřiny.
Naopak o obrovských ziscích, které se pohybují v prodeji zvěřiny, hovoří Věra Petrová. „Myslivci nemají žádný zájem na snížení stavů. Vždyť je krmení této zvěře nic nestojí! A přitom si srovnejte ceny: kilo vepřové kýty stojí 120 až 150 Kč, kilo srnčí kýty stojí 595 Kč a z divočáka 469 Kč.“ Jak Věra Petrová uvádí, ještě v 50. letech byla přitom zvěřina k dostání na každém rohu, levněji než normální maso a bez potravinových lístků (ty byly až do roku 1953). „Zvěř však přemnožená nebyla, odstřely byly poloviční než dnes,“ říká. Věra Petrová ovšem zdůrazňuje, že je důležité mezi myslivci rozlišovat. Podle ní v republice existuje silná myslivecká lobby, která „drží všechny v šachu a má zastoupení napříč poslaneckým spektrem a vykořisťuje jak majitele pozemků, tak drobné venkovské myslivce“.
Tento článek je převzat z tištěného Ekolistu 02/2008.
reklama
