Tiskové zprávy
Česká krajina: Klisny divokých koní se zakulacují – před zimou si užívají ovoce ze stromů a čekají první hříbata
Divocí koně v Milovicích se připravují na zimu. Konec léta a začátek podzimu je pro ně na pastvinách ve znamení pestré a chutné potravy. Bohaté porosty travin totiž doplnilo dozrávající ovoce na stromech a keřích. Především jablka, ryngle a šípky.
„Koně nejdříve okusovali ovoce přímo ze stromů. Nyní už jsou všechny spodní větve „sklizené“ a tak pravidelně ráno a v podvečer systematicky obcházejí všechny ovocné stromy, které mají perfektně zmapované, a žerou uzrálé plody, které spadnou na zem. Přes den zase obírají zralé šípky z růží. Koně v Milovicích jsou díky kvalitní pestré pastvě a pravidelnému příjmu ovoce velmi dobře živení, což nám nyní poněkud znesnadňuje posouzení březosti.“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Koně si tak vytvářejí v těle zásoby na období zimního nedostatku.
Návštěvníci by se však rozhodně neměli snažit koně přikrmovat. „Koně mají vše, co potřebují, na pastvině. Jakékoliv přikrmování je může ohrozit na zdraví i na životě. Suché pečivo, kterými se občas přikrmují domácí koně, může divoké koně zabít, nejsou na něj zvyklí, navíc z důvodu ztráty plachosti je krajně nevhodné a pro návštěvníky nebezpečné i přikrmování ovocem a zeleninou“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Pestrá a bohatá strava není jediným důvodem, proč se klisnám zakulacují břicha. Harémový hřebec Northcroft Firestarter byl od jara pozorován při páření, či pokusech o něj, se všemi svými klisnami. „Momentálně lze ještě těžko zvenčí rozpoznat, která klisnička je březí a která ne, neboť vývoj hříběte v děloze trvá dlouhých jedenáct měsíců. Nicméně, podle optimistických odhadů můžeme na jaře příštího roku, počínaje březnem, očekávat první přírůstky,“ konstatuje Martina Komárková, etoložka z Výzkumného ústavu živočišné výroby a Univerzity Karlovy.
Klisny divokých koní se obvykle zapojují do reprodukce ve třetím létě jejich života a jsou známy i rekordmanky, které porodily hříbě ve třiceti pěti letech. To jsou ovšem výjimky, aktivní rozmnožování trvá obvykle do dvaceti až pětadvaceti let.
„I když v ideálním případě klisny mohou zabřeznout do jednoho měsíce po porodu a produkovat tak jedno hříbě každý rok, přičemž dvojčata jsou jen velmi vzácná, obvykle si po dvou letech vybírají odpočinkovou sezónu a pak opět svědomitě pokračují, průměrně jsou tedy každá matkou čtrnácti hříbat,“ dodává Martina Komárková.
Svoji plodností nezůstávají pozadu ani hřebci. I když v přirozených podmínkách musí čelit neustálým pokusům o převzetí jejich harému ze strany ostatních samců, pokud nejsou rušeni nebo pokud mají výjimečné schopnosti odrážet útoky konkurentů, mohou plnit své otcovské povinnosti i dvacet let v řadě. Podle zkušeností z jejich domoviny v Exmooru však hřebci v roli vůdce harému vydrží asi deset let.
Koně se v těchto dnech začínají připravovat na příchod zimy také svým vzhledem. „Již jim dorůstá tmavší zimní srst, díky které nemají problém ani s hlubokými mrazy, sněhem a deštěm. Dvouvrstvá zimní srst je izoluje tak dokonale, že sníh na jejich hřbetě vytváří jakousi peřinu, aniž by roztál. Kratší a částečně stojatá hříva, která je zdobila přes léto, začne zanedlouho sílit a prodlužovat se, aby mohla vytvořit huňatý límec kolem koňských krků,“ popisuje Martina Komárková. Již nyní lze u milovických koní pozorovat línání hřívy, která jim v dlouhých chuchvalcích splývá z krku. Jde o přirozený jev, který se pravidelně opakuje.
Za více než osm měsíců pobytu stáda v Milovicích se výrazně upravily i vztahy mezi jeho členy. „Teď jsou naprosto úžasně sehrané stádo, kde je jasně daná hierarchie. Klisny se prakticky nesetkávají v agresivních střetech,“ podotýká Martina Komárková.
Divocí koně přijeli do Milovic letos 28. ledna. Pocházejí z anglického Exmooru, kde žijí od nepaměti ve volné přírodě. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086 a patří k nejstarším záznamům o volně žijících koních v Evropě. Genetické výzkumy z posledních let ukázaly, že právě koně z Exmooru odpovídají svým vzhledem a zbarvením původním divokým koním Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s vyhynulými divokými koni z Evropy.
Na péči o divoké koně může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Projekt záchrany ohrožených druhů motýlů a dalších vzácných druhů v Milovicích s pomocí pastvy divokých koní podpořil Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Středočeský kraj, společnost Net4Gas, rodina Orlických, JK Jewels, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost.
Na projektu spolupracuje společnost Česká krajina s vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Biologického centra Akademie věd České republiky, Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a dalších institucí.
„Koně nejdříve okusovali ovoce přímo ze stromů. Nyní už jsou všechny spodní větve „sklizené“ a tak pravidelně ráno a v podvečer systematicky obcházejí všechny ovocné stromy, které mají perfektně zmapované, a žerou uzrálé plody, které spadnou na zem. Přes den zase obírají zralé šípky z růží. Koně v Milovicích jsou díky kvalitní pestré pastvě a pravidelnému příjmu ovoce velmi dobře živení, což nám nyní poněkud znesnadňuje posouzení březosti.“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Koně si tak vytvářejí v těle zásoby na období zimního nedostatku.
Návštěvníci by se však rozhodně neměli snažit koně přikrmovat. „Koně mají vše, co potřebují, na pastvině. Jakékoliv přikrmování je může ohrozit na zdraví i na životě. Suché pečivo, kterými se občas přikrmují domácí koně, může divoké koně zabít, nejsou na něj zvyklí, navíc z důvodu ztráty plachosti je krajně nevhodné a pro návštěvníky nebezpečné i přikrmování ovocem a zeleninou“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Pestrá a bohatá strava není jediným důvodem, proč se klisnám zakulacují břicha. Harémový hřebec Northcroft Firestarter byl od jara pozorován při páření, či pokusech o něj, se všemi svými klisnami. „Momentálně lze ještě těžko zvenčí rozpoznat, která klisnička je březí a která ne, neboť vývoj hříběte v děloze trvá dlouhých jedenáct měsíců. Nicméně, podle optimistických odhadů můžeme na jaře příštího roku, počínaje březnem, očekávat první přírůstky,“ konstatuje Martina Komárková, etoložka z Výzkumného ústavu živočišné výroby a Univerzity Karlovy.
Klisny divokých koní se obvykle zapojují do reprodukce ve třetím létě jejich života a jsou známy i rekordmanky, které porodily hříbě ve třiceti pěti letech. To jsou ovšem výjimky, aktivní rozmnožování trvá obvykle do dvaceti až pětadvaceti let.
„I když v ideálním případě klisny mohou zabřeznout do jednoho měsíce po porodu a produkovat tak jedno hříbě každý rok, přičemž dvojčata jsou jen velmi vzácná, obvykle si po dvou letech vybírají odpočinkovou sezónu a pak opět svědomitě pokračují, průměrně jsou tedy každá matkou čtrnácti hříbat,“ dodává Martina Komárková.
Svoji plodností nezůstávají pozadu ani hřebci. I když v přirozených podmínkách musí čelit neustálým pokusům o převzetí jejich harému ze strany ostatních samců, pokud nejsou rušeni nebo pokud mají výjimečné schopnosti odrážet útoky konkurentů, mohou plnit své otcovské povinnosti i dvacet let v řadě. Podle zkušeností z jejich domoviny v Exmooru však hřebci v roli vůdce harému vydrží asi deset let.
Koně se v těchto dnech začínají připravovat na příchod zimy také svým vzhledem. „Již jim dorůstá tmavší zimní srst, díky které nemají problém ani s hlubokými mrazy, sněhem a deštěm. Dvouvrstvá zimní srst je izoluje tak dokonale, že sníh na jejich hřbetě vytváří jakousi peřinu, aniž by roztál. Kratší a částečně stojatá hříva, která je zdobila přes léto, začne zanedlouho sílit a prodlužovat se, aby mohla vytvořit huňatý límec kolem koňských krků,“ popisuje Martina Komárková. Již nyní lze u milovických koní pozorovat línání hřívy, která jim v dlouhých chuchvalcích splývá z krku. Jde o přirozený jev, který se pravidelně opakuje.
Za více než osm měsíců pobytu stáda v Milovicích se výrazně upravily i vztahy mezi jeho členy. „Teď jsou naprosto úžasně sehrané stádo, kde je jasně daná hierarchie. Klisny se prakticky nesetkávají v agresivních střetech,“ podotýká Martina Komárková.
Divocí koně přijeli do Milovic letos 28. ledna. Pocházejí z anglického Exmooru, kde žijí od nepaměti ve volné přírodě. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086 a patří k nejstarším záznamům o volně žijících koních v Evropě. Genetické výzkumy z posledních let ukázaly, že právě koně z Exmooru odpovídají svým vzhledem a zbarvením původním divokým koním Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s vyhynulými divokými koni z Evropy.
Na péči o divoké koně může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Projekt záchrany ohrožených druhů motýlů a dalších vzácných druhů v Milovicích s pomocí pastvy divokých koní podpořil Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Středočeský kraj, společnost Net4Gas, rodina Orlických, JK Jewels, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost.
Na projektu spolupracuje společnost Česká krajina s vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Biologického centra Akademie věd České republiky, Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a dalších institucí.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
radim buffalo tobias
7.10.2015 08:29jsem zcela přesvědčen, že projekt šel realizovat i s jiným primitívním plemenem koní a mnohem laciněji.
Odpovědět