MŽP ČR: Kvalita vody se zlepšuje, je ale třeba ještě vybudovat řadu čistíren odpadních vod

Kvalita vody je jedním z klíčových ukazatelů stavu životního prostředí. Naše země patří mezi několik málo států, kde se kvalita vod zlepšuje – za posledních 12 let se například podařilo podstatně snížit znečištění řek a výrazně eliminovat výskyt nejhorší třídy kvality vody. Je to i důsledek přejímání evropské legislativity, která je pro tuto oblast mimořádně obsáhlá – zahrnuje kolem 50 předpisů. Pozornost je zaměřena na transpozici šestnácti klíčových směrnic [1].

Česká republika si vyžádala přechodné období pro čištění městských odpadních vod – znamená to, že má do konce roku 2010 čas na vybudování kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod pro místa, která mají 2 000 – 10 000 obyvatel. Navíc všechny čistírny ve městech nad 10 000 obyvatel budou muset odbourávat dusík a fosfor. Celkové náklady se odhadují na 80 miliard korun, vedle státního a veřejných rozpočtů je ponese také soukromá sféra. Významným zdrojem podpory jsou předvstupní fondy ISPA a po vstupu to budou fond soudržnosti a regionální fond. Projekty na ochranu vod jsou prioritní pro podporu z těchto fondů a první projekty podpořené z fondu ISPA se již realizují. Napomoci mohou výhodné půjčky od Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Finančně náročná je i směrnice o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. Tady se potřebné investice odhadují na 6 miliard korun pro dodatečná opatření v zemědělství.

V letech 1990 – 2001 bylo vybudováno 419 nových čistíren městských odpadních vod a mnoho dalších bylo rekonstruováno. Všechna sídla v ČR nad 10 000 ekvivalentních obyvatel jsou nyní vybavena čistírnami odpadních vod, náklady přesáhly 50 miliard Kč. Podařilo se snížit vypouštěné znečištění v ukazateli BSK5 (biologicky rozložitelné znečištění) o 89,4 %, nerozpuštěné látky o 85,5 % a rozpuštěné a organické soli o 33 %. Ve stejném období se podařilo snížit také množství vypouštěných specifických organických látek a těžkých kovů, například množství rtuti se snížilo zhruba o 80 %. Kvalita vody v řekách se podstatně zlepšila [2]. Přesto přetrvávají některé problémy [3].

Česká republika se aktivně zapojila i do mezinárodní spolupráce, protože prakticky všechny vody odtékají z našeho území do sousedních států. Je smluvní stranou spolupráce při ochraně povodí Labe, Odry a Dunaje, má uzavřeny smlouvy o spolupráci na hraničních vodách se všemi sousedními zeměmi. Patří tak mezi jeden z mála evropských států, které mají v oblasti vod celé své území pokryto smluvními závazky.

Pro ochranu celých povodí je důležitý i stav krajiny. Ministerstvo životního prostředí investovalo do opatření, která mají napomoci revitalizaci vodních toků a zadržování vody v krajině zatím téměř 5 miliard Kč. Pro tento rok se počítá zhruba s 0,75 miliardy Kč [4].

Užitečné adresy:
http://www.indikatory.env.cz
http://www.chmu.cz
http://www.vuv.cz

Poznámky:
[1] Nejdůležitější dokumenty, na které je zaměřena hlavní pozornost, jsou:
1. Čištění komunálních odpadních vod - SR 91/271/EHS;
2. Ochrana vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů - SR 91/676/EHS;
3. Znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami - SR 76/464/EHS a 5 specielních tzv. dceřinných směrnic (SR 82/176/EHS, SR 83/513/EHS, SR 84/176/EHS, SR 84/491/EHS, SR 86/280/EHS a její doplňky SR 88/437/EHS, SR 90/415/EHS);
4. Vody pro koupání - SR 76/160/EHS;
5. Pitná voda - SR 80/778/EHS (platnost do 24.12.2003), SR 98/83/ES;
6. Surová voda pro výrobu pitné vody - SR 75/440/EHS a její monitoring SR 79/869/EHS;
7. Informační systém kvality povrchových sladkých vod - RR 77/795/EHS;
8. Ochrana podzemních vod - SR 80/68/EHS;
9. Podpora života ryb a měkkýšů - SR 78/659/EHS a SR 79/923/EHS.
10. Rámcová směrnice pro vodní politiku Společenství – SEPaR 2000/60/ES

Transpozice legislativy ES do českého právního řádu je zabezpečena zejména zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích a zákonem č. 278/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Na tyto zákony navazuje na 40 prováděcích předpisů, kde jsou požadavky komunitární legislativy detailněji rozvedeny. Významná jsou např. nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o přípustných hodnotách znečištění, vyhláška MZe č. 428/2001 Sb., k zákonu o vodovodech a kanalizacích, vyhláška MZ č. 376/2000 Sb., o pitné vodě, nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o povrchových vodách vhodných pro život původních druhů ryb, nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o zranitelných oblastech a používání a skladování hnojiv aj. Úplnou transpozici pak zajišťují komplementární zákony z jiných oblastí (zákon o odpadech, o hnojivech, o potravinách, o rybářství, atomový zákon aj.). V současné době připravované novely vodního zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví pak reagují zejména na nejnovější předpisy ES tj. Rámcovou směrnici 2000/60/ES a připravovanou směrnici o koupacích vodách.
Na legislativní základ navazuje řada konkrétních organizačních a institucionálních opatření v ochraně vod a ve vodním hospodářství. Je to zejména rozdělení kompetencí v oblasti vod, kde ochrana vod v širším slova smyslu je svěřena do kompetence Ministerstva životního prostředí, hospodaření s vodami včetně správy povodí zabezpečuje Ministerstvo zemědělství a kvalitu pitné vody garantuje Ministerstvo zdravotnictví. Ve státní správě byly nově vymezeny kompetence krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností v souvislosti s reformou státní správy. V České republice došlo k vymezení nových územních prvků ochrany vod jako jsou citlivé oblasti (celá ČR), zranitelné oblasti, ochranná pásma vodních zdrojů aj. Z hlediska plánování ochrany vod a realizace potřebných opatření byla ČR rozdělena na tři hlavní povodí (Labe, Odra, Morava) a na pět oblastí povodí (Ohře a dolní Labe, Horní a střední Labe, Vltava, Odra a Morava). V současné době se zpracovávají specifické programy opatření na ochranu vod před nebezpečnými látkami, před dusičnany ze zemědělských zdrojů, programy rozvoje vodovodů a kanalizací a připravují se podklady pro formulaci plánů hlavních povodí a oblastí povodí.

[2] Viz přiložené grafy

[3] Přetrvávajícím problémem je plošné znečištění, především ze zemědělského hospodaření. Vysoká je míra mikrobiálního znečištění povrchových vod a kontaminace nebezpečnými látkami vody i sedimentů na některých úsecích vodních toků. V řadě vodních nádrží je jakost vody nepříznivě ovlivněna eutrofizací (vysoký obsah živin, především sloučenin dusíku a fosforu), která způsobuje zvýšenou produkci řas a sinic, a tím se omezuje vodárenské využívání. V našich podmínkách je to zvlášť významné, protože více než 50 % pitné vody čerpáme z povrchových zdrojů.

[4] Přehled finančních prostředků, které byly využity v rámci krajinotvorných programů za celou dobu jejich existence (údaje v mil. Kč).

Rok PRŘS PPK PDVEA Celkem
1992 20,0 20,0
1993 79,9 79,9
1994 147,4 147,7
1995 196,2 196,2
1996 254,8 143,8 398,6
1997 237,5 133,0 370,5
1998 343,9 137,9 0,1 481,9
1999 435,8 241,1 236,9 913,7
2000 251,3 241,1 281,3 773,6
2001 239,8 149,9 329,6 719,3
2002 209,7 200,0 211,7 621,4
Celkem 2 416,3 1 246,8 1 059,6 4 722,8


Předpokládaný objem finančních prostředků pro rok 2003 (údaje v mil. Kč):

Rok PRŘS PPK PDVEA Celkem
2003 216,6 200,0 366 782,6