Karel Plechač: Marian Páleník prohrál soudní spor se členy sdružení Přátelé přírody

Jak to bylo s výstavou a Plechačovými fotkami - 24. 8. 2005 - MP

Setkal jsem se s tvrzením, že příčinou sporu "dvou kohoutů" (rozuměj Plechače a mě) byl konflikt s výstavou PP v květnu 2002. I zde ovšem Plechač vypouštěl účelové lži a zkoušel, co vše mu lidé zbaští.

Jaká jsou fakta (ne dojmy):
Někdy v lednu 2002 jsem navrhl uspořádat v květnu výstavu fotografií PP. Požádal jsem nadaci o grant, z něhož se měla výstava platit (vstupné nikdy nepokrylo náklady - muselo by přijít tak 10.000 lidí, což je na UL zcela nereálné).

Karel Plechač se nabídl, že výstavu doplní svými fotografiemi národních parků (pořízené na cestách jeho soukromé cestovní kanceláře). Na prezidíu PP se o tom nehlasovalo (jak později Plechač nepravdivě tvrdil), nikdo to nerozporoval ani nepodporoval. (Nebyli jsme dost asertivní, abychom mu řekli, že ne.) O počtu nebyla řeč (představovlal jsem si 5, max 10 fotek.)
Do zápisu z tohoto jednání jsem napsal "výstavu svými fotografiemi doplní Karel Plechač". Nebylo to ovšem žádné (a už vůbec závazné) usnesení či rozhodnutí, ale úkol pro Plechače. (Do zápisu jsem to ani dávat nemusel.)

Posléze jsme grant obdrželi a tím bylo dáno, že téma výstavy se musí jasně týkat (přírody) dolního Labe. (To v lednu nebylo jisté a Plechačův návrh by situaci pomohl, kdybychom grant nedostali.)

Výstava se blížila, požádal jsem Karla P., zda by pro PP nenafotografoval údolí Labe, protože postrádáme dostatek fotografií.
To Karel P. slíbil, když mu proplatíme "náklady" (benzin, filmy, výrobu fotografií).

Poté mi Plechač sdělil, že počítá s 50 fotografiemi A3 (každý ve zvl. euroklipu) národních parků (= soukromá cestovní kancelář K. Plechače).
Byl jsem naprosto v šoku!
Měli jsme k dispozici asi 20 fotografií velikosti A5 (byly v el. podobě a už nešly více zvětšit), které měly být nalepeny na překližce. 50 velkofotek z celého světa (Nový Zéland, Afrika, Jižní Amerika, Nepál, Himálaj, Indie, Galapágy atd.) by tedy tvořilo 90% výstavy, která se jmenovala "Přírodní krásy dolního Labe v ohrožení" a která byla placena z grantu nadace na propagaci přírody dolního Labe.
Pečlivě vybrané (nejlepší) fotografie z nejkrásnějších míst světa by totálně "zabily" smysl naší výstavy o fauně dolního Labe. Akce by byla v podstatě kontraproduktivní. (Dolní Labe je sice unikát, ale na statut Národního parku má těžko a nemůže srovnávat s největšími světovými Národními parky.)

Proto jsem Karla P. (mailem, tedy neveřejně) požádal, aby počet svých fotografií snížil. Jak jsem psal výše, prezídium PP v lednu (kdy se ke všemu nevědělo, jak dopadne žádost o grant) nerozhodlo o umístění fotografií Národních parků (prostě jen vyslechlo Plechačův návrh, s nímž se v podstatě vnutil) a už vůbec se nezabývalo tím, kolik jich má být.
Plechač to odmítl a trval na 50 snímcích Národních parků (NP) světa.

I když v době, kdy nejedná prezídium, jsem byl jako předseda sdružení (dle stanov PP) nejvyšším představitelem PP já, mohl jsem tedy o počtu snímků NP rozhodnout sám, chtěl jsem nechat rozhodnout prezídium PP (což jsem i avizoval).
Dál jsem ale apeloval na soudnost Karla Plechače a sáhodlouze jsem mu vysvětloval důvody.
Konzultoval jsem to se svou ženou, která dostala přípravu výstavy na starosti (byla chudák mou podřízenou v práci a nebyla členkou prezídia). Její názor byl - ŽÁDNÉ fotografie Národních parků na výstavu o přírodě dolního Labe nepatří. Je to úplný nesmysl.

Krátce před konáním výstavy se konalo prezídium, kde se měl spor rozhodnout. Ovšem prezídium se nesešlo v usnášeníschopném počtu a nemohlo proto nic rozhodnout.
Rozhodnutí - o počtu fotografií NP, které měly dle zápisu (nikoli rozhodnutí!) prezídia PP DOPLNIT naši výstavu - tedy bylo naprosto v mé kompetenci.

Ze slova "doplnit" plyne jasně, že má jít o doplněk - doplnění. Snímků mělo být tedy tolik, aby naši výstavu doplnili do plna.
Dál jsem se snažil pohnout Karlem Plechačem ale ten neoblomně trval na 50 kusech a nechtěl slyšet o jakémkoli snížení.

Po několikatýdenní korespondenci to vypadalo, že se
a) porveme s Karlem Plechačem při instalace (a možná i na vernisáži)
b) já rozvedu s manželkou, která před vernisáží odpracovala neuvěřitelných 84 hodin za 5 dní (spala po 4 hodinách), aby "vyrobila" dostatečný počet fotek A5, které by 50 fotografií NP úplně nezastínili. Nakonec se jí podařilo dát dohromady asi 50 snímků - tedy 1/4 plochy snímků Karla Plechače! Úplně oprávněně se vztekala, že nejsem dost asertivní a nedokážu Plechačovi prostě sdělit, že fotek NP bude 5 a basta.
(Poznámka na okraj - nepomáhal jsem jí, protože jsem dělal jinou velmi důležitou práci, kterou ale ona udělat nemohla a bohužel se uzávěrka mé práce, s níž mi také nikdo nepomohl, kryla s vernisáží.)

Po asi 3 měsících (z mé strany velmi slušné) korespondence s Karlem Plechačem, která nevedla nikam, jsem mu nakonec napsal, že pokud přiveze více než 20 snímků NP, tak je prostě na výstavu nedáme, že mu důvody vysvěltuju podvanácté. A že snímků údolí Labe může dodat třeba 100 (že to zaplatíme).

Podle někoho celý konflikt nastal tímto okamžikem. Já si to ale nemyslím.

Pak začala Plechač nepravdivě tvrdit, že jsme nechtěli jeho fotografie, ačkoli jsem mu jasně psal, že SVÝCH snímků dolního Labe může dodat třeba 100.
(A úplně klasický postup Karla Plechače - vede si v rozporu s fakty dál svou písničku a šíří nepravdivá tvrzení. Začal lhát, že mi prezídium uložilo, že na výstavě musí být jeho fotky - není to ale vůbec pravda! Dále lhal, že jsem mu jeho fotky zakázal - opět to není pravda.)

Prý mu vůbec nešlo o sebeprezentaci a chtěl jen pomoci PP.
Když na výstavu přišlo podstatně méně lidí, než jsme čekali, byl to dle něj důkaz správnosti jeho koncepce - prý to bylo tím, že jsme tam nedali jeho snímky. (Jeho snímky dolního Labe tam ale byly - všechny, které dodal.)

Na to říkám: Pokud by jeho snímky NP opravdu vyvovlaly takový zájem veřejnosti, jak tvrdí, proč si neuspořádá svou výstavu na své náklady? Proč nezaplatí 10.000 za pronájem, 5.000 za fotografie, 5.000 za euroklipy, 5.000 za výlep plakátů, 5.000 za pozvánky a pohoštění na vernisáži, 20.000 lidem, kteří mu budou výstavu hlídat a prodávat vstupenky? Proč nestojí desítky hodin v kostele on v 10°C? (Stačí si vzít v květnu do zimních bot troje ponožky, pod kalhoty dvoje tepláky, pod zimní bundu dva svetry a na ruce dvoje rukavice. Na nachlazený močový měchýř jistě nějaké bylinky na zahradě vypěstuje! A pokud ho bude bolet páteř, může si i sednou na zmrzlou židli.)
Proč by to vše ale Plechač dělal, když to vše mohou zaplatit PP a mrznout za něj mohou ti méně vyčůraní?