MŽP ČR: Ministerstvo připravilo nový zákon pro ochranu ovzduší

Ministerstvo životního prostředí dnes rozeslalo ostatním vládním resortům k připomínkám návrh nového zákona o ochraně ovzduší, který má přinést v příštích letech zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochranu obyvatel České republiky před imisní zátěží. Zákon bude vystaven rovněž na stránkách MŽP k připomínkám veřejnosti.

„Nový zákon je nutný. Kvalita ovzduší patří v posledních letech jednoznačně k největším problémům, které české životní prostředí má. Problematická je především imisní zátěž obyvatel, což vede i k prokazatelným zdravotním dopadům, jako je zvýšený výskyt respiračních onemocnění, včetně chronických. Znečištěné ovzduší má svůj vliv i na vysoký výskyt respiračních alergií i rakovinných onemocnění,“ vysvětluje ministr životního prostředí Ladislav Miko s tím, že současná právní úprava je zejména pro řešení imisní zátěže nedostatečná.

Ačkoli v posledních dvou letech došlo ke zmenšení plochy území, kde jsou překračovány imisní limity, nedaří se v těchto územích míru jejich překračování snižovat. Navíc se v letech 2007 a 2008 projevil vliv relativně příznivějších rozptylových podmínek, které nelze očekávat každý rok. Jde především o limity pro prachové částice (PM10 a PM2,5) a benzo(a)pyren. Nadlimitním koncentracím těchto znečišťujících látek je vystavována značná část populace. Česko proto patří mezi země EU s nejhorší kvalitou ovzduší. Významný podíl na těchto emisích má vytápění domácností (odsud v roce 2007 pocházelo 30 % z celkových emisí jemného prachu a na 70 % emisí rakovinotvorných polycyklických aromatických uhlovodíků) a silniční doprava (30 % celkových emisí jemného prachu).

Kvůli překračování imisních limitů pro prachové částice PM10 na rozsáhlém území republiky v roce 2006 dokonce zahájila Evropská komise s ČR řízení pro neplnění platných legislativních požadavků (kterými jsou mimo jiné i imisní limity pro jednotlivé znečišťující látky). Česko nyní musí prokázat, že provádí vše, co je v jeho silách, aby došlo k nápravě této situace. Návrh nového zákona je jedním z těchto kroků.

Nový zákon si vyžádala i evropská směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, jejíž požadavky musí národní legislativy převzít do června 2010. Český právní řád bude také muset zapracovat požadavky připravované novely směrnice o národních emisních stropech. Ta bude ukládat členským států EU dodržovat nově stanovené emisní stropy pro vybrané znečišťující látky (oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a prachové částice) s termínem plnění od roku 2020.

Co obsahuje návrh nového zákona

* Zavedení sektorového a individuálního přístupu k regulaci zdrojů znečišťování

Stávající právní úprava neumožňuje regulovat emisně a imisně významné sektory a skupiny zdrojů znečišťování ovzduší (zejména spalovací zdroje v domácnostech a dopravu). Na druhou stranu, na zdroje, které nejsou významným zdrojem znečišťování ovzduší, jsou často kladeny nároky, které neodpovídají jejich vlivu na znečištění ovzduší a které představují zbytečnou administrativní zátěž.

* Zjednodušení a zefektivnění právní úpravy ochrany ovzduší

Stávající právní úprava ochrany ovzduší je natolik nepřehledná a nekonzistentní, že orientace v celé její šíři je krajně obtížná. „“Je evidentní, že takto složitý zákon již k vyšší kvalitě ovzduší nepovede. Nový zákon o ochraně ovzduší je připraven tak, že všechny stanovené cíle doprovázejí adekvátní nástroje, kterými lze cílů dosáhnout,” říká ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Jan Kužel.

* Kompenzační opatření

Zásadní novinkou jsou tzv. kompenzační opatření. Provoz nového významného zdroje znečišťování ovzduší může být v oblasti s překročenými imisními limity povolen pouze tam, kde dojde k opatřením, vedoucím ke snížení úrovně znečištění (ať už u stejného či jiného provozovatele ve sledovaném území) zajišťující minimálně nezvýšení dosavadní úrovně znečištění.

Soukromoprávně dohodnutá kompenzační opatření se musí promítnout do podmínek povolení nového zdroje, případně i do povolení zdroje stávajícího, na kterém se znečištění ovzduší kompenzuje. K provedení kompenzačního opatření na stávajícím zdroji znečišťování bude samozřejmě nutný písemný souhlas provozovatele.

Novinkou je možnost zpřísnění podmínek provozu stávajících zdrojů znečišťování v případě, že se významnou měrou podílí na zhoršování kvality ovzduší. Takové zdroje pomohou vyhledat a určit programy zlepšování kvality ovzduší.

* Nízkoemisní zóny

Návrh nového zákona se snaží zareagovat na v zákoně dosud zcela opomíjený zdroj znečišťování ovzduší, kterým je silniční doprava. Zákon tedy nově zavádí tzv. „nízkoemisní zóny“. Obce a města budou moci vyhlásit nízkoemisní zónu, kam bude umožněn vjezd pouze vozidlům, splňujícím dané emisní parametry. „Inspiraci jsme hledali především v sousedním Německu,“ vysvětluje ředitel Kužel. Český systém by měl být s německým plně kompatibilní, takže český řidič by mohl využít svou emisní nálepku jak pro cesty do českých, tak i do německých měst, která nízkoemisní zóny vyhlásila. Nízkoemisní zónu mohou obce vyhlásit pouze tam, kde jsou překračovány imisní limity a kde existuje vhodná objízdná trasa po silnici stejného nebo vyššího typu bez omezení.

* Kontrola malých spalovacích zdrojů k vytápění domácností

Zákon zavádí emisní a technické požadavky i pro malé zdroje znečištění o příkonu 15 – 300 kW. Výrobci kotlů již dnes doporučují provádět revizi technického stavu alespoň jednou ročně, aby byl zajištěn jejich bezpečný, úsporný a k životnímu prostředí šetrný provoz. Dnes toto doporučení ale není bráno příliš vážně, snad s výjimkou plynových kotlů, kde podobnou kontrolu vyžadují některé pojišťovny. Návrh zákona tedy zavádí povinné ověřování emisních a technického parametrů zdrojů (od 15 do 300 kW), které jsou připojeny na ústřední vytápění, v tříletých intervalech.

Tyto kontroly budou provádět osoby autorizované MŽP. Kromě vizuální kontroly mohou tyto osoby navíc seřídit a vyčistit kotel a případně doporučit, jak jej optimálně používat. První kontrola bude rozložena v čase a budou ji provádět nejprve provozovatelé spalovacích zdrojů na pevná a kapalná paliva, a to do 31. 12. 2013. Po roce 2013 přijdou na řadu plynové kotle. První kontrola bude podle návrhu zákona zajištěna a placena MŽP.

* Poplatek za spalovací zdroj k vytápění domácnosti

Špatný provoz kotlů na pevná paliva může kromě zdravotních rizik způsobovat také obtěžování zápachem a kouřem. Doposud byly tyto situace prakticky neřešitelné a lidé museli takové chování trpět. Vzhledem k tomu, že u domácností není možné, na rozdíl od podnikatelských subjektů, v případě neplnění požadavků zákona zakázat provoz zdroje (lidé si domácnost vytápět musí), obsahuje návrh zákona možnost provozovat i nevyhovující spalovací zdroj. Takový zdroj však bude možné provozovat za poplatek, který alespoň částečně kompenzuje jeho negativní vliv na zdraví spoluobčanů a kvalitu ovzduší.

Poplatkům budou podléhat spalovací zdroje v domácnostech s příkonem 15 - 300 kW na pevná paliva, připojené na ústřední vytápění, které nevyhovují emisním a technickým požadavkům zákona. Z toho vyplývá, že domácnosti, které vytápí ekologicky šetrnějším způsobem (např. zemní plyn, dálkové teplo, kvalitní kotle na jakákoli paliva...), žádný poplatek platit nebudou. Znečišťující zdroje budou zpoplatněny až od roku 2015, což poskytuje dostatek času na případné pořízení vyhovujícího spalovacího zdroje nebo přechod na jiný způsob vytápění, např. s podporou z programu Zelená úsporám, která dosahuje až 95 tisíc Kč u nejmodernějších kotlů. Nastavené technické a emisní požadavky návrhu zákona jsou shodné s požadavky programu Zelená úsporám. Poplatek bude na počátku 500 Kč (v roce 2015), postupně se však bude zvyšovat. Zpoplatnění ani povinné ověřování se nebude vztahovat na zdroje o příkonu do 15 kW a zdroje, které nejsou napojeny na ústřední vytápění, případně vytápějí samostatné místnosti.

Výnosy z poplatků poplynou z poloviny do rozpočtů obcí s rozšířenou působností (mj. na pokrytí nákladů na administraci této agendy) a z poloviny do rozpočtů obcí, kde provozem nevyhovujících kotlů dochází ke znečišťování ovzduší. Obce tak budou moci státní podporu doplnit vlastním programem (např. dotace, bezúročné půjčky), který bude financován z výnosů z poplatků (případně i z jiných zdrojů), a ještě více tak svým občanům usnadnit pořízení takového způsobu vytápění, které bude vyhovovat zákonu i sousedům v okolí a zajistí čistý vzduch v obci.

* Investice v ochraně ovzduší

Nový zákon zachovává a rozšiřuje využití ekonomických nástrojů. Z analýz, které si nechalo MŽP zpracovat, i z doporučení OECD, vyplývá, že by měly být zachovány poplatky za znečišťování ovzduší, které představují nejtěsnější uplatnění principu udržitelného rozvoje „znečišťovatel platí“.

Na druhou stranu ale zákon poprvé v historii zavádí také pozitivní ekonomický nástroj. Jedná se o dotace ze státního rozpočtu na investiční projekty vedoucí ke snížení emisí znečišťujících látek. Provozovatel bude mít možnost získat tuto dotaci při splnění požadavků stanovených zákonem a to v rozsahu nákladů, které stanoví vláda svým nařízením.

* Poplatky za znečišťování ovzduší

Návrh nového zákona také významně zjednodušuje poplatkovou agendu. Podstatným způsobem zjednodušuje podávání oznámení o poplatku, snižuje administrativní zátěž provozovatelů, optimalizuje postupy vyměřování, vymáhání a vybírání poplatků s ohledem na zátěž orgánů státní správy a minimalizuje ekonomické dopady na provozovatele v dostatečně dlouhém náběhovém období let 2010 až 2015. Dochází k razantnímu snížení počtu zpoplatněných látek (z více než dvaceti pouze čtyři znečišťující látky) a využití integrovaného registru znečišťování pro ohlašování poplatků. Poplatek nebude nově vybírán u malých a středních podniků, kde výše poplatku nedosahuje ani 5 000 Kč za provozovnu. Výběr těchto poplatků je zcela neefektivní a tyto zdroje budou regulovány pouze administrativními nástroji.

Výnosy z poplatků budou až do roku 2015 příjmem SFŽP a budou i nadále využívány pro spolufinancování projektů v oblasti ochrany ovzduší z OPŽP. V letech 2016 – 2021 dojde k postupnému nárůstu sazeb směrem k motivační výši. Výnosy potom budou rozděleny mezi SFŽP (75 %) a kraje (25 %).