ZOO Dvůr Králové: Nejvzácnější nosorožci na světě putují zpět do Afriky

Čtyři z osmi zbývajících jedinců nosorožce bílého (tuponosého severního) budou tuto sobotu 19. 12. díky spolupráci a úsilí společenství ochranářských organizací přemístěni ze zajetí zpět do volné přírody.

Nosorožci budou přesunuti ze ZOO Dvůr Králové v České republice do rezervace Ol Pejeta v Laikipia v Keni v rámci projektu „Poslední šance na přežití“.

„Nosorožec tuponosý severní je nejvzácnějším nosorožcem na světě,“ uvedl Rob Brett, místopředseda Skupiny odborníků na africké nosorožce při IUCN (IUCN African Rhino Specialist Group) a regionální ředitel organizace Fauna & Flora International pro oblast Afriky.

„V Červené knize ohrožených druhů IUCN jsou uvedeni jako kriticky ohrožený druh a nebudou-li nalezeni do konce roku 2011, budou prohlášeni za vyhubené v přírodě“.

To znamená, že tato čtyři dospělá zvířata mohou být jedinými zbývajícími nosorožci tuponosými severními na světě, kteří jsou schopni rozmnožování. Přesun je poslední šancí na záchranu genetické diverzity tohoto důležitého poddruhu.

Richard Vigne, ředitel rezervace Ol Pejeta řekl: „Odborníci na ochranu druhů doufají, že nové a bezpečné prostředí africké volné přírody zvýší jejich šanci na úspěšné rozmnožování. Rozmnožování v zoologických zahradách se dařilo pouze v ZOO Dvůr Králové, kde se ale poslední mládě narodilo v roce 2000. Také jižní poddruh nosorožce bílého se v zajetí množí jen sporadicky a narozená mláďata ani nepokryjí přirozený úbytek.“

Dana Holečková, ředitelka Zoo Dvůr Králové, uvedla: „V ZOO Dvůr Králové se první severní bílý nosorožec narodil v roce 1980, další v letech 1983. 1989, 1991 a 2000. V rámci snahy o rozmnožení byl prováděn od roku 1984 výzkum hormonálních cyklů samic. Zjistilo se, že samice necyklují pravděpodobně v důsledku absence přirozeného teritoriálního a sociálního chování. V rámci snahy o rozmnožování byla v roce 1989 poslána jen 14 let stará 3 zvířata (1 samec a 2 samice) poslána do Wild Animal Parku v San Diegu v USA, kde došlo k opakovanému páření ale samice nezabřezly. Od roku 2001 probíhala v ZOO Dvůr Králové snaha i o asistovanou reprodukci a bylo provedeno 6 pokusů o umělou inseminaci, ale bez úspěchu. Protože biologické hodiny posledních reprodukce schopných zvířat běží rychle nemáme čas k dalším experimentům a chceme využít potenciál přírody, kde na rozdíl od zoologických zahrad se bílí nosorožci množí výborně. Chceme se svými partnery dát posledním reprodukce schopným jedincům poslední šanci k přirozené a pravidelné reprodukci v bezpečné přírodní lokalitě. Důvodem přesunu je navození přirozeného sociálního a teritoriálního chování nutného pro pravidelné rozmnožování. Přesun těchto nosorožců ze ZOO Dvůr Králové do Afriky za účelem záchrany tohoto poddruhu se stal oficiálním ochranářským projektem Světové asociace zoologických zahrad a akvárií WAZA.“

V čele této reintrodukční iniciativy stojí vedle ZOO Dvůr Králové a Ol Pejeta Conservancy partnerské organizace působící v oblasti ochrany druhů, včetně Fauna & Flora International, Lewa Wildlife Conservancy, Back to Africa a Kenya Wildlife Service.

Nosorožce budou doprovázet, mezi nimiž je jejich ošetřovatel ze ZOO Dvůr Králové Jan Žďárek a veterinář Dr. Jiří Váhala, dále anglická ošetřovatelka nosorožců Berry White a odborník na přesuny nosorožců veterinář dr. Pete Morkel. Nosorožci budou přepraveni nákladními vozy ze ZOO Dvůr Králové na letiště Praha v České republice, odtud letecky společností Martinair do Nairobi v Keni a odtud nákladními vozy do rezervace Ol Pejeta. Transport zajišťuje společnost DHL, která laskavě poskytla slevu na své služby.


Poznámky:
1. Další informace o poddruhu a celé iniciativě jsou uvedeny v přehledu Často kladené dotazy.
2. Pro sledování putování nosorožců byly vytvořeny speciální webovské stránky. Fotografie, video, blogy a další informace o celé iniciativě jsou připraveny na www.northernwhiterhinolastchance.com
3. O partnerských organizacích.
Fauna & Flora International (FFI) (www.fauna-flora.org)
FFI chrání ohrožené druhy a ekosystémy po celém světě a volí přitom udržitelná řešení, která se zakládají na seriózních vědeckých poznatcích a berou v úvahu potřeby lidí. Pracuje ve více než 40 zemích po celém světě – především v rozvojovém světě a chrání druhy před vyhynutím a biotopy před devastací, přičemž se snaží o zlepšení existence místních obyvatel. Organizace byla založena v roce 1903 a je nejdéle existujícím mezinárodním subjektem v oblasti ochranářské práce. Je registrovanou dobročinnou organizací.
Ol Pejeta Conservancy (www.olpejetaconservancy.org)
Rezervace Ol Pejeta zaujímá přibližně 360 čtverečních kilometrů africké savany v regionu Laikipia v Keni, jejíž součástí je i rezervace Sweetwaters pro ochranu šimpanze. Region Laikipia hostí početné a stále vzrůstající volně žijící populace a je domovem téměř 50 % populací nosorožce dvourohého v Keni. Rezervace Ol Pejeta se snaží chránit volnou přírodu, poskytuje útočiště lidoopům a snaží se získat příjmy prostřednictvím cestovního ruchu zaměřeného na poznávání volné přírody a doplňkových činností a investovat je zpět do ochrany a rozvoje komunit.
Lewa Wildlife Conservancy (www.lewa.org)
Rezervace Lewa byla založena v roce 1995, zaujímá plochu 62 000 akrů a funguje jako katalyzátor ochranářského úsilí v severní Keni. Na území rezervace Lewa žije 10 % keňských populací nosorožce dvourohého a největší populace zebry Grévyho ojedinělá na celém světě. Díky ochraně a péči o ohrožené druhy, iniciování a podpoře komunitních programů na ochranu přírody a rozvoje a díky osvětě obyvatel sousedících oblastí zaměřené na hodnotu volně žijících zvířat se rezervace Lewa stala předním modelem ochrany volně žijících zvířat na soukromém území, přední destinací ekologicky příznivého cestovního ruchu a vůdčím činitelem v oblasti ochrany a jejích přímých výhod pro komunity na území celého regionu.
ZOO Dvůr Králové (www.zoodvurkralove.cz)
ZOO Dvůr Králové byla založena v roce 1946 a od konce 60. let 20. století je specializována na chov afrických zvířat. V rámci několika expedic dovezla v 70. letech 20. století z Afriky řadu druhů savců a ptáků, která dala základ unikátním chovům. Je největším světovým chovatelem žiraf, řady druhů antilop, zeber, psů hyenových a nosorožců dvourohých, které jako 1. na světě množí opakovaně již v 5. generaci. Jako jediná rozmnožila severního bílého nosorožce. Nazpět do africké přírody vyvezla za posledních 20 let více než 100 buvolů kaferských, několik desítek antilop koňských a několik antilop vraných, přímorožců šavlorohých a adaxů. V květnu 2009 reintrodukovala 3 nosorožce dvourohé do NP Mkomazi v Tanzanii. Dosud se v ZOO Dvůr Králové narodilo 47 nosorožců ve 3 druzích a 4 poddruzích, je proto po WAP San Diego největším chovatelem nosorožců v lidské péči.
Back to Africa (www.backtoafrica.co.za)
Jak název této neziskové jihoafrické organizace založené v roce 1999 naznačuje, Back to Africa se zabývá přesuny vzácných a ohrožených druhů africké fauny ze zoologických zahrad “zpět do Afriky” a je tak důležitým spojovacím článkem mezi záchrannými programy probíhajícími ve volné přírodě a chovateli těchto zvířat. Back to Africa se ZOO Dvůr Králové spolupracuje od svého založení, prvním společným projektem byl návrat antilop vraných do JAR, následovala reintrodukce antilop koňských do Svazijska a nosorožců dvourohých do Tanzanie.
Kenya Wildlife Service (www.kws.org)
Kenya Wildlife Service je státní organizací, které je svěřena odpovědnost za ochranu a péči o volně žijící faunu na chráněných územích i mimo ně. Spolupráce s různými aktéry na ochraně a zachování fauny a trvale udržitelné péči o volně žijící živočichy je cílem této agentury. V rámci komunitního programu ochrany fauny se KWS ve spolupráci s dalšími snaží podporovat aktivity vedoucí k zachování biodiverzity přímo ze stran komunit, žijících na pozemcích, nezbytných pro volně žijící faunu, jako je zřizování a zachování biokoridorů a zón okolo parků a rezervací, sloužících jako území pro rozptyl zvířat z chráněných území. Základním mottem činnosti KWS je: "pokud mají lidé z volně žijící fauny a jiných přírodních zdrojů prospěch, pak se o tyto zdroje budou i starat."


Často kladené dotazy:

Nosorožec tuponosý (bílý) severní
Vědecký název: Ceratotherium simum cottoni
Stav z hlediska ochrany: kriticky ohrožený, pokud nebudou do konce roku 2010 nalezeni poslední jedinci v přírodě bude prohlášen za vyhynulý.
Délka života: 40 (až 50) let
Velikost: váží 1700-2400 kg – soutěží ve velikosti s indickým nosorožcem (po slonovi a hrochovi jsou nejtěžšími suchozemskými zvířaty)

Co má nosorožec tuponosý severní společného s ostatními nosorožci světa?
Je jedním z pěti druhů nosorožců a větší ze dvou afrických druhů. Na světě žijí 3 druhy nosorožců v Asii – indický, sumatránský a jávský a 2 v Africe – menší listožravý dvourohý neboli černý a větší trávožravý širokohubý neboli bílý. Všechny druhy nosorožců se dostaly vlivem člověka na pokraj vyhubení, kromě ubývání životního středí zejména v důsledku ilegálního lovu – pytláctví, kdy byli zabíjeni pro rohy.

Proč se mu říká „bílý“?
Bílí nosorožci nejsou bílí, ale šedí. Označení „bílý“ vznikl nesprávným překladem holandského slova "wijde" (v angličtině "wide" = široký, kdežto „white“ = bílý), což poukazuje na jeho širokou tlamu, představující adaptaci, usnadňující nosorožcům spásání trávy, na rozdíl od užší tlamy nosorožce dvourohého (černého), která je přizpůsobena k oškubávání listí, výhonků a větviček.

Kolik nosorožců tuponosých severních ještě zbývá?
Nosorožec tuponosý severní ve volné přírodě pravděpodobně vyhynul. V lidské péči žije osm jedinců, z nichž je 7 v majetku ZOO Dvůr Králové v České republice. Z nich 6 – 2 samci a 4 samice žijí ve Dvoře Králové a 1 samice spolu se samcem v majetku ZOO Chartúm žijí ve Wild Animal Park v San Diegu v USA. Pouze čtyři z nich – 2 samci a 2 samice ve Dvoře Králové jsou schopni rozmnožování. V lidské péči se živě narodila 4 mláďata – všechna v české zoo Dvůr Králové a 3 z nich (nar. 1980, 1989 a 2000) spolu s samcem pocházejícím z odchytu (narodil se v Súdánu) jsou jediní reprodukce schopní.

Jaký je historický areál rozšíření tohoto poddruhu?
Nosorožec tuponosý severní kdysi obýval části severovýchodní Ugandy, jižního Čadu, jihozápadního Súdánu, východní část Středoafrické republiky a severovýchod Demokratické republiky Kongo (DRK). Existují důkazy o tom, že areál rozšíření zasahoval před 2 000 lety do příkopové propadliny. V historické době se severní bílý nosorožec vyskytoval ve střední Africe v pásmu savan za řekou Nil a jižní bílý nosorožec v jižní části Afriky pod řekou Zambezi.

Kde a kdy byli naposledy spatřeni?
Poslední čtyři volně žijící jedinci byli spatřeni v národním parku Garamba v DRK v srpnu 2005 a v roce 2007 byl pozorován 1 kus a stopy dalších asi 3 zvířat. Při následných průzkumech v červnu 2008 se zvířata nalézt nepodařilo, ale v létě 2008 spatřili vojáci v jižním Súdánu 3 nosorožce..

Co nejvíce ohrožuje nosorožce?
Hlavní hrozbou pro jejich přežití ve volné přírodě bylo a je pytláctví, kvůli jejich rohům. Nosorožčí rohy, se používají v tradiční čínské medicíně, která jim přisuzuje různé léčivé a magické účinky, kterou ale věda neprokázala. Ilegální pytláctví představuje pro všechny druhy nosorožců největší hrozbu a zapříčinilo zdecimování všech asijských druhů a následně nosorožce dvourohého a severního bílého.Situaci zhoršila politická nestabilita řady zemí a občanské války a s nimi související ozbrojení obyvatelstva a odliv financí z ochrany přírody.

Kolik bylo nosorožců severních bílých drženo v zajetí?
V zajetí bylo celkem drženo 22 zvířat, pocházejících z odchytu a to v letech 1949-2009, k tomu 5 se zde narodilo (bez křížence). Celkem bylo v zajetí 27 severních bílých nosorožců (z toho jedno předčasně narozené mládě) a 1 kříženec.

Kdo severní bílé nosorožce v zajetí rozmnožil?
Jediná zahrada na světě, která tyto nosorožce rozmnožila je ZOO Dvůr Králové, kde se narodili:
1 kříženec - samice Nasi *11.11.1977 - matka Nasima – otec Arthur jižní bílý nosorožec (napářena byla v ZOO Knowsley), uhynula 2008
1 samec – Suni * 8.6.1980 – matka Nasima, otec Saut
4 samice – Nabire * 15.11.1983 – matka Nasima – otec Súdán
- Nájin * 1989 – matka Nasima – otec Súdán
- předčasný porod – mrtvé - * 18.7.1991 – matka Nasima, otec Súdán
- Fatu * 29.6.2000 – matka Nájin, otec Saut

Jaké je poslání moderní ZOO?
Úlohou moderní zoologické zahrady je nejen chovat ohrožené druhy, ale pokud to bude možné je navracet do původního prostředí – do divoké přírody, tím zoo plní funkci novodobé archy Noemovi.
Protože dnes již existují v některých afrických zemích bezpečné lokality a státem a ochránci je podporováno úsilí o obnovení populací nosorožců dvourohých, nastala vhodná doba pro spolupráci mezi chovateli v zoologických zahradách a ochránci v přírodě. Zvířata v zajetí jsou nositeli genů svých předků, z nichž většina se stala obětí pytláků, a proto jsou pro divokou přírodu tak důležitá.
Projekt, jehož cílem je pokusit se zachránit před vyhynutím severní poddruh nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum cottoni) je realizován jako mezinárodní projekt Světové asociace zoologických zahrad a akvárii pod číslem WAZA 08017. WAZA podporuje spolupráci mezi chovateli zvířat v lidské péči (projekty ex situ) a ochránci v přírodě (in situ).

Transport
Kdo celou akci financuje?
Hlavní organizací, která zajišťuje financování této akce, je celosvětově působící nezisková ochranářská organizace Fauna & Flora International. Díky malému počtu dárců získala zatím 80 % z celkového množství nashromážděných prostředků - okolo půl miliónu amerických dolarů.
FFI chrání ohrožené druhy a ekosystémy po celém světě a volí přitom udržitelná řešení, která se zakládají na seriózních vědeckých poznatcích a berou v úvahu potřeby lidí. Pracuje ve více než 40 zemích po celém světě – především v rozvojovém světě a chrání druhy před vyhynutím a biotopy před devastací, přičemž se snaží o zlepšení existence místních obyvatel. Organizace byla založena v roce 1903 a je nejdéle existujícím mezinárodním subjektem v oblasti ochranářské práce. Je registrovanou dobročinnou organizací.

Jaká je hodnota těchto posledních zbývajících jedinců?
Tito nosorožci tuponosí severní jsou posledními známými jedinci tohoto poddruhu a proto jsou nositeli cenných a jedinečných genů. Ty se vyvinuly ve volné přírodě a dávají nosorožcům tuponosým severním životně důležité vlastnosti pro přežití v jejich přirozeném biotopu.
Konečně hodnota těchto zvířat se může projevit pouze v případě, že budou žít ve volné přírodě. Tyto geny se pak mohou dostat zpět do ekosystémů, v nichž byly vytvořeny a začít zde opět fungovat a posílit tak šance nosorožce tuponosého severního na přežití. Poddruh také hraje důležitou roli ve svém ekosystému, kterou žádný jiný živočišný druh nenahradí. Pokud se je podaří rozmnožit jejich cena pro zachování biologické rozmanitosti je nevyčíslitelná, pokud se ale nerozmnoží, jsou z hlediska biologického bezcenní.

Jaký je základní cíl této iniciativy?
Cílem tohoto projektu je reintrodukovat nosorožce tuponosé severní a jejich geny zpět do volné přírody. Je to jediná cesta vedoucí k zachování tohoto poddruhu a diverzity, kterou v sobě tito poslední jedinci nesou.
Ochranáři a pracovníci zoo Dvůr Králové očekávají, že nové, bezpečné prostředí v africké volné přírodě podpoří úspěšné rozmnožování. I když i v zajetí byli chování ve skupině, k pravidelnému rozmnožováním nevedlo. Podle zkušeností s přemístěním nechovných samic jižní formy do nového prostředí kde se začaly množit, jsou pro toto očekávání opakované důkazy. Svoji roli může mít i přirozená potravy a střídajíc se období sucha a deště. U nosorožců je pro stimulaci rozmnožování nutný život ve skupině. Navíc se počítá s tím, že jakmile budou nosorožci tuponosí severní vystaveni přítomnosti jiných nosorožců tuponosých jižních ve volné přírodě, podnítí to jejich přirozené reprodukční chování.
Tento projekt je zcela poslední šancí na záchranu genů nosorožce tuponosého severního. Nejedná se o reintrodukci, protože zvířata nejdou do země svého původu, jedná se o snahu vyvolat u posledních fertilních nosorožců severního poddruhu přirozené rozmnožování využitím přírodních podmínek, protože veškeré dosavadní snahy v zajetí nevedly k dostatečné reprodukci a k dalším pokusům v zajetí již nemáme čas, protože biologické hodiny zvířat ubíhají příliš rychle. Přesto chov v ZOO Dvůr Králové dal zvířatům tuto poslední šanci.
Tato iniciativa je důležitá i pro zvýšení globálního povědomí o situaci nosorožců na celém světě, nejen v Africe.
Přesun oficiálně podporuje Skupina specialistů na africké nosorožce při IUCN (IUCN African Rhino Specialist Group), kterou tvoří přední světoví odborníci v oblasti ochrany nosorožců v Africe.

V čem je problém s rozmnožováním bílých nosorožců v zajetí?
Chov bílých nosorožců se v zoologických zahradách bohužel přes veškerou snahu nedaří pravděpodobně z důvodu absence potřebného sociálního a teritoriálního chování, bez něhož samice buď vůbec nevykazují říji, nebo i přes opakovaná páření nezabřeznou. Přitom držení zvířat je snadné, potravně nejsou jako spásači trávy nároční a proto bez problémů žijí v zajetí i 40 let. Populace jižní formy v zajetí čítá podle poslední plemenné knihy více než 750 zvířat, ročně se ale narodí méně než 15 mláďat a porody nevykryjí ani přirozené úhyny. Velikost populace stagnuje v důsledku každoročních dovozů nových jedinců z jihoafrických rezervací, bez nichž by postupně vymírala. Pokud by v zajetí probíhalo normální pravidelné rozmnožování jako v přírodě, pak by se ročně muselo narodit 50-75 mláďat. To se ale bohužel neděje, i když některé zoo zaznamenaly desítky odchovů. Při bližším prozkoumání se bohužel zjistí, že se obvykle rozmnožovala byť opakovaně jen některá zvířata a velmi často bylo rozmnožení vázáno výhradně na dovoz nových zvířat z Afriky.
Proto není reálné udržet populaci severní formy v zajetí.

Jaká byla snaha o rozmnožení severních bílých nosorožců v zajetí?
První mládě se narodilo ve Dvoře Králové v roce 1980 (samec Suni), druhé v roce 1983 (samice Nabire), ale z celého stáda byla chovná jen jediná samice (Nasima). Protože začátkem 80. let 20. století byla v přírodě situace již kritická, rozběhl se výzkum reprodukčních cyklů v královédvorské zahradě a pro nosorožce byl postaven nový pavilon. Zároveň bylo v rámci mezinárodních jednáních dohodnuto, že část stáda bude přemístěna do jiné zoo v teplém klimatu, která má dobré výsledky v chovu nosorožců. Proto v roce 1989 bylo trio 14 let starých zvířat (chovný samec Saut a odchytové samice Nola a Nádí) deponováno do Wild Animal Park San Diego v USA. Všichni doufali, že se ve slunné příznivé Kalifornii na 45 hektarů velkém výběhu dosud nechovné samice začnou množit. K nim byl dovezen ještě samec Angalifu ze ZOO Chartum. Bohužel ani chov v této zoo, která zaznamenala několik desítek odchovů u jižní formy nosorožce bílého, nevedl k rozmnožení.
Od počátku 90. let 20. století probíhá výzkum cyklů samic ve spolupráci s Veterinární univerzitou Vídeň. Následně začal výzkum asistované reprodukce týmem veterinárních odborníků z Berlína (IZW). Dosud proběhlo více než 60 pokusů o umělé oplodnění samic obou poddruhů bílých nosorožců. Většina byla neúspěšná, i když se do května 2009 narodila 3 mláďata (samečci) od dvou samic (ZOO Budapešť a ZOO Madrid). V ZOO Dvůr Králové nebyl žádný z pěti pokusů u dvou samic úspěšný. V rámci tohoto výzkumu bylo od roku 2001 provedeno 29 uspání šesti severních bílých nosorožců zvířat. Bohužel to k rozmnožení nevedlo, stejně jako opakovaná páření chovné samice Nájin.
Podobný výzkum probíhal i v San Diegu, ale také bez úspěchu. Dnes tam zůstal starý pár, který je již nechovný.

Jak se množí nosorožci bílí v přírodě?
Situace je zcela opačná v přírodě, kde samice rodí každé dva až tři roky a populace meziročně vzrůstá o 6,5 až 10 %. Dokládá to historie jižního poddruhu nosorožce bílého, kdy před 100 lety žilo v jižní Africe v jediné lokalitě (Umfolozi) pravděpodobně jen posledních 10 jedinců, které zachránila ochrana bílých farmářů. Tato zvířata založila dnešní populaci tvořenou téměř 18 tisíci jedinci. Dnes je jižní bílý nosorožec nejběžnější formou nosorožce.

Jaké jsou cíle projektu přemístění zvířat do přírodních podmínek?
Cílem projektu je navození přirozeného rozmnožování u reprodukce schopných zvířat z královédvorské zoo v naprosto bezpečné přírodní lokalitě bez pytláků i predátorů. Protože v původním areálu rozšíření poddruhu neexistuje žádná bezpečná lokalita, bylo po bedlivém zvažování a návštěvě JAR a Keni rozhodnuto, že projekt bude realizován v rezervaci Ol Pejeta Conservancy v Keni. Projekt podpořili ministr životního prostředí ČR RNDr. Martin Bursík, komise pro životní prostředí parlamentu ČR. Projekt získal osobní záštitu předsedkyně České komise pro UNESCO prof. RNDr. Heleny Illnerové, CSc. a podporuje jej i mezinárodní organizace UNESCO a Skupina specialistů pro africké nosorožce AfRSG při IUCN.
Pokud to jen bude možné a budou nalezeni divocí severní bílí nosorožci, bude vyvinuto maximální úsilí pro výhledové spojení posledních jedinců ze zajetí s posledními jedinci z přírody.
Na realizaci projektu by se měli dlouhodobě podílet jak čeští odborníci, tak skupina specialistů pro africké nosorožce (AfRSG) a další odborníci a organizace, zejména keňská agentura ochrany přírody (Kenya Wildlife Service), pracovníci rezervací Ol Pejeta a Lewa v Keni a jihoafrická organizace Back to Afrika a organizace Fauna and Flora International (FFI).

Kolik jedinců bude odesláno do Afriky a jak se vybírali?
Budou odesláni dva samci a dvě samice. Jediným kritériem je předpokládaná schopnost přirozené reprodukce. Ze zvířat z odchytu je zaručeně plodný samec Súdán, který se stále čilý a vypadá zdravě, proto byl vybrán. Ostatní zvířata z odchytu jsou už stará, nechovná a nemocná. Ze 4 jedinců narozených v zajetí je potenciálně chovná samec Suni (nar. 1980), který opakovaně pářil několik samic a má semeno výborné kvality. V září 2009 byl naposledy uspán a od něj odebrané semeno je zamraženo pro další použití. Jeho poloviční sestra Nabire (nar. 1983) byla v červenci 2009 uspána a vyšetřena a bylo zjištěno, že má nádor v děloze a cystu na jednom vaječníku a proto není schopna přirozené reprodukce. Proto do Afriky nepojede. Poslední dvě samice – Nájin (nar. 1989) je poloviční sestra Suniho a měla v roce 2000 mládě. I když se později pářila a nezabřezla vyšetřením orgánů bylo zjištěno, že by měla být chovná a je zdravá. Její dcera Fatu (nar. 2000) je mladá a vyšetření pohlavních orgánů také potvrdilo, že je zdravá.

Proč byla vybrána rezervace Ol Pejeta?
Rezervace Ol Pejeta má zkušenosti s reintrodukcí nosorožců a byla odborníky na africké nosorožce posouzena jako optimální lokalita pro nosorožce tuponosého severního, protože leží nedaleko oblasti původního výskytu a má velmi podobné klimatické podmínky. Na jejím území žije nejpočetnější populace nosorožce dvourohého ve východní Africe, čítající 79 jedinců. Žije zde také 11 nosorožců tuponosých jižních. Má důsledný a účinný systém hlídek, které chrání nosorožce před pytláky.
Vzhledem k vysoké nadmořské výšce se zde nevyskytuje spavá nemoc, která je smrtelně nebezpečná pro nosorožce dovezené z mírného klimatu. Keňa sousedí se Súdánem, kde byli dle hodnověrných zpráv v létě 2008 pozorováni 3 severní bílí nosorožci. V roce 2005 byla právě rezervace Ol Pejeta vybrána pro k umístění posledních zvířat z národního parku Garamba v Kongu. Proto je jak klimaticky, tak i politicky nejvhodnější pro příjem případných posledních zvířat z přírody. Současná vládní politika a ochrana nosorožců je zde tak propracovaná, že bezpečnost zvířat, pro něž navíc bude ohrazeno a hlídáno území uvnitř rezervace, je maximálně zaručena. Pro nosorožce je připravena boma a výběhy o ploše 400 ha, chráněné elektrifikovaným oplocením, které bude trvale monitorováno. Výběh bude opatřen strategicky umístěnými pozorovatelnami. Nosorožci budou vybaveni vysílačkami umístěnými v rozích pro telemetrické sledování. Výběh budou hlídat bezpečnostní hlídky tvořené 14 strážci pod dohledem vedení organizace. Dále bude poskytnuta technická pomoc ze strany oddělení ostrahy Lewa Wildlife Conservancy a Kenya Wildlife Service. Výběh je umístěn v centru rezervace Ol Pejeta, což je oplocené území velké 61 000 hektarů. Rezervace je nepřetržitě hlídaná bezpečnostním týmem 80-ti strážců.

Jaká rizika přesun skrývá?
Při přesunu nosorožce riziko samozřejmě existuje vždy, avšak lze ho mít pod kontrolou. Přesuny byly z hlediska řízení chovu nejdůležitějším nástrojem, který umožnil nárůst populací zejména nosorožce jižního bílého za posledních 30 let. Jednalo se o jediný způsob, jak rozšířit areál nosorožců a zabránit příbuzenské plemenitbě.

Jaká opatření budou přijata pro minimalizaci rizika pro nosorožce během transportu?
Nosorožce budou doprovázet odborníci – 2 ošetřovatelé a 2 veterináři – vždy po jednom ze ZOO a další z velkou praxí, tzn. Že každé zvíře bude mít jednu osobu zajišťující nepřetržitý dohled. Ošetřovatelé jsou Jan Žďárek (praxe u nosorožců v zoo Dvůr Králové více než 15 let), Berry White (praxe v anglické ZOO 6 let a další praxe v Africe), Dr. Jiří Váhala (praxe v ZOO Dvůr Králové 30 let) a dr. Pete Morkel (praxe v Africe u nosorožců 30 let). Všichni asistovali u úspěšného přesunu 3 mladých dvourohých nosorožců v květnu 2009 do Mkomazi v Tanzanii. Zvířata budou mít maximální možnou péči, aby se co nejvíce omezilo jakékoli riziko, budou sedována a před cestou budou trénována na pobyt v bednách. Přesun bude maximálně zkrácen, aby byla v bednách a na cestě jen kolem 24 hodin. Transport proběhne letecky, kdy letadlo bude mít zastávku v České republice (Praha), odkud poletí přímo do Nairobi. Letadlo poletí kvůli tlaku a teplotě ve výšce 3,5 km. Jak do Prahy tak z Nairobi zvířata budou převezena na relativně krátkou vzdálenost (kolem 150 km) nákladními vozy. Transport v České republice proběhne během dne, kdy bývá vhodná teplota a bedny budou oplachtovány, aby v nich bylo teplo i během chladného dne. Přesun proběhne podle postupů vypracovaných skupinami odborníků na reintrodukci a veterinární péči při IUCN – jedním z autorů je sám dr.Pete Morkel.
Nosorožci musí být na transport dobře připraveni, a postupně navykáni na transportní bedny. Spolu s nimi poletí do Keni i jejich ošetřovatel a odborný veterinář, který na ně bude dohlížet během transportu a v případě potřeby jim podá zklidňující medikamenty.

Proč vynakládat tolik peněz na něco, co je tak rizikové?
Přesun nosorožců je nákladný, a to zejména mezi kontinenty. Nicméně úsilí o získání finančních prostředků na tento přesun nekonkuruje ostatním respektovaným prioritám v oblasti ochrany nosorožců. Kdyby v roce 1975 nezaplatila ZOO Dvůr Králové obdobně riskantní transport nosorožců ze Súdánu do Čech, neměli bychom dnes koho zachraňovat a tento nosorožec by neměl ani tuto poslední šanci na přežití. Náklady na jednu mezinárodní konferenci, kde se řeší projekty ochrany přírody, jsou často vyšší nežli na tento projekt a vůbec to neznamená, že takoví konference má alespoň takovou šanci na úspěch jako tento přesun.

Byla již podobná akce provedena v minulosti?
Přesuny nosorožců ze zoo do volné přírody již probíhají, jsou však vždy unikání. V květnu 2009 byli ze Zoo Dvůr Králové do národního parku Mkomazi v Tanzanii úspěšně přesunuti tři nosorožci dvourozí. V roce 2007 byli 2 dvourozí nosorožci přesunuti z anglické ZOO Howletts do ekosystému Serengeti v Tanzanii. Předtím německá ZOO Frankfurt přesunula opakovaně jižní dvourohé nosorožce z odchovu do JAR. Anglická ZOO Port Lympne před časem navrátila na Sumatru samce sumaterského nosorožce z odchytu.

Po přesunu
Co se s nosorožci stane po přesunu?
Ošetřovatelé ze Zoo Dvůr Králové zůstanou s nosorožci 4 týdny, Berry White několik měsíců. Veterinář Peter Morkel zůstane asi týden a bude dohlížet průběžně na postupnou adaptaci zvířat na život v buši, která potrvá 1 -2 roky. Postupně se musí naučit poznávat elektrifikovaný plot a přijímat přirozenou potravu. Budou jim poskytnuty velké výběhy, které se budou stále zvětšovat.
Po přesunu do Keni budou žít v bomách a ohradách a postupně navykána na život v přírodě. Adaptace na divočinu trvá obvykle 1-2 roky. Přitom budou pod odborným dohledem. Jejich rohy budou vybaveny miniaturními vysílačkami, aby je bylo možno trvale sledovat i na velkém prostoru. Současně budou i nadále monitorovány reprodukční cykly samic a bude pokračovat výzkum reprodukce.

Existují nějaké problémy se založením populace vycházející z pouhých čtyř jedinců?
Při pečlivém zajištění procesu ochrany jsou nosorožci schopni výrazné obnovy stavu z velmi malé skupiny na životaschopnou a početnou populaci. Dokázala to velice úspěšná historie nosorožce tuponosého jižního. V roce 1895 žilo pouhých 20 - 50 (podle některých zdrojů dokonce jen 10-15) jedinců ve volné přírodě překračují 17 500 jedinců Nosorožci dosahují 10% nárůstu populace, což je u velkých savců poměrně vysoký poměr.

Jak bude chov řízen?
Protože populace nosorožců tuponosých severních bude sestávat pouze ze čtyř jedinců, bude nutné pro vyvolání normálních sociálních a teritoriálních vztahů rozdělit skupinu na páry, kdy ke každému budou přidány asi 3 chovné samice jižní formy bílého nosorožce. Předpokládá se nastolení přirozené reprodukce severních bílých nosorožců, kdy samice Fatu a Nájin by měly produkovat čisté severní bílé nosorožce a jižní samice hybridy obou poddruhů. Na řízení chovu budou dohlížet odborníci v komisi složené ze zástupců ZOO Dvůr Králové a České republiky, Ol Pejeta Lewa Conservancy, AfRSG. Back to Africa a Kenya Wildlife Service. Dokud žijí severní bílí samci a dokud budou schopni páření se neuvažuje o spojování čistých severních samic se samcem jižního poddruhu.
Nejlepším způsobem, jak vytvořit zdravou populaci nosorožce tuponosého severního, je odchovat co nejvíce mláďat. Ty lze poté vzájemně a s co nejvyšší péčí množit mezi sebou za účelem získání jedinců s co nejvyšším podílem genů nosorožce tuponosého severního. Pokud budou nalezeni poslední divocí severní bílí nosorožci bude snaha všech získat tato zvířata a spojit je se severními bílými nosorožci ze Dvora Králové.
Aby bylo možné zjistit, jaký vliv má změna prostředí na samice bude i nadále probíhat sledování jejich hormonálních aktivit z jejich trusu, který bude stejně jako v zoo 2x týdně odebírán, zmražen a vyšetřován na Univerzitě ve Vídni v Rakousku. Tato vyšetření zjistí, zda samice cyklují a ovulují a zda jsou březí.V IZW Berlín je zamraženo semeno samce Suni, Angalifu a Sauta, které by mohlo být použito k umělému oplodnění samic v budoucnu, zejména pokud by již nemohly být oplodněny přirozeně samci. Tato metoda však není příliš úspěšná u samic v zajetí, které špatně cyklují.

Jaký je dlouhodobý plán s těmito nosorožci?
Záměrem je reintrodukce těchto nosorožců do historických oblastí výskytu, a to jak čistých severních bílých nosorožců nebo jejich kříženců. Musíme tedy stimulovat rozmnožování a jakmile budou vytvořeny životaschopné populace, můžeme je přemístit do dalších bezpečných oblastí a vytvořit populaci novou. Rozšířením většího počtu populací bude možné minimalizovat celkové riziko. Mluvíme však o horizontu 20 až 30 let.
Bude-li projekt úspěšný a vznikne za 20-30 let dostatečná populace, pak by její část mohla být přemístěna do dalších lokalit, včetně zemí původního výskytu, pokud tam bude zcela bezpečno.
Nosorožci zůstanou majetkem ZOO Dvůr Králové a odborníci ze ZOO se budou podílet na řízení projektu a dohlížet tak na osud svých zvířat.

Proč se nosorožci v Africe stali obětí pytláků?
Vše začalo nenápadně koncem 70. let 20. století, kdy se asijský černý trh s nosorožčími rohy obrátil na africké zdroje. Původní tři druhy asijských nosorožců se v důsledku ilegálního lovu dostaly na samý pokraj vyhubení a zájem se přesunul do Afriky. Do té doby byli nosorožci v Africe bezpeční, protože tradiční africká medicína prakticky nevyužívá divoká zvířata. Opak je v Asii, zejména Číně, kde jsou nosorožčímu rohu přisuzovány velké magické a léčebné účinky. Obchodní zájem je stálý také v Jemenu, kde se z rohů nosorožců vyrábějí rukojeti ceněných kultovních dýk.

Co dnes chrání nosorožce v Africe?
Řada afrických zemí, zejména tradiční východní Afrika, je ekonomicky závislá na turistice. Turisté z celého světa navštěvují zejména Keňu a Tanzanii, kde jsou velkým lákadlem slavné národní parky. Jak zmizeli z těchto zemí nosorožci, tak začali mizet turisté. Nosorožec patří mezi tzv. velkou pětku (the big five), kterou tvoří 5 druhů – slon, lev, levhart, buvol a nosorožec, kterou chtěl zejména v minulém století v přírodě potkat každý lovec, a dnes každý návštěvník africké buše. A v současné době v mnoha parcích a rezervacích nosorožce již nezahlédnete, protože byli vyhubeni. Zároveň se zlevněním letenek je daleko jistější návštěva přírodních parků v Jihoafrické republice, kde navíc lze poměrně běžně potkat jak nosorožce dvourohé neboli černé tak i jižní formu nosorožce širokohubého neboli bílého.
Proto v řadě zemí Afriky podporují ochranu nosorožců také vládní organizace a nejvyšší představitelé států. Ochránci spolupracují s obyvateli přilehlých vesnic, kteří pronajímají pozemky pro rezervace a turistické kempy a mají přímé zisky ze zahraničních turistů. Tím se z původních obyvatel a turistů stávají vzájemně prospěšné skupiny. Domorodí obyvatelé se podílejí na ochraně nosorožců a část zisků z turistů získávají přímo vesničané.

Musí severní bílý nosorožec vyhynout?
Severní poddruh nosorožce bílého neboli tuponosého či širokohubého (Cera­totherium simum cottoni) objevila věda až v roce 1908, kdy obýval savany a řídké lesostepi na území pěti států střední Afriky. V 60. letech 20. století žilo v přírodě ještě 2250 kusů a severní poddruh byl početnější než jižní (Ceratotherium simum simum), který se vyskytoval zejména na území Jihoafrické republiky. V důsledku pytláctví došlo ke snížení početnosti na 700 jedinců v roce 1970 a do roku 1981 zůstalo v přírodě méně než 350 kusů. Nosorožčí rohy putovaly na černý trh, zejména v Asii a Jemenu. Zabíjení posledních zvířat ještě zintenzívnilo, a tak v roce 1984 zbývalo v tehdejším Zaire (dnešní Demokratické republice Kongo) již jen 15 jedinců v jediném národním parku Garamba, který byl vyhlášen právě kvůli těmto nosorožcům za světové kulturní dědictví UNESCO. Ochrana zbytkové populace byla od roku 1984 finančně podporována především Světovým fondem pro přírodu (World Wide Fund for Nature – WWF), Frankfurtskou zoologickou společností (Frankfurt Zoological Society – FZS), Fondem světového dědictví (World Heritage Fund – UNESCO) a Mezinárodní nadací pro nosorožce (International Rhino Foundation - IRF). Na základě této podpory (v letech 1984-1995 bylo poskytnuto přes 3 miliony amerických dolarů) se divoká populace rozrostla do roku 1993 až na 32. Po roce 1995 došlo k několika občanským válkám a nosorožce začali vybíjet pytláci zejména ze Súdánu. V roce 2005 bylo na základě mezinárodního úsilí dohodnuto, že bude ze zbylých asi 10 zvířat 5 kusů odchyceno a přemístěno do rezervace Ol Pejeta v Keni. Bohužel k tomuto přesunu nikdy nedošlo, neboť akce byla zpolitizována a „západní ochránci“ byli osočeni, že chtějí na zvířatech zbohatnout. Byli dokonce napadeni ochránci v NP Garamba a původní příslib přesunu nosorožců byl zrušen. Zbylá zvířata zůstala zcela bez ochrany na pospas pytlákům. Během průzkumu v roce 2007 byl v NP Garamba spatřen jeden nosorožec a nalezeny stopy dalších zvířat. Bylo odhadnuto, že tam žijí celkem 3-4 jedinci. V roce 2008 poslední nosorožce marně hledali stopaři. Pozitivní bylo jen zjištění, že nenalezli žádné mrtvoly, které by na místě musely zůstat, pokud by nosorožci padli za oběť pytlákům. V létě 2008 se objevily zprávy, že 3 nosorožce viděli vojáci v jižním Súdánu, který sousedí s NP Garamba. Od té doby se nosorožci hledají, zatím neúspěšně.
Protože v přírodě žije snad posledních několik zvířat, je severní nosorožec bílý nejvzácnější formou nosorožce na světě a stojí na samém pokraji vyhubení. Situace v zajetí je také kritická. Celkem žije mimo Afriku 8 kusů, šest v ZOO Dvůr Králové a pár (samec je majetkem Zoo Chartúm a samice ZOO Dvůr Králové) drží San Diego Wild Animals Park. ZOO Dvůr Králové jako jediná na světě opakovaně tyto nosorožce rozmnožila, ale poslední mládě ze čtyř odchovaných se narodilo před 9 lety, v červnu 2000, a první již v roce 1980. Potenciálně chovní jsou jen 2 samci a 2 samice žijící ve Dvoře Králové nad Labem. Ostatní zvířata jsou již příliš stará a neschopná rozmnožování.

Nosorožec širokohubý (tuponosý, bílý) – Ceratotherium simum Burchell, 1817
Základní údaje
Rozšíření: Původně obýval dva oddělené areály. Severní zahrnoval Súdán, Čad, Zaire (Kongo), Středoafrickou republiku a Ugandu. Jižní zahrnoval Botswanu, Zimbabwe, Mozambik, Namibii a JAR.
Systematika: tvoří 2 poddruhy, které se vzhledově téměř neliší, i když genetické rozdíly jsou prokázané.
Počet v přírodě: jižní poddruh - leden 2007 – 14 550 kusů, 2008 – 17 480 kusů; severní poddruh – leden 2007 – 4 kusy, 2009 - ?

Biologická data
Váha: 1.700 – 2.400 kg
Kohoutková výška: 150 - 185 cm
Délka rohů: přední delší roh až 101 cm (severní poddruh) nebo až 200 cm (jižní poddruh) cm, zadní roh až 95 cm
Délka těla a hlavy: 3,6 – 4,2 m
Březost: průměrně 515 – 540 dní
Porodní váha: 40-65 kg
Reprodukční věk: samice v přírodě 30 - 35 let, samice rodí každé 2-2,5 (3) roky
Věk: v přírodě 40-50 let, v zajetí obvykle 35-40, výjimečně i 48 let

Mapa rozšíření nosorožce širokohubého ( www.rhinos-irf.org)