Tiskové zprávy
Greenpeace: Ořezaný a osekaný REACH
Greenpeace dnes na netradiční tiskové konferenci v kavárně Rosmarin (v těsném sousedství sídla Svazu chemického průmyslu) zveřejnilo fakta o tom, že český postoj k REACH byl formulován na základě naprosto nevyvážených a předem zaujatých podkladů. Zhodnotilo také silná a slabá místa výsledné podoby evropské chemické politiky. Ta sice zlepšuje dosavadní zcela nedostatečný způsob nakládání s chemikáliemi, ale reforma zůstala vlivem silného odporu chemického průmyslu stát na půli cesty. Řada nebezpečných chemikálií bude proto i nadále ohrožovat lidské zdraví a životní prostředí.
Schválení nové chemické legislativy EU zvané REACH má dnes být v Evropském parlamentu pouze formální záležitostí. Hlavní politické frakce v Parlamentu se na jednáních za zavřenými dveřmi již dohodly s Evropskou komisí a Radou na konečném znění tohoto nařízení. Česká republika je jednou z pěti zemí EU, kvůli jejichž pozici bude REACH značně oslaben. České stanovisko k REACH přitom tvořil téměř výhradně náměstek ministra životního prostředí Karel Bláha, který z rozpočtu MŽP zaplatil studii o negativních dopadech na chemický průmysl, ale pak mu „nezbyly peníze“ na studii o přínosech této legislativy pro veřejné zdraví a životní prostředí. Činil se i Svaz chemického průmyslu. Výsledkem byl tzv. „vyvážený“ a „expertně neutrální“ postoj ČR, která tak pomohla v REACHi vytvořit několik podstatných mezer.
Úspěchem nové legislativy je především prosazení principu povinné náhrady látek, které se velmi těžko rozkládají v životním prostředí (látky perzistentní) a látek, jež se hromadí v živých organismech (látky bioakumulativní). Tyto chemikálie budou muset být nahrazeny bezpečnějšími alternativami, pokud takové existují. Výrobci rovněž budou nuceni poskytnout informace o bezpečnosti látek, které ve větším množství vyrábějí či dovážejí do Evropy. V minulosti mohly firmy prodávat téměř jakoukoliv chemikálii, aniž by poskytly informace o jejím vlivu na zdraví a životní prostředí. Omezení pak přicházela jen případ od případu jako odpověď na různé skandály.
Greenpeace v Evropě pracovalo na REACHi intenzivně od roku 2001, kdy Evropská komise předložila první návrh reformy. Podařilo se nám prosadit řadu pozitivních opatření, ať už jde o povinnou náhradu mnoha nebezpečných látek nebo o větší právo spotřebitelů na informace o látkách obsažených ve výrobcích. Zatímco v Západní Evropě se rozvinulo širší hnutí na podporu REACHe složené z ekologických organizací, lékařských komor, spotřebitelských sdružení, odborových organizací i některých firem, v ČR zůstal hlas ekologů osamocen.
„Bohužel i kvůli postoji ČR se princip povinné náhrady nebezpečných chemikálií za dostupné bezpečnější alternativy v Evropě nebude vztahovat na mnoho dalších látek, které mohou způsobovat závažná onemocnění (např. rakovinu, vrozené vady, poruchy štítné žlázy či rozmnožovacího systému). Ve spotřebním zboží tak budeme tyto látky nacházet i nadále,“ prohlásil vedoucí toxické kampaně Greenpeace Jan Freidinger. Chemická lobby rovněž do nařízení prosadila, aby k látkám vyráběným či dováženým v objemech 1-10 tun ročně – což se týká 60% všech látek obsažených v REACHi – nemuseli výrobci a dovozci poskytovat dostatek informací, na jejichž základě by bylo možné zhodnotit jejich rizikovost a nalézat tak i bezpečnější řešení.
„Je frustrující, že je to právě Česká republika, která spolu s Německem, Polskem, Irskem a Velkou Británií zabránila účinnější podobě zákona, jenž by více než chemický průmysl chránil zdraví lidí a životní prostředí. Ještě snad více frustrující je skutečnost, že neblahou pozici ČR převážně tvořil úředník ministerstva životního prostředí, které má ochranu přírody přímo v popisu práce. Postoj náměstka Bláhy se po celou dobu podivuhodně shodoval se zájmy chemického průmyslu. Nezaznamenali jsme, že by v průběhu dlouholetého bruselského jednání zaznívalo z české strany cokoliv jiného než neodůvodněné obavy z dopadů REACHe na chemický průmysl. Ochrana lidského zdraví a životního prostředí jako by nehrála v ČR žádnou roli. Ostatně i peníze na studie se na MŽP našly pouze pro chemiky, zdravotníci přišli zkrátka,“ dodal Freidinger.
Mezery v REACHi nechávají chemickému průmyslu široký prostor k manipulaci. Jak bude REACH skutečně fungovat, to záleží do značné míry na přístupu úřadů, zvláště nově zřízené Chemické agentury EU v Helsinkách, která v systému hraje klíčovou roli. Na politicích pak je, aby legislativu REACH v budoucnosti co nejvíce posilovali.
Kontakty:
Mgr. Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně Greenpeace ČR, tel. 608 729071
RNDr. Jan Piňos, ředitel kampaní Greenpeace ČR, tel. 720 552 888
Mgr. Martin Kloubek, asistent kampaní Greenpeace ČR, tel. 774 292 474
Schválení nové chemické legislativy EU zvané REACH má dnes být v Evropském parlamentu pouze formální záležitostí. Hlavní politické frakce v Parlamentu se na jednáních za zavřenými dveřmi již dohodly s Evropskou komisí a Radou na konečném znění tohoto nařízení. Česká republika je jednou z pěti zemí EU, kvůli jejichž pozici bude REACH značně oslaben. České stanovisko k REACH přitom tvořil téměř výhradně náměstek ministra životního prostředí Karel Bláha, který z rozpočtu MŽP zaplatil studii o negativních dopadech na chemický průmysl, ale pak mu „nezbyly peníze“ na studii o přínosech této legislativy pro veřejné zdraví a životní prostředí. Činil se i Svaz chemického průmyslu. Výsledkem byl tzv. „vyvážený“ a „expertně neutrální“ postoj ČR, která tak pomohla v REACHi vytvořit několik podstatných mezer.
Úspěchem nové legislativy je především prosazení principu povinné náhrady látek, které se velmi těžko rozkládají v životním prostředí (látky perzistentní) a látek, jež se hromadí v živých organismech (látky bioakumulativní). Tyto chemikálie budou muset být nahrazeny bezpečnějšími alternativami, pokud takové existují. Výrobci rovněž budou nuceni poskytnout informace o bezpečnosti látek, které ve větším množství vyrábějí či dovážejí do Evropy. V minulosti mohly firmy prodávat téměř jakoukoliv chemikálii, aniž by poskytly informace o jejím vlivu na zdraví a životní prostředí. Omezení pak přicházela jen případ od případu jako odpověď na různé skandály.
Greenpeace v Evropě pracovalo na REACHi intenzivně od roku 2001, kdy Evropská komise předložila první návrh reformy. Podařilo se nám prosadit řadu pozitivních opatření, ať už jde o povinnou náhradu mnoha nebezpečných látek nebo o větší právo spotřebitelů na informace o látkách obsažených ve výrobcích. Zatímco v Západní Evropě se rozvinulo širší hnutí na podporu REACHe složené z ekologických organizací, lékařských komor, spotřebitelských sdružení, odborových organizací i některých firem, v ČR zůstal hlas ekologů osamocen.
„Bohužel i kvůli postoji ČR se princip povinné náhrady nebezpečných chemikálií za dostupné bezpečnější alternativy v Evropě nebude vztahovat na mnoho dalších látek, které mohou způsobovat závažná onemocnění (např. rakovinu, vrozené vady, poruchy štítné žlázy či rozmnožovacího systému). Ve spotřebním zboží tak budeme tyto látky nacházet i nadále,“ prohlásil vedoucí toxické kampaně Greenpeace Jan Freidinger. Chemická lobby rovněž do nařízení prosadila, aby k látkám vyráběným či dováženým v objemech 1-10 tun ročně – což se týká 60% všech látek obsažených v REACHi – nemuseli výrobci a dovozci poskytovat dostatek informací, na jejichž základě by bylo možné zhodnotit jejich rizikovost a nalézat tak i bezpečnější řešení.
„Je frustrující, že je to právě Česká republika, která spolu s Německem, Polskem, Irskem a Velkou Británií zabránila účinnější podobě zákona, jenž by více než chemický průmysl chránil zdraví lidí a životní prostředí. Ještě snad více frustrující je skutečnost, že neblahou pozici ČR převážně tvořil úředník ministerstva životního prostředí, které má ochranu přírody přímo v popisu práce. Postoj náměstka Bláhy se po celou dobu podivuhodně shodoval se zájmy chemického průmyslu. Nezaznamenali jsme, že by v průběhu dlouholetého bruselského jednání zaznívalo z české strany cokoliv jiného než neodůvodněné obavy z dopadů REACHe na chemický průmysl. Ochrana lidského zdraví a životního prostředí jako by nehrála v ČR žádnou roli. Ostatně i peníze na studie se na MŽP našly pouze pro chemiky, zdravotníci přišli zkrátka,“ dodal Freidinger.
Mezery v REACHi nechávají chemickému průmyslu široký prostor k manipulaci. Jak bude REACH skutečně fungovat, to záleží do značné míry na přístupu úřadů, zvláště nově zřízené Chemické agentury EU v Helsinkách, která v systému hraje klíčovou roli. Na politicích pak je, aby legislativu REACH v budoucnosti co nejvíce posilovali.
Kontakty:
Mgr. Jan Freidinger, vedoucí toxické kampaně Greenpeace ČR, tel. 608 729071
RNDr. Jan Piňos, ředitel kampaní Greenpeace ČR, tel. 720 552 888
Mgr. Martin Kloubek, asistent kampaní Greenpeace ČR, tel. 774 292 474
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
