Tiskové zprávy
ČSOP Rokycany: Poštolky získaly svobodu
20. července 2011 | ČSOP Rokycany
Patnáct poštolek obecných – našich nejrozšířenějších dravců získalo v těchto dnech svobodu. Jednalo se jak o letošní mláďata, která byla nalezena jako méně vzletná v různých částech Rokycanska, Berounska a Hořovicka tak o lehce zraněné dospělé ptáky, které se díky vnímavým lidem dostali do rokycanského záchranného centra ve Švermově ulici. Zde totiž sídlí záchranná stanice živočichů pro volně žijící zvířata. Bohužel kapacita a umístění zařízení ve středu města nám neumožňuje starat se i o kočky či zatoulané psy. O tyto živočichy se má ze zákona postarat město či obec, kde je toto zvíře nalezeno. Tam kde je zřízena Městská policie, lze tyto nálezy řešit s jejími příslušníky. Kde mají útulek pro společenská zvířata, lze tyto odevzdávat přímo v tomto specializovaném zařízení.
Skupinka námi zachráněných živočichů – poštolek není jediná, která se díky naší péči dostává zpět do přírody. Během roku přijímáme kolem 300 až 350 živočichů, které se snažíme vrátit zpět do volné přírody. Ne vždy se nám to však díky závažnosti zranění daří a část pacientů bohužel uhyne. Tyto však měli štěstí.
Poštolky jsou jedni z nejužitečnějších opeřenců patřící do skupiny sokolovitých dravců o rozpětí asi 75 centimetrů. Často pátrají po kořisti ve svém typickém třepotavém letu, aby posléze zaútočily střemhlavým letem k zemi a uchvátily hraboše. Sameček má šedou hlavu, výrazný černý vous a na konci šedého ocasu je černý, bíle lemovaný pruh. Hlava i ocas samice jsou hnědé. Ozývají se pronikavým daleko slyšitelným „ kliklikli „ a patří k nejhojnějším sokolům střední Evropy. Poštolky jsou velice krásní a inteligentní dravci. Poměrně často však hynou na sloupech vysokého napětí, zvláště pak neobratná mláďata, která využívají sloupy pro svůj odpočinek. Takto zraněné poštolky, které můžeme vidět v záchranných stanicích jsou odsouzeny k trvalému žití v lidské péči. Nicméně jim to mnohdy nebrání k rozmnožování, přičemž i rokycanská záchranná stanice každoročně vychovává několik mladých poštolek, které posléze vrací do přírody metodou volného letu. To však za předpokladu, jsou-li zraněné poštolky včas nalezeny. V opačném případě pomalu hynou či se stávají kořistí jiných živočichů. Na sloupech však nehynou jen poštolky, ale celá řada dalších, někdy i velmi vzácných živočichů. Díky činnosti záchranných stanic však i tito živočichové dostávají šanci a mohou se v některých případech zapojit i do chovných programů jednotlivých zařízení. Bližší informace o činnosti národní sítě stanic získáte na www.zachranazvirat.cz
Skupinka námi zachráněných živočichů – poštolek není jediná, která se díky naší péči dostává zpět do přírody. Během roku přijímáme kolem 300 až 350 živočichů, které se snažíme vrátit zpět do volné přírody. Ne vždy se nám to však díky závažnosti zranění daří a část pacientů bohužel uhyne. Tyto však měli štěstí.
Poštolky jsou jedni z nejužitečnějších opeřenců patřící do skupiny sokolovitých dravců o rozpětí asi 75 centimetrů. Často pátrají po kořisti ve svém typickém třepotavém letu, aby posléze zaútočily střemhlavým letem k zemi a uchvátily hraboše. Sameček má šedou hlavu, výrazný černý vous a na konci šedého ocasu je černý, bíle lemovaný pruh. Hlava i ocas samice jsou hnědé. Ozývají se pronikavým daleko slyšitelným „ kliklikli „ a patří k nejhojnějším sokolům střední Evropy. Poštolky jsou velice krásní a inteligentní dravci. Poměrně často však hynou na sloupech vysokého napětí, zvláště pak neobratná mláďata, která využívají sloupy pro svůj odpočinek. Takto zraněné poštolky, které můžeme vidět v záchranných stanicích jsou odsouzeny k trvalému žití v lidské péči. Nicméně jim to mnohdy nebrání k rozmnožování, přičemž i rokycanská záchranná stanice každoročně vychovává několik mladých poštolek, které posléze vrací do přírody metodou volného letu. To však za předpokladu, jsou-li zraněné poštolky včas nalezeny. V opačném případě pomalu hynou či se stávají kořistí jiných živočichů. Na sloupech však nehynou jen poštolky, ale celá řada dalších, někdy i velmi vzácných živočichů. Díky činnosti záchranných stanic však i tito živočichové dostávají šanci a mohou se v některých případech zapojit i do chovných programů jednotlivých zařízení. Bližší informace o činnosti národní sítě stanic získáte na www.zachranazvirat.cz
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk