LEA - Liga ekologických alternativ: Sedmý ročník Solární ligy ČR ovlivnila fotovoltaická smršť, ale i kampaň proti OZE

Dvacetinásobný nárůst evidovaného výkonu slunečních elektráren (již 797 MWp), mírný růst ploch teplovodních kolektorů (na nynějších 23 000 m2), již přes 14 % českých sídel s přihlášeným solárním systémem (celkem 855) a k tomu fakt, že kdo nezabodoval fotovoltaikou, mezi prvních 80 míst souhrnné kategorie v součtu bodů tentokrát už nedosáhl – tak lze nejstručněji shrnout povahu právě završeného již 7. ročníku Solární ligy ČR, „soutěže“ obcí a měst ve využívání energie Slunce. Její pořadatel občanské sdružení Liga ekologických alternativ (LEA) vedle této základní charakteristiky ročníku, ukončeného ke konci března, nyní zveřejňuje konečné výsledky tradičního pomyslného klání o sluneční body.

Vyhlašováním „solárních mistrů“ v šesti kategoriích i navazující publicitou atraktivních projektů využívajících Slunce k ohřevu vody, přitápění nebo k produkci elektřiny LEA od roku 2004 soustavně popularizuje a šíři tuzemské i zahraniční zkušenosti, technické novinky i aktuální trendy oboru. Zejména komunálním politikům a úředníkům, ale i veřejnosti tak nabízí inspiraci i poučení a posiluje jejich zájem o přínosy, které perspektivní solární energetika nabízí - navzdory momentálním výkyvům přízně řídící sféry.

"V solární lize, inspirované stejnou soutěží v Německu, se obce a města na základě bodového zisku za instalace na svém území ocitají podobně jako ve sportu v jakémsi srovnávacím žebříčku. Pro některé je umístění prestižní, někomu je lhostejné. Vždy ale nějak - tu více, tu méně – odráží, jak se v místě přínosů solárních systémů využívá. Nejde totiž o samoúčelnou hru, nýbrž o to obracet, byť zábavněji, pozornost k ekologickým, zdravotním, ekonomickým i sociálním efektům zelené energetiky a o impuls k přemýšlení o ní na lokální úrovni,“ vysvětluje Karel Merhaut, výkonný místopředseda LEA. „Odpovědná a nezaujatá publicita výsledků komunální energetické politiky i praxe a výjimečných podnikatelských projektů pak pomáhá pochopení přínosu solárek pro čistší ovzduší a úspory energie, snazší výměně zkušeností i lepšímu green-image obcí a třeba i zájmu mladých rodin bydlet právě v daném místě…“

Za 7. ročník soutěže získala hned trojí titul Solární mistr ČR obec Hrušovany nad Jevišovkou u Mikulova (v kategorii souhrnné, pro fotovoltaiku i pro obce do 5 tis. obyv.), a to díky hned pěti solárním parkům s výkony od 2 do 3,8 MWp! Na druhém místě souhrnné kategorie skončil Zbrašín z Ústecka (s fotovoltaikami o výkonu 6,4 MWp) na třetím coby čelní „hráč“ ligy z posledních let podšumavské Bušanovice, kde bilanci dvou starších solarparků povýšil třetí na konečnou kapacitu přes 2 MWp. Stejné pořadí pak měla i kategorie sídel do 5 000 obyv. V kategorii určené jen fotovoltaice pak byly v téže trojici nahrazeny Bušanovice na bronzové pozici Němčicemi nad Hanou z Kroměřížska.

V kategorii termiky i letos zůstala nepředstižena Rusava ze Zlínska, která si pozici upevnila menším systémem teplovodním i fotovoltaickým a novou sluneční elektrárnou (41 kWp) na největším místním hotelu. Beze změny zůstal na druhém místě Boží Dar z Karlovarska a na třetím jihočeská Pístina.

Solárním mistrem mezi středně velkými městy do 50 tis. obyv. se nově stalo Veselí nad Moravou s více než 14 MWp fotovoltaiky (20 zdrojů od 4 kWp do 5,7 MWp), které z loňského trůnu sesadilo městečko Dubňany, přestože v něm opět přibylo 176 kWp slunečních elektráren a jejich výkon tu dosáhl 4,1 MWp. Bronz patří čtyřikrát většímu Hodonínu s úhrnným výkonem fotovoltaiek a solárních parků 8,2 MWp.

Překvapivým králem kategorii měst s více než 50 tis. obyv. se stal jen o málo větší Chomutov se slunečními elektrárnami o výkonu téměř 26 MWp a s 200 m2 termiky. O celý řád tak bodově odsunul na druhé místo Plzeň vévodící této kategorii v posledních letech, a to přesto, že v západočeské metropoli přibyly stovky menších elektráren o úhrnném výkonu přes 8 MWp. (Do vyjasnění tu přitom neevidujeme další velký střešní zdroj v chomutovských válcovnách, u něhož se řeší zda byl o Silvestra opravdu hotov.)

Zběsilé časové dostihy investorů připojujících fotovoltaiky do posledních minut loňského roku (v honbě za ještě štědrou výkupní cenou elektřiny 12 Kč/kWh) se projevily i v solární lize. Vliv měly však dvojí. Negativní v tom, že termínový tlak zaměstnával majitele zdrojů i montážní firmy natolik, že je jakékoliv „zdržování“, natož s projektem v podstatě osvětovým, jakým je solární liga, nezajímalo. A v době masivní a jednostranně dogmatické kampaně vlády proti fotovoltaice a všem obnovitelným zdrojům energie (OZE), živené i částí novinářů neschopných nezávislého pohledu, ani o zviditelňování svých projektů tváří v tvář nálepkám “solární baroni“ či „solární tuneláři“ nestáli. Také radnice, které k instalacím na svém katastru dávají souhlas či pro ně pronajímají pozemky, se k přihlašování systémů do ligy moc neměly. Lavina dokončených elektráren však v březnovém finiši soutěže alespoň poskytla její databance značný rezervoár pro zápis nových systémů. Pomohli mu s využitím veřejných zdrojů však aktivisté. Lokální solární patriotismus, či dokonce hrdost na dokončené projekty OZE v obci či městě, která je motorem solární ligy v sousedním Německu, je prostě u nás stále řídkým jevem.

Teplovodních kolektorů přibylo jen zhruba 2 700 m2, čemuž „napomohlo“ zastavení dotačního programu Zelená úsporám. Většinu investorů s připravenými projekty přiměla totiž vidina dotace vyčkávat na znovuotevření programu, k němu však dosud nedošlo. Z větších systémů do ligy byla nahlášena např. dvě velká solárka ve Zlíně - 105 m2 na průmyslovce a 195 m2 vakuových kolektorů na plaveckém bazénu.

S koncem března skončil také 2. ročník Evropské ligy obnovitelné energie, kterou hraje na poli energie solární (ale i z biomasy) sedm zemí včetně ČR. Národní ligy z těchto zemí tak mohou posilovat svůj evropský dozvuk šířením místních zkušeností i inspirací. „Hráči“ evropské ligy jsou popularizováni na portále www.res-league.eu v angličtině i češtině a u vybraných dobrých příkladů i v jazycích dalších zúčastněných zemí (Německo, Francie, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Itálie). Účastníci z ČR se naopak mohou inspirovat komunálními aktivitami i zajímavými projekty z dalších zemí. V rámci EU-ligy se pořádají nejrůznější akce: exkurze po solárních aj. OZE-instalacích, lokální konference i národní workshopy, vydávány jsou pravidelně elektronické newslettery o atraktivních projektech i akcích, vznikají videofilmy o energetických konceptech vybraných sídel…
Principem výběru „finalistů“ v evropské lize nejsou však jen kilowatty či metry čtvereční solárních instalací nebo pořadí sídel v národní či mezinárodní soutěži. Rozhoduje spíše šíře mixu jednotlivých OZE, míra energetické soběstačnosti sídla, jeho zelená energetická politika sázející na snižování CO2 a úspory energie, příklad zastupitelů, míra osvětových aktivit apod., což jsou cenné devizy, na jejichž doceňování u nás mnozí v „přesilovce“ fotovoltaické tématiky zapomínali. Především na základě tohoto pohledu byl proto do konečného „play-off“ nejlepších letos z ČR nominován právě takto disponovaný trojlístek našich sídel - Rusava, Brumov-Bylnice a Jindřichův Hradec. (U posledních dvou jmenovaných je mocná žeň solárních zdrojů doplněna i obecními výtopnami na biomasu, jejichž evidencí se zabývá pro změnu Biomas-liga ČR, jejíž druhý ročník byl u nás rovněž ukončen ke konci března – viz zmíněný web evropské soutěže.)

Vítězní šampióni evropské ligy budou tentokrát vyhlášení 2. června v Praze při celodenní konferenci „TOP-projekty OZE ve městech a obcích“ /inspirace, perspektivy, bariéry/, na kterou LEA pozve zájemce o zelenou energetiku přímo do budovy parlamentu.