Senát ČR: Senátní návrh novely atomového zákona

Navržená novela reaguje především na požadavky obcí, které jsou podle současné právní úpravy vyloučeny z účasti nebo nemají odpovídající kompetence na rozhodovacím procesu při přípravě a povolování jaderných zařízení. Současně je jejím cílem zajistit uplatnění oprávněných garancí právnických a fyzických osob na náhradu škody z možné jaderné události nebo havárie.

1. Právo obce rozhodnout o přípravě a umístění jaderného zařízení nebo úložiště jaderných odpadů na jejím území.

Podle platných právních předpisů nemá obec rovnocenné postavení v řízeních o přípravě a umístění jaderných zařízení na jejím území, stejně jako v řízeních o povolení výstavby, vyřazování zařízení z provozu nebo rekonstrukci zařízení ovlivňujících jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení. Jediným účastníkem těchto řízení je podle atomového zákona žadatel o jejich vydání. Tato rozhodnutí přitom mohou mít obzvlášť závažné dopady do sféry zájmů obcí a jejich občanů. Také v dalších řízeních pro jaderná zařízení, která jsou vedena podle stavebního, horního nebo geologického zákona, je stanovisko nebo rozhodnutí obce možné vždy změnit rozhodnutím centrálních státních orgánů.
Právo obce na samosprávu, realizované zákonem o obcích, stanovuje obcím kompetenci jednat v zájmu svých občanů a dbát o územní rozvoj a životní prostředí. Platné právní předpisy pro jaderná zařízení neumožňují toto právo obce a jejich občanů na samosprávu efektivně uplatňovat.

Návrh proto rozšiřuje účastníky uvedených správních řízení atomového zákona o obce. Současně stanoví, že stejně jako u jiných staveb posuzovaných podle zákona 100/2001 Sb. ( o posuzování vlivů na životní prostředí) mohou být účastníkem řízení také občanská sdružení, která se podílela na procesu EIA.

Postavení obce v návrhu dále posiluje podmínka jejího souhlasu s vydáním povolení o umístění jaderných zařízení, stejně jako se zahájením samotné přípravy a průzkumu lokality pro úložiště na jejím území.
Zkušenosti zemí, které místo pro uložení radioaktivních odpadů připravují již dlouhodobě, dokládají, že transparentnost celého procesu, právo obcí účastnit se rozhodování a zákonem garantovaná možnost zamítnutí úložiště, jeho lokalizaci a přípravu urychlují a zprůchodňují. Také ve Finsku a Švédsku, v obou zemích EU, kde jsou již lokality pro hlubinné úložistě odpadů vybrány, předcházel jejich schválení souhlas dotčených obcí.





2.Příspěvek z jaderného účtu obcím, kde probíhá příprava úložiště, leží jaderná zařízení nebo zasahují zóny jejich havarijního plánování.

Novela zavádí možnost kompenzovat rizika plynoucí z umístění jaderných elektráren a úložišť radioaktivních odpadů obcím, na jejichž území leží, a obcím sousedním, nebo těm, které jsou v zónách jejich havarijního plánování. Mimo potenciální dopady, plynoucí z rizika nehody, jsou dotčené obce navíc trvale postiženy dopady do atraktivity života a dalšího rozvoje. Výše příspěvku je navržena pevnou sazbou 0,20 Kč za m2 ročně.
Pro obce, na jejichž území probíhá příprava a průzkum úložiště radioaktivních odpadů je navržen příspěvek ve výši 0,10 Kč za m2 ročně. Tím je řešena problematická doba vyhledání vhodné lokality, kdy jsou obce, na jejichž území je s úložištěm uvažováno, již omezeny v dalším využití území a jiném rozvoji.

3.Zrušení nízkého finančního limitu celkové odpovědnosti provozovatele jaderného zařízení za jaderné škody a prodloužení termínů vymahatelnosti náhrady škody postiženými

Platné znění atomového zákona omezuje nejvyšší odpovědnost držitele povolení k provozu jaderné elektrárny, skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva do výše 6 miliard korun, pro jiné jaderné zařízení a přepravu pouze 1,5 miliard korun. Také záruka státu na náhradu škody je omezena stejnou maximální částkou. Pokud by celková škoda z jaderné havárie byla vyšší, není na odškodnění převyšující stanovenou částku právní nárok. Dosah vážné havárie z jaderných elektráren a zařízení přitom podle reálných odhadů může zákonem limitovanou částku významně překročit.
Novela navrhuje, aby odpovědnost držitele povolení k provozu byla neomezená (tedy, aby odpovídal celým svým majetkem) tak, jak je to běžné pro jiné provozy, obdobně principu podle občanského zákoníku. Dále návrh navyšuje celkovou částku odpovědnosti státu za škody na dvojnásobek. Pokud je ze strany orgánů státu rozhodnuto o povolení jaderného zařízení, měl by stát za toto rozhodnutí nést plnou odpovědnost a nenechat bez garance na odškodnění osoby poškozené jadernou havárií.

Právo na náhradu jaderné škody je současným zákonem omezeno také časově, a to do tří let od doby, kdy se poškozený o tom, kdo za jeho škodu odpovídá dověděl, ale současně pouze do deseti let od vzniku jaderné havárie. Tato doba se jeví velmi krátká zejména s ohledem na exaktně ověřené dlouhodobě se projevující dopady jaderných havárií na zdraví lidí.
Novela navrhuje prodloužit dobu možnosti uplatnění náhrady na škody na deset let pro poškozeného a do 30 let od vzniku havárie. Reaguje tak na nové podmínky návrhu novely Pařížské dohody o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, jejíž projednávání probíhá na mezinárodní úrovni.