PR článek
Kdo v republice nastolil dobu dřevěnou
O lesy pečoval už Karel IV.
Nesázel, neokopával, nerubal, ale kolem roku 1350 v zájmu ochrany lesů před pleněním začlenil do připravovaného zákoníku nařízení, která omezovala těžbu. I když zákoník jako takový nikdy nevstoupil v platnost, pasáže o lesích inspirovaly vlastníky porostů k zařazení ochranných prvků do jejich privátních lesních řádů. Důvodem byla mimo jiné lovecká vášeň. Nejsou-li lesy zdravé a hluboké, mnoho se toho v nich neuloví.
Pod ochranou státu
V polovině 18. století, za vlády Marie Terezie, přišla změna. Byly vydány zemské lesní řády, jejichž předpisy se museli vlastníci lesů řídit. A řídili se, protože od té doby plocha našich lesů neustále narůstá. Faktem je, že o sto let později bylo vydáno nařízení o státních zkouškách pro lesní hospodáře a o zkouškách osob určených k ochraně lesů. Intuice již nekvalifikovaným lesním hospodářům zjevně nestačila. Kdo chtěl zkoušky složit, musel se něco naučit, vzdělat se. A tak se začalo rozvíjet lesnické školství.
Lesnictví jako hospodářské odvětví
Rakousko-Uherský zákon z roku 1852 vnesl do péče o lesy výrazný ekonomický aspekt – stává se teritoriem významného hospodářského odvětví. Je až neuvěřitelné, že zmíněný zákon platil až do roku 1960.
Vzestup a pád monokultur
Jaké dřevo je nejvýnosnější? To, které roste nejrychleji! Devatenácté století odstartovalo etapu znásilňování přírody. Lesy neoslabovalo znečištěné ovzduší. Vichřice, bleskové průtrže a podobné extrémní výkyvy počasí byly vzácnou výjimkou, nikoli pravidlem. Borové a smrkové lesy sice rostly pěkně, ale... Druhová bohatost, která původní lesy a jejich půdu chránila před bezpočtem známých i teprve přicházejících destruktivních vlivů, se vytratila.
Ani válka, ani kolektivizaceŽádná z těchto dějinných ran naše hvozdy významně nepoškodila. Všechny se staly majetkem státu. Staral se někdy hůře, někdy lépe. Odpovědnost a obětavost pracovníků lesního hospodářství dokázala porosty přes období nadšeného budování socialismu přenést relativně ve zdraví. Na exhalace a kyselé deště sklonku 20. století však nestačil nikdo. Způsobily odumření a rozpad zejména rozsáhlých horských porostů. Našim lesům nepomohli ani zásahy státu do zemědělství. Meliorace, odtok vody z krajiny, navíc v kombinaci se suchem přispěli k problémům s kůrovcem. Sklízeli jsme hořké plody vlny výsadby monokultur. A sklízíme je dodnes, byť v ne tak katastrofickém měřítku.
Restituce, vlastnické změny
Po roce 1989 bylo asi 40 % lesů bylo vráceno původním majitelům, respektive jejich potomkům. Avšak jen mizivé procento z nich mělo dostatečné povědomí o tom, jak o lesy správně pečovat. Vznikl proto institut odborného lesního hospodáře a kvalifikovaní lesníci radí soukromým vlastníkům a jsou „prodlouženou rukou“ státní správy lesů při řádné péči o jejich lesy. Dalším významnou oborovou organizací, plnící poradní a vzdělávací roli je Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. O lesy v majetku státu, kterých máme více než 50% z celkové rozlohy lesů v ČR, se starají dva státní podniky - Lesy ČR a Vojenské lesy a statky ČR.
Všichni lesníci pokračují při své činnosti v trendu péče blízké přírodě a jejím zákonitostem a neúnavně usilují o trvale udržitelné, výnosově vyrovnané hospodaření zajišťující produkci obnovitelné suroviny – dřeva.
I díky nim nastává DOBA DŘEVĚNÁ. Ekologicky příznivá, krásná a zdravá. Může, protože dřeva máme dost a lesů čím dál víc. Rok co rok přibude dalších 2000 ha.
Tento článek je součástí projektu DOBA DŘEVĚNÁ, který má za cíl zlepšení povědomí široké veřejnosti o pozitivech a přidané hodnotě našich lesů a má ukázat, jak se o něj naši lesníci, a nejen oni, starají. Kampaň byla zahájena v listopadu 2017 a poběží do ledna 2018.
reklama
