Ledovce v Tádžikistánu odolávají tání, japonští vědci hledají důvody proč

Japonský glaciolog Jošinori Iizuka, oblečený do oranžové zimní bundy, vstupuje do chladicí komory Hokkaidské univerzity. V místnosti s teplotou okolo minus 50 stupňů Celsia odebírá vzorek ledovce z Tádžikistánu, který byl získán v rámci mezinárodního projektu zaměřeného na pochopení, proč tádžické ledovce odolávají rychlému tání pozorovanému jinde ve světě, napsala agentura AFP. "Kdybychom dokázali pochopit mechanismus, který stojí za nárůstem objemu ledu v této oblasti, mohli bychom tyto poznatky využít k ochraně všech ostatních ledovců na světě," vysvětluje profesor z Hokkaidské univerzity a ukazuje vzorek ledu o velikosti pěsti. "V ideálním případě by to mohlo dokonce pomoci jejich regeneraci," dodává. "Možná je to příliš ambiciózní, ale doufám, že naše studie lidem pomůže."

V září odebrali vědci, včetně Iizuky, dva vzorky z jádra ledovce v pohoří Pamír v Tádžikistánu, v nadmořské výšce 5810 metrů. Jde o jedinou hornatou oblast na planetě, kde ledovce nejen odolávají tání, ale dokonce mírně rostou - jev je známý jako "pamírsko-karákóramská anomálie".

Každý ze získaných vzorků má přibližně 105 metrů na délku. První vzorek byl odeslán do laboratoře Hokkaidské univerzity, kde se Iizuka společně s dalšími vědci snaží porozumět tomu, proč a jak ledovec odolal tání. Druhý z nich bude uchován v podzemním trezoru nadace Ice Memory na Antarktidě, která expedici podpořila společně se Švýcarským polárním institutem.

Někteří vědci pamírsko-karákóramskou anomálii připisují chladnému klimatu nebo zvýšené spotřebě vody v zemědělství v sousedním Pákistánu. To podle vědců generuje více vodní páry, která má za následek růst ledu.

Odebrané vzorky z ledovce však nabízejí první příležitost k vědeckému výzkumu tohoto jevu. "Informace z minulosti jsou klíčové," zdůrazňuje Iizuka. "Pochopením příčin neustálého hromadění sněhu od minulosti až po současnost můžeme objasnit, proč ledovec narůstal a dále narůstá," dodal.

Od listopadu, kdy vzorky dorazily do Japonska, jeho tým pracuje v chladicích komorách na analýze hustoty, orientace sněhových zrn a struktury ledových vrstev. Získaný led vypráví příběh o povětrnostních podmínkách v průběhu desetiletí, ba i staletí. Průhledná vrstva ledu naznačuje teplé období, kdy ledovec tál před opětovným zamrznutím, zatímco tenká vrstva naznačuje zhutněný sníh, což je užitečné pro odhad srážek. Stopy sopečného materiálu zase slouží jako časové značky.

Vědci doufají, že naleznou stopy staré až 10 000 let či dokonce starší, a to navzdory tomu, že velká část ledovce roztála při oteplení, které nastalo před asi 6000 lety. Starověký led by mohl podle Iizuka určit, jaký druh sněhu v této oblasti padal před 10 000 lety a co obsahoval. "Mohli bychom studovat, kolik a jaké typy jemných částic byly v atmosféře během doby ledové. Opravdu doufám, že tam nějaký starodávný led je," dodal profesor.

Práce prozatím postupuje pomalu. Členové vědeckého týmu, jako je student univerzity Sora Jaginuma, pečlivě rozřezávají vzorek ledu na menší části. "Jádro ledovce je mimořádně cenné,“ zdůrazňuje Jaginuma. "Z tohoto jediného jádra provádíme řadu chemických a fyzikálních analýz,“ upřesňuje student. Vědecký tým doufá, že první výsledky zveřejní příští rok, řekl Iizuka.

Analýzy na Hokkaidské univerzitě však odhalí pouze některá tajemství ledu. S dalšími vzorky uloženými na Antarktidě bude možný další výzkum, například k určení, jak těžba historicky ovlivňovala kvalitu ovzduší, teplotu a srážky v regionu. "Můžeme pochopit, jak se životní prostředí Země vyvíjelo v reakci na činnost člověka," říká Iizuka.

V důsledku globálního oteplování způsobeného člověkem mizí každý rok tisíce ledovců a v příštích několika desetiletích tento trend bude pokračovat, uvádí studie zveřejněná v pondělí v časopise Nature Climate Change. Vědci tvrdí, že pouze omezení oteplování může účinně zpomalit tání ledovců.

---

reklama

---