Arnika: Spalovny překračují limity, problémy jsou i s popílkem
"Díky zákonu o přístupu k informacím jsme si od České inspekce životního prostředí vyžádali protokoly z povinných měření emisí spaloven," řekl Jindřích Petrlík. Na základě měření pak Arnika sestavila tabulku spaloven, která nejvíce překročily povolené limity. V roce 2002 vypustila nejvíce dioxinů do ovzduší spalovna nemocničních odpadů Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově, následnovaná spalovnou KOH-I-NOOR v Českých Budějovicích a spalovnou nemocničního odpadu Fakultní nemocnice v Hradci Králové. v roce 2003 se na prvním místě octla spalovna ICN Czech republic v Roztokách u Prahy, na druhém místě byla opět spalovna v Českých Budějicích a třetí byla spalovna ČKD v Praze - Vysočanech. Ani jedna z těchto tří spaloven není v současnosti v provozu.
Obdobný žebříček vypracovala Arnika i v oblasti znečišťování ovzduší rtutí a chlorovodíkem. V roce 2002 byla v kategorii rtuti nejhorší Spalovna Rumpold Strakonice, v roce 2003 Ekotermex Vyškov. V roce 2002 vypustila do ovzduší nejvíce chlorovodíku spalovna DEZA Valašské Meziříčí, v roce 2003 spalovna ICN Czech republic v Roztokách u Prahy.
 |
|
| V současnosti sice existují limity pro emise dioxinů do ovzduší, ale dioxiny vypuštěné do ovzduší tvoří jen tři procenta v celkovém množství dioxinů, které spalovna produkuje. Drtivá většina dioxinů odchází ze spalovny právě v podobě popílku a škváry. | |
| Foto: Martin Mach/EkoList
|
Jindřich Petrlík dále upozornil na to, že měření emisí ze spaloven postihuje jen velmi malé množství celkové produkce dioxinů a nebezpečných látek. "Jedna třetina odpadu, která se do spalovny přiveze ke spálení, se zase v podobě popílku a škváry odveze. Zhruba desetina z tohoto objemu je odpad, který by měl být kvůli obsahu dioxinů uložen na skládky nebezpečného odpadu," říká Jindřich Petrlík. V těchto odpadech ze spaloven se obsahy dioxinů a jiných látek neměří. V evropské legislativě je sice měření dioxinů v popílku zakotveno, ale ještě nebyly schváleny konkrétní limity. Jedinou evropskou zemí, která si stanovila vlastní limity pro popílek, je podle informací Arniky Rakousko. "Je běžné, že členské země jdou svou národní legislativou nad rámec EU, čímž pak slouží jako inspirace pro celou EU," upozorňuje Petrlík a dodává, že v současnosti sice existují limity pro emise dioxinů do ovzduší, ale dioxiny vypuštěné do ovzduší tvoří jen tři procenta v celkovém množství dioxinů, které spalovna produkuje. Drtivá většina dioxinů odchází ze spalovny právě v podobě popílku a škváry.
Arnika se chce obrátit na ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL) s požadavkem na zavedení podobných limitů i u nás. Kromě toho by také uvítala, kdyby se u měření emisí místo současných několika hodinových měření prováděla měření po dobu celých čtrnácti dnů, jak je tomu například v Belgii. Tato měření dávají přesnější výsledky, protože dokáží lépe zaznamenat výkyvy v produkci dioxinů během spalování. Podle Petrlíka by při takovém měření splnila limity EU jen málokterá česká spalovna.
Arnika chce také prosadit, aby se popílek ze spaloven musel před jeho uložením chemicky zpracovat, čímž by se nebezpečné látky rozložily na méně škodlivé. "Podle několika málo studií, které na toto téma vznikly, jsme provedli odhady pro limity dioxinů v popílku. Ty jsme zapracovali do studie o vhodném nakládání s popílkem ze spaloven," říká Jindřich Petrlík. Podle jeho slov je v Česku technologie pro chemické zpracování popílku, ale jde o výzkumné zařízení. Komerční technologie by se u nás musela teprve vybudovat.
Podle Petrlíka je problematické, jak se u nás nyní s popílkem nakládá. Jako nebezpečné považuje používání popílku při rekultivaci kalových jam v Mydlovarech či ukládání do starého uhelného dolu v Žacléři. "Společnost Termizo dokonce získala certifikát, podle kterého může s popílkem obchodovat jako se stavebním artiklem. Popílek se tak dostává například do základů silnic," varuje Petrlík.
Problém s dioxiny v popílku by mohl vyřešit dostatečně přísný Národní implementační plán Stockholmské úmluvy, jehož návrh vyvěsilo na svých internetových stránkách Ministerstvo životního prostředí. Návrh může veřejnost připomínkovat až do konce září. Plán by potom měl být na základě připomínek dopracován a předložen ke schválení Vládě ČR.
Dioxiny jsou prudce jedovaté škodliviny vznikající při spalování odpadu obsahujícího chlorované látky či jako vedlejší produkty v chemické výrobě chlorovaných látek (například při výrobě pesticidů nebo bělení papíru chlorem). Jsou nebezpečné již ve stopovém množství a hromadí se v těle člověka. Působí poruchy hormonálního a imunitního systému.
reklama
