Banánové pytlíky proti škůdcům mohou v Asii a Africe ochránit úrodu brambor
Asii si možná spojujeme spíše s rýží, nicméně i brambory tu patří k plodinám, jež jsou zásadní pro zajištění potravní bezpečnosti. V roce 2019 jich Čína vyprodukovala 91,8 milionů tun a Indie 50,1 milionů tun. Jen pro porovnání, Česko dotahuje na 1 milion tun brambor ročně, tedy asi tolik, jako činí produkce Afghánistánu. V Africe je situace trochu odlišná: pěstování brambor se tu v počitatelných objemech uchytilo v první polovině 20. století, a dlouho tu spíše stagnovalo. Nyní se tu ale trend zřetelně rozbíhá, a z dosavadní celokontinentální produkce 5 milionů tun se tu dostali 30 milionů tun za poslední dekádu.
Dá se tedy obecně říct, že v oblastech pevninské Asie jsou už brambory naprostým standardem výživy (v ostrovních partiích se zatím drží zkrátka), zatímco v Africe, zvláště ve východních regionech, se do dalších let počítá s masivním nástupem produkce brambor. To, co se nyní staví do cesty širšímu zapojení bramborářství, a tedy i lepšímu zajištění potravní bezpečnosti desítek milionů lidí, jsou nepatrní a okem běžně neviditelní škůdci. Půdní patogeny z řádu hlístic, respektive háďátka a drátovci, kteří narušují kořenový systém rostoucích brambor.
Háďátka jsou zamotaný problém
Jejich přítomnost vychází dílem i z nepokročilé zemědělské praxe v Asii a Africe (a faktického nedostatku jiné půdy), kde zemědělci vysazují brambory stále na ta samá pole. Bojovat s těmito úrodu devastujícími škůdci je možné různými způsoby. Jenže v Africe ani v Asii si malí zemědělci zatím nemohou dovolit aplikovat tradiční řešení - chemické pesticidní přípravky na bázi nematocidů nebo masivní přihnojování dusíkem. A právě pro ně se nabízí slibná alternativa, navržená a propracované Severokarolínskou státní univerzitou. Řešení je sympatické tím, že zužitkovává to, co je v Asii i v Africe nadbytku, a má to podobu nevyužívaného odpadu. Zbytky banánovníků.
Kožovité listy banánovníků, jejich vláknité a vřetenovité stonky, se vrší kolem plantáží po každé sklizni. Jejich dosavadní využití bylo dost omezené, protože se v kompostu rozkládají pomalu. A extrahovat je na rostlinné hnojivo je procesně ještě o něco náročnější. Pokud je ale jejich biomasa (především ze stonků) mechanicky rozemleta na kaši, ta vyhlazena do plochy a usušena na slunci, brzy se z ní stane středně tuhý materiál. Papírmaš vytvořený z rostlinné vlákniny, tedy spíše než z celulózy tak z ligninu. Ten pak jde zužitkovat do podoby biologicky rozložitelných obalů, do nichž jsou vloženy sadbové brambory. Které, což je to podstatné, netrpí na řádění hlístic, háďátek ani drátovců.
Výzkumníci ze Severokarolínské státní univerzity měli možnost otestovat ideu přírodního ochranného balu nejprve na fakultních pozemcích, a posléze i v reálných podmínkách v Keni. V rámci experimentu po dvě sezóny porovnávali úspěšnost brambor a jejich úrody v půdě zamořené háďátky, a to v kontextu brambor nechráněných, balených do sáčků z banánového papíru, banánových sáčků s kapkou pesticidního přípravku abamektin a brambor v půdě plošně ošetřené pesticidem – abamektinem. Výsledky jsou víc než potěšující.
Sáčky z banánového papíru chrání i bez pesticidů
Vyluhované exudáty z banánových sáčků se totiž uchytily na kořenech brambor, a ty se staly pro háďátka nestravitelným cílem. Infekce na nich prakticky nebyla zaznamenána, respektive, bylo dosaženo výsledku totožného s půdou, která byla plošně ošetřena pesticidním přípravkem. Rozdíl byl pochopitelně v nákladech. Zatímco přístup s banánovými sáčky znamenal jen mírné vynaložení práce navíc a zhodnocení obtížně zužitkovatelného odpadního materiálu, nákup pesticidů ze zahraničí byl finančně mnohem náročnější (a s navázaným neduhem možné kontaminace půdy).
Výhodou principu ochrany brambor je jeho škálovatelnost. S běžně dostupnými prostředky si totiž mohou banánové sáčky vyrobit i malí zemědělci, v Asii i v Africe. Výzkumníci přitom neříkají jednoznačné ne pesticidům. Připouští, že sáčky z banánové hmoty, s onou kapkou abamektinu navíc, se jeví být velmi schůdným řešením a pojistkou tam, kde jde o velkoplošnou produkci. „Příznivé je, že zacílení pesticidní složky přímo do onoho sáčku umožňuje dostat přípravek přesně tam, kde má působit,“ vysvětluje Tahira Pirzada, hlavní autorka objevu a studie ze Severokarolínské státní univerzity. „A přitom se silně omezuje neselektivní vliv pesticidu na okolí. Koncentrace, v jaké byl aplikován do sáčku, tak mohla být 1000x nižší než u plošného řešení.“
reklama
Dále čtěte |
Skupina poslanců navrhla uzákonění rodinných zemědělských hospodářství
Nové centrum má od příštího roku zefektivnit výzkum v zemědělství a potravinářství
Na zemědělské dotace dá stát příští rok 3,75 miliardy korun, více než letos
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (4)
Katka Pazderů
22.4.2022 06:32A brambory se prostě u nás při výskytu hádátek nesmí na daném pozemku pěstovat 6 let a poté můžete pěstovat jen proti hádátkům rezistentní odrůdy. Krásný objev.
Zbyněk Šeděnka
22.4.2022 07:45 Reaguje na Katka PazderůZbyněk Šeděnka
22.4.2022 07:43
Miroslav Vinkler
22.4.2022 08:24Druhým problémem je pokračující neokoloniální drancování surovinových zdrojů Afriky korporacemi od Pekingu přes Londýn po Washington , akcelerované hladem po surovinách potřebných pro prudký rozvoj OZE v EU/USA.
Banánové pytlíky a podobné ptákoviny, typu co všechno lze udělat z plastových odpadů exportovaných bohatým Severem na chudý Jih jsou leda pro srandu králíkům.
