Bhópalská katastrofa zavítala na fotografiích do Prahy
"To, co jsem tehdy spatřil, změnilo můj život," řekl Raghu Rai na setkání s novináři. "Všude ležela mrtvá zvířata, viděl jsem postižené nebo mrtvé lidi, chaos. Ale nejhorší bylo ticho. Ticho smrti," vyprávěl zaníceně Raghu Rai.
Děsivá noc
V roce 1969 americká společnost Union Carbide Corporation (UCC) postavila malou továrnu v Bhópálu. Vznikla tak její dceřinná společnost Union Carbide India Limited, v níž UCC vlastnila nadpoloviční podíl.
K tragédii došlo v noci z 2. na 3. prosince 1984. První menší únik chemikálií zaměstnanci společnosti odhalili kolem 23:30. Jejich oči začali svědit a slzet. Upozornili své nadřízené, ti na to ovšem nedbali. Po půlnoci se nádrž číslo 610 obsahující 41 tun methylisokyanátu kvůli přísunu velkého množství vody přehřála a smrtelně jedovatá chemikálie z ní unikla do milionového Bhópálu.
Odhady mrtvých a postižených se liší. V období několika dnů po havárii zemřelo nejméně 3800 lidí, může jich být ale až 10 000. "Je jich přibližně 8000," odhadovali na tiskové konferenci shodně Raghu Rai a toxický expert Greenpeace Miroslav Šuta. Počet lidí, jež zemřeli na následky otravy, vzrostl podle Greenpeace do dneška na 20 000. Každým dnem přibývají další. Víc než 80 000 jich je příliš nemocných na to, aby mohli vykonávat byť třeba jen lehčí práci. Celkem v důsledku havárie trpí nejméně několik set tisíc lidí. Naprostou většinu obětí tvořili či tvoří chudáci ze slumů obklopujících továrnu.
 |
| Raghu Rai, Praha 7. 1. 2004. |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
My nic, my muzikanti
Přestože UCC tvrdí, že havárie byla dílem "nespokojeného zaměstnance", nikdy na nikoho nepodala žalobu. Inspekce po havárii navíc prokázaly, že bezpečnostní opatření v továrně byla na nízké úrovni a ještě nebyla dodržována. Ironií osudu je, že obyvatelé Bhópálu byli na nebezpečí úniku jedovatých látek upozorněni sérií článků v místních novinách. Nevěděli ale, jak na ně reagovat, protože místní úřady je odmítly jakou pouhou snahu o senzaci.
Union Carbide se z odpovědnosti za havárii snažila vyvléknout tvrzením, že celou vinu nese indická pobočka, v které už nepracuje ani jeden Američan. Indická vláda, která se rozhodla u soudu zastupovat oběti, ovšem namítla, že UCC továrnu navrhl, postavil, vlastnil a provozoval, a proto jednoznačně nese odpovědnost. Nakonec mezi oběma stranami sporu došlo v roce 1991 k mimosoudnímu vyrovnání, podle něhož UCC vyplatila vládě 470 milionů dolarů. Z nich indická vláda odškodňuje postižené. Velké množství obětí ale uzavření dohody odsoudilo s tím, že je založena na nepřiměřeně nízkých odhadech skutečného počtu zasažených a že v žádném případě nemůže pokrýt škody, které lidem chemička způsobila. Tisíce obětí proto dodnes odmítají peníze od vlády přijmout a snaží se u indických i amerických soudů domoci reálné náhrady za svá postižení.
Před soudem měl ovšem stanout i tehdejší prezident společnosti UCC Warren Anderson. Přes deset let to ale odmítal a skrýval se. Až v srpnu 2002 se ho podařilo vypátrat novinářům britského listu Daily Mirror a aktivistům Greenpeace. Přestože ho hledal Interpol, žil dobře zaopatřen ve Spojených státech. Podle Greenpeace už Indie požádala o jeho vydání, Spojené státy ale zatím nereagovaly. "USA po celém světě honí Usámu bin Ládina a přitom člověka, který má nést odpovědnost za mnohem víc mrtvých, nechávají v klidu žít na svém území," upozornil Raghu Rai.
Když v roce 1999 Union Carbide Bhópál opustil, zanechal tam po sobě několik tisíc tun nebezpečného odpadu. V únoru 2001 byl UCC pohlcen chemickou společností Dow. Její představitelé ve svých prohlášeních odmítají mít s katastrofou, s kompenzacemi i se současným stavem továrny cokoliv společného.
"Je to klasický příklad, kdy velká společnost udělá průšvih a odmítne za něj převzít odpovědnost," řekl před časem EkoListu Václav Vašků z české pobočky Greenpeace. "Jedním z úkolů, který před námi stojí, je přijmout mezinárodní dohody, které by umožnily v případě takovéto havárie pohnat k odpovědnosti toho, kdo to zavinil," dodal. "V Bhópálu jsem se rozhodl, že učiním vše proto, abych ukázal světu, co vše se může přihodit lidem, když se korporace začnou chovat nezodpovědně ve jménu svých ekonomických zájmů," řekl nyní Raghu Rai.
Greenpeace společně s galerií jsou také pořadateli výstavy. Záštitu nad ní převzal Václav Havel a zahájení se osobně zúčastnil ombudsman Otakar Motejl. Raghu Rai se narodil v roce 1942, získal mnoho fotografických ocenění. Byl členem mezinárodní poroty World Press Photo. Patří mezi fotografy agentury Magnum Photos. Výstava v pražské Leica galerii potrvá do 8. února.
Stránka nevládních organizací sdružených v hnutí International Campaign for Jus-tice in Bhopal (Mezinárodní kampaň za spravedlnost v Bhópálu) zde.
Stránka Union Carbide (Dow) k tragédii v Bhópálu zde.
reklama
