Bushmeat není problém jen pro ikonická zvířata. Osudný se stává i obří žábě

Kamerunská venkovská tržiště nabízí nejrůznější exotické pochoutky, včetně těch zákonem zapovězených. Každý den se tu prodá okolo 2,3 tun bushmeatu, masa z pralesa. Jak upozorňují zoologové, v nabídce prodejců se neobjevují jen charismatické druhy zvířat, jako luskouni nebo velké opice. K dostání jsou tu i zvířata, kterým se pozornosti mezinárodních ochranářů obvykle nedostává. Píše o tom BioGraphic.

Není to nic až tak objevného: problém bushmeatu není omezen jen na druhy zvířat, kterým se dostává mediální pozornosti. Podle informací z roku 1994 tvoří primáti jen asi pětinu celkové nabídky masa, které je k dostání na tržištích. A že je to nějakého masa. V střední a západní Africe kolem 2,5 milionu tun, a v povodí Konga okolo pěti milionů tun ročně. Jasnou převahu tu na pultech mají živočichové, o kterých se moc nepíše. V Kamerunu je například velmi ceněné maso veleskokana goliášího, největší žijící žáby světa. V dospělosti dosahuje čtyřkilové váhy a s nataženými končetinami měří 90 centimetrů. Nevypadá zrovna přátelsky nebo k pomazlení.

Strážce vodopádů na grilu

Místní domorodci ještě před časem věřili, že veleskokani jsou převtělením kouzelníků, strážců posvátných vodopádů. Dnes už na to nevěří a preferují je po tepelné úpravě. Ulovit je přitom není zrovna snadné. Skrytý způsob života a výskyt na izolovaných lokalitách jim vždy dopřával značný náskok před pronásledovateli. Alespoň do doby, než domorodci objevili kouzlo palných zbraní. Před brokovnicí se už veleskokan svým extrémním šestimetrovým skokem nezachrání. „V posledních letech navíc místní lovci vynalezli celou řadu sofistikovaných pastí, které jejich úlovky zvyšují,“ říká David Blackburn, herpetolog Floridského přírodního muzea.

A tato efektivita lovu se odráží na mizící populaci veleskokanů. Zatímco dříve se prodejci mohli chlubit čtyřkilovými macky, dnes většinu nabídky tvoří kusy poloviční váhy. „Lovci sami připouštějí, že teď musí chodit čím dál tím hlouběji do pralesa, jen aby ulovili kusy průměrné velikosti,“ říká fotograf Cyril Ruoso, který nabídku bushmeatu v Kamerunu monitoruje. Že se veleskokan v Kamerunu čistě technicky počítá mezi chráněné druhy, tu nikoho moc netrápí. „Tato ochrana je zřídka, pokud vůbec, uplatňována,“ dodává Ruoso. Zoologové z mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) počítají, že se populace těchto obřích žab propadla za posledních 15 let o polovinu.

Zachránit skokany? Udělejte z pytláků ochránce

K osudu mediálně nepříliš vděčných žabích obrů ale nejsou všichni lhostejní. Geraud Tasse, zoolog z Univerzity v Buea, se nyní snaží porozumět distribuci veleskokanů v pralesích. Nedělá si iluze o jejich definitivní ochraně, ale má spíše vizi udržitelného sběru. Součástí jeho výzkumu jsou i časté prezentace na místních školách. Doufá, že by se ze studentů, potenciálních budoucích sběračů skokanů, mohli stát spíše jejich ochránci. „Mohli by se zasadit o jejich ochranu přímo u sebe doma, na svých dvorcích a zahradách. A hlídat si svá teritoria.“

Veleskokan není zrovna mediální trhák, XXL žabí stehýnka na africkém grilu nikomu v zahraničí slzy do očí nevhání. Právě proto si ale pozornost zaslouží. K jeho vymírání dochází bez většího pohnutí v těch samých pralesích, ze kterých mizí gorily a luskouni. Plány budoucí záchrany přeloveného druhu žáby by navíc komplikoval fakt, že se veleskokany v zajetí zatím nedaří množit. Jisté pokroky v této oblasti, s pomocí vajíček odebraných z přírody, činí kamerunský herpetolog Gonwouo Nono LeGrand. Ale než se to podaří? Možná bude lepší jej zatím nelovit.

---

reklama

---