Bývalý japonský premiér o Fukušimě: Cítil jsem strach a bezmoc

„Nemůžete čekat, že funkci premiéra bude zastávat jaderný odborník. Proto potřebuje špičkové úředníky, kteří věci rozumějí, aby mu poskytli odborné znalosti a pomohli mu. My jsme takové lidi neměli,“ řekl Naoto Kan

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Guillaume Paumier / Flickr

Naoto Kan na svou funkci rezignoval září loňského roku po té, co se na jeho hlavu snesla kritika za selhání úřadů během krize. Kan parlamentní komisi řekl, že cítil strach, když mu úředníci zodpovědní za jadernou bezpečnost nebyli schopni vysvětlit podmínky ve fukušimské elektrárně. Její tři reaktory se loni v březnu roztavily po té, co elektrárnu zasáhla obří vlna cunami vyvolaná masivním zemětřesením.

„Byl jsem vyděšený a cítil se bezmocný,“ říká Kan. „Nemůžete čekat, že funkci premiéra bude zastávat jaderný odborník. Proto jsou zapotřebí špičkoví úředníci, kteří věci rozumějí, aby mu poskytli odborné znalosti a pomohli mu. My jsme takové lidi neměli,“ prohlásil bývalý premiér.

Úředníci zodpovědní za jadernou bezpečnost, které mu státní úřady a firma provozující elektrárnu poslaly jako poradce, podle něj nebyli užiteční. Kan prý nikdy nedostal ten druh informací, které žádal. Zvláště neschopný byl podle bývalého premiéra Úřad pro jadernou a průmyslovou bezpečnost, který má v zemi hlavní regulační pravomoc.

Kan dále poznamenal, že legislativa není dostatečná. Krizové plány pro případ jaderné havárie, přijaté v roce 1999 po nehodě v zařízení na zpracování paliva, vůbec nepočítají se závažnými nehodami, které vyžadují evakuaci stovek tisíc lidí. Což byl případ Fukušimy.

„Všechno, co předpokládala legislativa, bylo nedostatečné. Museli jsme tak projít řadou problémů, kterým jsme se mohli vyhnout,“ řekl bývalý premiér. Jako příklad uvedl to, že místnost krizového štábu elektrárny nebyla vybavena proti radiaci a neměla záložní zdroje energie, takže musela být opuštěno.

Na příkladu Fukušimy se podle Kana odhalil problém příliš úzkých vazeb mezi jaderným průmyslem a nakloněnými regulačními úřady. Tento stav popisuje jako „jadernou vesnici,“ ve které panuje kultura vzájemné spokojenosti. Podle Kana je to skutečný prapůvod všech problémů. Namísto vzájemné podpory musí být vytvořen funkční systém regulace a kontroly.

Podle agentury AP lidé ve vedoucích pozicích Úřadu pro jadernou a průmyslovou bezpečnost, kteří nejsou jadernými odborníky, uznali nutnost zlepšit svou práci.

Podle nich byla dostupnost informací pomalá a občas byly informace špatné, zejména ve chvílích, kdy se situace rychle měnila. I oni zmiňují špatnou komunikaci a koordinaci mezi regulátorem, vedením elektrárny a vládou.