Čína opětovně vysazuje rozsáhlé lesy. Podle vědců jsou chudé

Ambiciózní plán Čínské lidové republiky na znovuzalesnění rozsáhlého území má podle vědců z Univerzity v Princetonu povážlivé trhliny. Myšlenka na reforestaci intenzivním zemědělstvím narušené půdy je sice přitažlivá, ale vytvářený les prý zcela selhává, pokud jde o podporu biodiverzity. V některých případech vysázené plantáže přírodě spíše škodí. Referuje o tom časopis Nature Communications.

Bilance Číny, pokud jde o životní prostředí, je bezesporu žalostná. Boom průmyslu tu sice nebývale nastartoval ekonomiku, ale vedl také k přelidnění měst, vysídlení venkova, znečištěnému ovzduší a narušení vodních zdrojů. Částečně vylepšit tento neradostný stav měl projekt Grain for Green, který právem aspiruje na titul „největšího zalesňovacího počinu světa“. Čína na něj vyplatila z vlastních rezerv miliardy jüanů, a slibovala si od něj výraznou obnovu poškozené krajiny. Jak se ale zdá, nevzali to za správný konec. Původní propozice přitom byly více než slibné.

Vláda zaplatí výsadbu nových lesů v zemědělskou produkcí přetížených regionech, které jsou pravidelným nadužíváním chemických postřiků značně zdecimovány. Prakticky se jedná větrnou a vodní erozí poznamenanou o kulturní poušť, která bez hnojiv a umělé závlahy už nevydá úrodu. Na vysazení stromů se budou podílet sami zemědělci, jejichž práce stát zaplatí coby úhradu za ušlý zisk z utlumené produkce výpěstků. Na vybraných lokalitách vyroste les, který stabilizuje půdu a tím i celé regiony, dojde k obnově ekologické stability, podpoře a záchraně volně žijících živočichů.

Celkem by v rámci projektu mělo být osázeno 28 milionů hektarů půdy, ať už zemědělské, průmyslově narušené nebo opuštěné. Výsadba by se měla odehrát ve 26 (z 31) pevninských čínských provinciích. Až potud je vlastně všechno v pořádku. Jenže jak podotýká David Wilcove, profesor ekologie a evoluční biologie Princetonské univerzity, čínský plán selhává ve všech navazujících bodech provedení. To, co by mělo podle zalesňovacího plánu být buď eukalyptovým, smíšeným, japonským cedrovým nebo bambusovým lesem je totiž až na výjimky pokaždé monokultura.

Dva roky práce v terénu, revize různých publikovaných zdrojů, rigorózní ekonomické analýzy – to vše dohromady potvrzuje, že drtivá většina nově sázených lesů v Číně obsahuje maximálně tři druhy stromů. A to je na náhradu skutečných lesních porostů trochu málo. Tento nepříliš přírodní model výsadby má své technické opodstatnění: monokultury je pro zemědělce snadné sázet. Po stránce infrastruktury, dopravy sadbového materiálu, technologie výsadby, zajištění údržby a následné odměny za sadbu je všechno přehledné a jasné. Jenže přínos takového „porostu“ pro zachování nebo podporu biodiverzity je dost omezený, ba, v některých případech i škodlivý.

„Trend přesunu obyvatel z venkova do měst je patrný na celém světě,“ říká Wilcove. „A i když je nazírán z různých úhlů, pořád může představovat vítanou příležitost pro obnovu lesů na opuštěné zemědělské půdě.“ Wilcove dále doplňuje, že Čína je první zemí, která programové zalesnění spouští na tak velké ploše. „Správně provedená výsadba vede k porozumění, jak lesy zabraňují erozi půdy, jak prospívají lidem, jak mohou současně produkovat dřevní biomasu a přitom podporovat biodiverzitu.“ A to se v Číně bohužel neděje.

Wilcove svou kritiku největšího zalesňovacího projektu na světě vede tak, aby Čína mohla pozměnit stávající model a zvýšit pozitivní dopad celého záměru. „Je to obrovská příležitost, a byla by škoda ji promarnit,“ uzavírá Wilcove. Výzkumný tým, který se nyní optimalizací zalesňovacího plánu zabývá, je složen z členů Čínské akademie věd a badatelů z univerzit v Sečuanu, Vermontu a East Anglia. Otázkou zůstává, jaký postoj vůči jejich závěrům zaujme sama čínská vláda, která zalesňovací program řídí.

---

reklama

---