Čína snahou zasněžit olympiádu zatěžuje zásoby vody

Odborníci se obávají, že snaha o přeměnu Čang-ťia-kchou zhorší už tak dost vážný nedostatek vody v regionu. Část problému tentokrát spočívá v tom, že vyprahlá oblast Pekingu a Čang-ťia-kchou není pro výrobu sněhu ideální. Za poslední čtyři desetiletí zde v zimě spadlo v průměru pouze 7,9 milimetru srážek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Sjezdovky byly brzy bílé, ale děla se nezastavila. Ohlušující zvuk pokračoval ještě několik hodin, během kterých děla zasypávala zbytek šedivé krajiny, aby vznikla dokonale zasněžená kulisa, kterou bude možné vysílat do celého světa.

Umělý sníh se stal nedílnou součástí zimních olympijských her, protože klimatické změny snižují počet zemí, kde je na pořádání této akce dostatek přírodního sněhu. Peking však bude prvním hostitelským městem, které bude zcela spoléhat na uměle vytvořený prašan.

Nadcházející olympijské hry budou vyvrcholením šestiletého úsilí o přeměnu Čang-ťia-kchou v čínskou verzi Alp. Toto místo by se mělo stát luxusní zimní turistickou destinaci a mnozí mají naději, že se tím místní zemědělská oblast vymaní z chudoby.

Odborníci se ovšem obávají, že snaha o přeměnu Čang-ťia-kchou zhorší už tak dost vážný nedostatek vody v regionu. Podle hongkongské ekologické skupiny China Water Risk je více než polovina oblasti Čang-ťia-kchou značně sužovaná nedostatkem vody a místní vodní zdroje v přepočtu na jednoho obyvatele jsou nižší než pětina čínského národního průměru.

"V oblasti, kde v zimě není téměř žádná voda, to bude mít jistě nějaké následky," řekla Carmen de Jongová, geografka ze Štrasburské univerzity. "Po dobu půl roku, během sezony sněhových sportů, bude voda kvůli zasněžování mimo přírodní ekosystém," dodala. Existuje také riziko, že umělý sníh může být škodlivý pro životní prostředí, až roztaje.

Podle Carmen de Jongové by Čína mohla potřebovat až dva miliony krychlových metrů vody, aby vytvořila dostatečné množství falešného sněhu na pokrytí sjezdovek a přístupových cest. To je množství, které by stačilo k naplnění 800 plaveckých bazénů olympijské velikosti.

Umělý sníh má oproti přírodnímu některé výhody a na sjezdovkách je žádanější - především proto, že je více upěchovaný a stabilnější. Poptávka po umělém sněhu ale v posledních letech vzrostla na nebývalou úroveň.

Během zimní olympiády v ruském městě Soči bylo vyrobeno zhruba 80 procent veškerého sněhu. Když o čtyři roky později hostila olympiádu Jižní Korea v Pchjongčchangu, vzrostl tento podíl na 90 procent.

Část problému tentokrát spočívá v tom, že vyprahlá oblast Pekingu a Čang-ťia-kchou není pro výrobu sněhu ideální. Za poslední čtyři desetiletí zde v zimě spadlo v průměru pouze 7,9 milimetru srážek. Ve švýcarském lyžařském středisku Davos napadne za běžný prosinec devětkrát tolik sněhu.

Teplejší klima už zkrátilo zimu v pekingské oblasti o více než deset dní ve srovnání se 70. lety 20. století. V Čang-ťia-kchou se navíc při výrobě sněhu kvůli suchému počasí ztrácí značné množství vody v důsledku odpařování a silného větru. Vodu je nutné pumpovat také do suché půdy, aby zmrzla, než na ni bude možné nasněžit umělý sníh.

To však Číně nebrání, aby od doby, kdy Peking v roce 2015 získal pořadatelství zimních olympijských her, směřovala do turistického průmyslu v Čang-ťia-kchou značné investice.

Dnes je tu sedm rušných lyžařských středisek a do města ročně zavítají tři miliony lyžařů. Rychlovlak, který byl uveden do provozu v roce 2019, jede z Pekingu do Čang-ťia-kchou pouhých 50 minut, což umožňuje rychlé víkendové výlety.

Jedno z nejoblíbenějších lyžařských středisek v Čang-ťia-kchou leží v prosperujícím sněhovém městečku lemovaném luxusními obchody s lyžařským vybavením a drahými hotely a restauracemi. Vláda tvrdí, že hry jsou zlomovým bodem, protože investice do infrastruktury a pracovní místa spojená se zimními sporty vyvedou z chudoby více než 430.000 místních obyvatel.

Zatímco někteří z místních obyvatel jsou rádi, že mohou během zimy, kdy není práce v zemědělství, být zaměstnaní v lyžařských střediscích, jiným se kvůli nim změnil život. Čtyřiapadesátiletý Žen se musel přestěhovat poté, co byla jeho vesnice zbourána, aby uvolnila místo luxusním hotelům.

Výstavba zničila lesy a znehodnotila půdu v oblasti, říká Žen, který uvedl pouze své rodové jméno. Měsíčně si vydělá 2750 jüanů (asi 9400 korun) odklízením sněhu a zmrazků z ulice; tato práce byla součástí dohody, kterou uzavřel s developerem, jenž mu zabral pozemek. "Je dobře, že alespoň máme kde pracovat," řekl Žen, který teď vydělává méně, než když farmařil. "Ale je to hrozně málo placené," dodal.