Co dělá Evropa s odpady?
Posledních šest let roste produkce odpadu v EU každý rok v řádu procent. Státy EU vyprodukují za rok asi 1,3 miliardy tun odpadu. Cíl, který si unie dala v Akčním programu pro životní prostředí v roce 2000, tedy maximálně 300 kg odpadu na hlavu ročně, většina zemí - s výjimkou Rakouska, Německa a Islandu - už několik let neplní. "Množství odpadu stoupá rychleji než hrubý domácí produkt," tvrdí zástupci Evropské environmentální kanceláře, která sdružuje evropské neziskové organizace zaměřené na životní prostředí.
Růst bez růstu
Růst celkového množství produkovaného odpadu je úzce spojován s ekonomickým růstem, zejména se stavbami a spotřebou domácností. EU tedy považuje za velkou výzvu "odpojit" produkci odpadů od ekonomického růstu. Dalšími příčinami by podle Evropské agentury pro životní prostředí (European Environmental Agency - EEA, oficiální instituce EU - pozn. aut.) mohla být například zaváděná opatření k čištění odpadních vod a kouřových spalin, v jejichž důsledku vznikají další pevné odpady. Ukazatel množství by však neměl být jediný, který se posuzuje, protože podle celkových čísel je velké množství odpadu spíše neškodné (např. odpad ze staveb), a naopak minimální množství nebezpečných látek může mít obrovské dopady na životní prostředí.
První strategie evropského společenství v oblasti odpadů byla přijata v roce 1989. Zahrnuje čtyři strategické linie: prevence tvorby odpadu, recyklace, optimalizace konečného ukládání a regulace transportu odpadu - tyto linie platí i dnes a vychází se z nich při tvorbě návazných norem. V roce 1993 byly k této strategii připojeny principy trvale udržitelného rozvoje, zejména princip "platí znečišťovatel" (PPP - polluter pays principle). Dále je kladen důraz na princip předběžné opatrnosti, což se týká především nakládání s nebezpečnými odpady. A konečně princip subsidiarity - tedy zásada uplatňovat opatření na úrovni celé EU jen tehdy, lze-li daných cílů dosáhnout na nadnárodní úrovni lépe než na úrovni jednotlivých členských zemí.
Skladba odpadu podle původu v EU. Zdroj: EEA
Kompost je jen iluzí
A jak je to s kompostováním a recyklací? Podle údajů EEA se ve více než polovině zemí evropského společenství zvýšilo množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu (papír, karton, zbytky jídel a odpad ze zahrad) ukládaného na skládky jako směsný odpad. Závazky recyklování či kompostování tedy beze zbytku plní pouze země celkově pokročilé v ochraně životního prostředí - Dánsko, Rakousko, Nizozemí, Švédsko a belgické Flandry. Tyto země před sedmi lety plnily nebo byly dokonce pod limitem, který si stanovila EU jako celek k roku 2016, tj. dávat na skládky maximálně 35 procent biologicky rozložitelného odpadu. Naopak země jako Velká Británie, Řecko, Portugalsko či Irsko nerecyklovaly a nekompostovaly v 2. polovině 90. let téměř nic.
Biodegradovatelné odpady, které se rozkládají na skládkách, "představují plýtvání potenciálně hodnotným zdrojem, a navíc rozkladem produkují skleníkové plyny," vysvětluje EEA. Jejich využitím by se snížily nároky na využívání primárních surovinových zdrojů. Aby bylo možné ambiciózních cílů, které si unie stanovila, dosáhnout, bude podle EEA nutné "zlepšit sběr tohoto odpadu, umožnit jeho třídění a vytvářet nové trhy a odbytiště pro biologicky rozložitelné materiály, které neskončí na skládkách."
Kalit či nekalit?
Další složkou odpadu, kterou se EU aktuálně zabývá, jsou kaly z čističek odpadních vod. Přestože by tyto kaly mohly být hodnotným hnojivem, jsou často kontaminovány těžkými kovy, mikroorganismy a nebezpečnými organickými látkami. Výsledkem je, že v roce 1998 byla čtvrtina kalů ukládána na skládky. Přísnější požadavky evropské směrnice na čištění městských odpadních vod budou mít za následek spuštění mnoha nových čističek do roku 2005. Proto se očekává velký nárůst množství kalů. Unie však vzhledem k redukcím skládek podle své směrnice o skládkách nepředpokládá růst podílu ukládaného na skládky, ale spíše lehký nárůst jeho užití jako hnojiva. 24 procent kalů prý bude likvidováno ve spalovnách.
V současné době EU uvažuje o zpřísnění limitů na úroveň kontaminace kalů určených pro výrobu hnojiv, protože mnohé země nižší limity už přijaly. To pravděpodobně povede k většímu ukládání kalů na skládky, neboť dojde k zvýšení nákladů - a náklady na spalování kalů jsou stále pětkrát vyšší než jejich použití jako hnojiva, navíc ke spálení kalů je většinou potřeba přidaného paliva. Na druhou stranu efektivnější čistění bude znamenat kvalitnější složení kalů jako hnojiv. Agentura má za to, že ekonomicky nejlepším řešením by bylo zrušit používání problematických sloučenin, hlavně těžkých kovů. Očekává se však další debata o využívání kalů z čističek jako hnojiv vzhledem k požadavkům veřejnosti na kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin.
Limity se zvyšují
Podle posledních zpráv z oblasti odpadů se ministři životního prostředí zemí EU shodli na nové směrnici, která zvyšuje povinné minimální limity pro recyklaci konkrétních druhů odpadů. Pro sklo, papír a kartony předepisuje 60% recyklaci, pro kov 50%, pro plasty 22,5% a pro dřevo 15%.
Tento článek byl převzat z tištěného EkoListu číslo 11/02.
reklama
