Desítky tisíc sobů na území Sibiře hynou hlady. Jejich potravu uvěznil led
Zmíněný efekt má svůj původ v ústupu ledových ker, unášených mořem při severním pobřeží Ruska. Kvůli postupnému oteplování jich je v některých letech výrazně méně. Jenže toto oteplení a úbytek plovoucího ledu v moři má nečekaně chladnou dohru na pevnině. Jak to? Bez bílé krusty ledu při pobřeží se totiž atypicky mění lokální klima a „teplo mimo sezónu“ vede k vydatným dešťům. Dešťové srážky dopadají na zasněženou tundru - a rychle přimrzají. Ani to zprvu nevypadá jako problém. Alespoň do doby, než se stáda sobů pokusí nalézt potravu. Ta je ale nedobytně ukryta pod příkrovem zamrzlého zledovatělého sněhu.
Sobi totiž vyhledávají lišejníky, bez kterých nemohou zimu přežít, pod navátým sněhem. „Dokonce si poradí se zhruba dvoucentimetrovou vrstvou ledu,“ říká Bruce Forbes, biolog finské Univerzity v Laplandu v Rovaniemi. Jenže kombinace zmrzlého deště a sněhu vytvoří na půdě nerozbitné krusty, zpod nichž nejsou schopni lišejníky vydolovat. „V letech 2006 a 2013 dosahovala tato povrchová krusta síly několika desítek centimetrů.“ V prvním uvedeném roce stála tato klimatická epizoda život 20 000 sobů, o sedm let později hned 61 000.
Letošní rok by mohl tyto smutné rekordy překonat, protože koncentrace ledových ker v moři při pobřeží arktického Ruska je na svém historickém minimu. Forbes připouští nejistotu, stejně jako obavy. „Pokud se totiž podobná událost přihodí i letos, znamená to, že se z neurčité nejistoty stává něco pravidelného a poměrně frekventovaného. A zásadním způsobem by to ovlivnilo zdejší tradiční model chovu sobů na maso. Pastevci se dosud nevzpamatovali z katastrofy před třemi lety.“ Meteorologické údaje zatím nedávají velký prostor pochybnostem.
Podobně jako v roce 2006 a 2013 totiž došlo ke značnému úbytku ledu v Barentsově a Kerském moři. Nepřítomnost ledu vede ke zvýšení výparu z půdy na celém Jamalském poloostrově a tím i vzdušné vlhkosti. Podmínky jako stvořené pro ideální bouři teď může fatálně završit jen zimní mráz na pevnině, který svými minus čtyřiceti stupni dokáže napršenou vodu proměnit v neprostupný led.
V roce 2006 překryla ledová krusta plochu 27 000 kilometrů čtverečních, takže pastevci sobů neměli jednoduše kam odejít za lepším. V roce 2013 si podobná situace vyžádala život 61 000 kusů sobů, což činí 22 % ze zdejší populace. „Ztráta pětiny všech zvířat během jediné zimy, to je něco dosud nevídaného,“ dodává Forbes. Za pravdu mu dává i Peter Pulsifer, vedoucí projektu ELOKA (spolupráce státních organizací a místních domorodých obyvatel na ochraně Arktidy). „Je to další příklad propojených vazeb mezi různými složkami ekologických systémů.“
„Led je velmi podstatnou složkou klimatických systémů, protože reguluje transfer tepla mezi vodou v řekách, oceánech a atmosférou,“ říká Ed Blockley, vedoucí Polární klimatické skupiny britského Hadleyho centra. „Arktické ekosystémy jsou mnohem křehčí, než by se mohlo zdát.“
reklama
Fotovoltaické elektrárny: skvrna na kráse krajiny, nebo místo pestré skladby živočichů a rostlin?
38 bilionů dolarů škod ročně. Studie ukazuje, že chránit klima je mnohem levnější než to nedělat
Expertka: Rozhodnutí o klimatické žalobě u Štrasburského soudu je přelomové