Děti by měly lézt po stromech i pracovat s nožem, přesvědčuje kampaň lesních školek

Pamatuji si dobu, kdy jsme na základce měli dílny. Normálně jsme pracovali se dřevem, používali jsme pilky, dláta a další nářadí a nikomu se nic nestali. Dneska nic takového nehrozí, dětičky se pustí akorát k počítači a proto nám tady vyrůstají generace neumětelů, kteří doma neumí ani zašroubovat žárovku.

Pro mě za mě lesní školky, jazykové školky, umělecké školky a co dál? Hlavně aby připravily děti tak, že se nebudou muset doučovat to, co se
naučí děti ve školkách obyčejných. Problém je potom to, že sice umí lozit
po stromech a plynně anglicky, ale neumí česky myslet, nebo ho bude učitelka ZŠ učit teprve základní hygieně. Znám učitelky z mateřinek
i ZŠ a poslouchat jejich diskusi je poučné. Ta na ZŠ předpokládá, že to
dítě absolvující MŠ si před jídlem umyje ruce, že se přezouvá a že umí
vyslovovat správně a plynně. A nejsou to jen školky, ale i výchova
rodičů, kteří mají priority nastaveny různě. My taky chodili do školky
pod střechu a do tepla se spoustou hraček, her i předškolního učení.
Mnohé ze sociálně slabších rodin se naučily ve školce právě té hygieně,
základům chování, výslovnosti atd. Odpoledne jsme lezli po stromech, hřáli se u těch ohníčků, pomáhali doma při chovu zvířat a pěstování ovoce a zeleniny. Chápu, že si to někdo přeje jako náplň ve školce, ale neviděl bych to jako jediný směr školství. Jedna věc je povinná náplň předškolní výchovy a druhá věc nástavba.
To samé by mělo být ve školách všech stupňů, aby ten základ ovládali
všichni. Mi dnes vadí "ujetí" rodiče, kteří dětem nalajnují život už
od kolébky a směřují je k vyjímečnosti. Můžou u nich toho dosáhnou,
ale nevím, zda je to často přání dítěte a nebo pouze rodičů. Beru
nasměřovat, ale nenutit. Silné osobnosti to unesou, ale slabší to
trvale poznamená. Připadá mi to jako výcvik služebního psa a pokud
se nedaří, tak ale psa lze někomu na rozdíl od dítěte podarovat a
pořídit si nadanějšího k výcviku. Mého kamaráda otec kdysi cepoval,
nutil ho mýt se ledovou vodou, třikrát denně cvičit pod dozorem a
ještě ho sám trénoval. S námi se stýkal pouze ve škole a volný
čas trávil pouze tréninkem a pod dozorem. Kluk to s odporem snášel,
jako dospělý ihned rodiče opustil (emigroval) a ve "svobodném" světě
si začal užívat zakázaného ovoce( údajně propadl drogám).Nakonec se
někde ztratil a nikdo ani neví kdy a jak. Toto je jeden z negativních příkladů vyčlenění dítěte z většinového kolektivu a vnucení představ rodičů. Proto tvrdím vždy jediné a to, že důležitý je kolektiv v okolí
bydliště(ne nějaké výběrové školy pro VIP)a když už, tak alespoň mu
umožnit svobodně trávit volný čas. Nasměřovat někam ano, ale nenutit.
Vžijme se do dítěte a konejme tak, jako bychom chtěli žít jako dítě.

Jenom to ne.Děti a práce s nožem? Na západě by byl velký postih za to že máte u sebe rybičku.

kamarádka měla dítě v lesní školce - byli spokojení - dítě lítalo neřízeně po lese s igelitovým pytlíkem na provázku místo draka,... naprostá volnost. Bohužel si ta ty roky ty paní nevšimly, že dítě má problém. Vše se začalo řešit, až když ho rodiče dali jako předškoláka na rok do normální školky. Po měsíci "pobytu" ho poslali do pedagogicko-psychologické poradny - diagnóza autismus. Místo peněz za lesní školku mohli platit terapeuta, ale hlavně problém řešit mnohem dřív. Teď si neví rady.
Lesní školka je hlídání dětí paníma, které by jinak byly bez práce. Lidi by si měli uvědomit, že pak dítě stejně nastupuje do normální školy, lesní školy neexistují. Naštěstí.