ElectricMotion – byla soutěž elektromobilů podvod?

V druhé půli září byli v Praze vyhlášení vítězové soutěže ElectricMotion o nejzajímavější prototyp dvoustopého elektromobilu. Z deseti přihlášených elektromobilů tehdy vybrala porota dva vítěze a odměnila jejich konstruktéry šekem na milion korun. Brzy se ale ozvaly hlasy, že vítězné projekty nesplňují kritéria soutěže.

Do očí bijící podvod?

Již v diskuzi pod článkem na Ekolistu diskutující upozornili na fakt, že oba vítězné automobily byly údajně přestavěnými sériovými vozy. „Původně jsem neměl zájem zpochybňovat výsledky soutěže, ale tvrdit, že auto, které má v benzínové verzi prokazatelně homologaci z roku 2002, bylo nakresleno teprve v únoru tohoto roku, je opravdu do očí bijící podvod,“ rozhořčil se pod článkem Petr Dvořák z týmu VTS Carbo.

Problémem je bod pravidel, který říká: „Ke stavbě vozidel mohou být použity stávající autosoučástky a díly, ale soutěžící nemohou přihlašovat pouze upravená sériová vozidla“. Kde však leží hranice mezi úpravou sériového automobilu a použitím sériových součástek již definováno nebylo. Tento bod si každý soutěžící i pozorovatel může vyložit individuálně. Ekolist se proto obrátil s dotazy na pořadatele soutěže, zda vítězné elektromobily splnily podmínky.

„Oba vozy rozhodně jednoduché podmínky soutěže splňují a v žádném případě nejsou sériové. Elektrický retro sportovní vůz byl dokonce teprve v únoru tohoto roku narýsován, takže je to opravdu úplně samostatný projekt. Stejně tak druhý vítěz soutěže, který dokonce používal dřevěné součásti karoserie a elektrický motor vlastní konstrukce,“ vyjádřila se ke stížnostem mluvčí projektu Lucie Procházková druhý den po vyhlášení výsledků.

Vášně nevychladly

Zhruba měsíc po skončení soutěže se na Ekolist obrátil předseda občanského sdružení Elektromobily a zároveň jeden ze soutěžících Jaromír Vegr. Vznesl pochybnosti nad regulérností soutěže, neboť přes veškerou snahu nezískal od pořadatelů konečné umístění soutěžících vozů. Sdružení Future Age, které projekt organizovalo, prý zveřejnilo pouze dva vítěze a zbylých osm vozů je (kromě dvou diskvalifikovaných) nezajímalo. „Na něčem jsme půl roku pracovali a ani nevíme, jak jsme dopadli. Myslím si, že výsledky nejsou v pořádku,“ sdělil pro Ekolist Vegr. Tento názor potvrdil Ekolistu také další soutěžící. I Vegr upozorňuje, že v soutěži byla hodnocena také sériově vyráběná auta, což je proti pravidlům. Oficiální protest proti výsledkům však Vegr nepodal.

„Hodnotil bych slabě pomocný tým - pány Bubáka a Zižku. Když jsem vyzkoušel jejich odbornou způsobilost, alespoň jsem dostal upřímnou odpověď: 'Já jsem u nás postavil auto na plyn, proto mne vyslali. Elektromobilům nerozumím.' Jediný z porotců, který si vyzkoušel mé vozidlo, byl primátor Pavel Bém, nikdo jiný se mě na nic neptal. Jak může někdo hodnotit, aniž by v tom seděl? Bylo zadáno, že vozidla musí jezdit dvě hodiny. Toto také nebylo kontrolováno,“ vypočítává Vegr nedostatky, které v hodnocení vozů vidí. Dodává, že nabízel jako hodnotitele odborníky s třicetiletými zkušenostmi ze sdružení Elektromobily, které však organizátoři nevyužili, neboť Vegr sám soutěžil.

I podle Bohuslava Kadlečka z Technické fakulty České zemědělské univerzity se zdá, že pokud budeme chápat přestavbu sériového vozu jako použití karoserie a nosných částí podvozku sériově vyráběného vozu, nebyla soutěž zcela v pořádku. „Pokud byla použita karoserie a nosné části podvozku ze sériového vozu, jedná se jednoznačně pouze o přestavbu. A to se dle mého názoru dá dokázat,“ říká Bohuslav Kadleček.

Vítězové se obhajují

„Jsem zastánce přímých argumentů. Spekulanti se odkazují pouze na fotografie se zobrazením designu, ale i při prohlídce fotek a důkladném porovnání s fotografií EHR 10 jsou již patrné zásadní změny. Jediné, co je shodné, je pouze designový tvar zadní části vozu - linie tvaru,“ reagoval šéf konstrukčního týmu z Plzně Josef Formánek a nabídl Ekolistu plnohodnotnou prohlídku vozu EHR10. „Tím by se vyjasnily komplexní změny v celé konstrukci vozu,“ řekl Formánek. (Redakce Ekolistu možnost prohlídky nevyužila, protože se necítí být kompetentní v posuzování (ne)přestavěnosti vozů.)

Boris Guič, konstruktér vítězného kompaktního městského vozu Solarex, uvedl: „My jsme na počátku našeho projektu vznesli dotaz k organizátorům soutěže, zdali splníme její podmínky tím, že použijeme podlahové skupiny ze sériového vozu. Dostali jsme kladnou odpověď a větší část karoserie přestavěli. Jako jediní jsme použili v našem vozidle námi vyvinutý a vyrobený, technicky progresivní pohon: BLDC motor s rotačním pláštěm plus regulace s vysokou elektrickou účinností,“ vysvětluje Guič jejich hlavní trumf a na dotaz Ekolistu ohledně podvozku říká: „Dokázali bychom postavit vlastní podvozek.“ Nebyla chyba zachovat design vozu Chevrolet Spark? „To, že jsme deklarovali, z jakého modelu byly použité některé součásti, jenom dokladuje naší 'bezelstnost'. Designově a konstrukčně jsou jiné více než tři čtvrtiny karoserie,“ řekl Ekolistu Guič a s úsměvem si neodpustil poznámku k soupeřům: „Nechápu, jak se někdo může do soutěže propagující vývoj přihlásit s pohonem vozidla vyrobeným v sedmdesátých letech minulého století s účinností mrtvého osla nebo s otevřeným golfovým vozítkem.“

Tisková mluvčí soutěže Lucie Procházková 22. října projekt ElectricMotion opustila. Její nástupkyně Petra Vosyková ke kritice říká: „Dovolím si podotknout, že je tak trochu typicky českou vlastností neumět prohrát se ctí.“ Podobná slova zazněla také od Formánka a Guiče. Předseda poroty Miroslav Brada pro Ekolist uvedl: „Jsem si vědom, že stejně jako každá soutěž má i ElectricMotion své vítěze a soutěžící, kteří se mohou cítit zklamáni. Jakkoli toto jejich zklamání chápu, přiznám se, že plně nerozumím neustávající snaze výsledky soutěže zpětně ovlivnit." Na tato slova ale Vegr připomíná: „Vždyť ani nevím, jestli jsem prohrál, nebo kdo prohrál. Umístění na neposledním místě není ještě prohra. A kdo byl poslední, nevíme."

„Každý člen poroty si pečlivě vyslechl prezentaci jednotlivých týmů a dotazoval se na parametry prototypů, které byly záměrně zvoleny velmi jednoduše a nevylučovaly použití stávajících součástek. Řada týmů je pak sama upravovala,“ říká Miroslav Brada. A nesouhlasí s tím, že jediným porotcem, který se svezl Vegrovým vozem, byl primátor Pavel Bém. A své tvrzení dokládá fotografií, na které porotce Martin Grmela sedí vedle Jaromíra Vegra. Vegr pro Ekolist odpověděl, že neví, jestli mluvil a vezl Bradu, když se mu nepředstavil jako porotce. Další údajné členy poroty Vegr při hodnocení neviděl. "Martina Grmelu jsem vezl, aby změřil rychlost vozidla FELu. Nevěděl jsem, že je v porotě a porovnává také vlastnosti vozů," vysvětluje Vegr, proč si myslí, že jeho vůz nebyl porotci hodnocen spravedlivě.

Ekolist.cz se pokusil zjistit stanovisko lidí, kteří se elektromobilům věnují a zároveň nejsou ve věci angažovaní. Jedním z oslovených byl Jan Horčík z internetového časopisu o šetrné dopravě Hybrid.cz. „Nějaké neoficiální stížnosti na soutěž jsme od nevítězných týmů zaznamenali. Co jsem měl možnost mluvit s porotci, tak i někteří z nich brali při hodnocení v potaz, zda jde o původní návrh, či předělanou stavebnici. Nepřísluší mi však hodnotit spravedlivost soutěže,“ řekl Jan Horčík.

---

reklama

---