Emise skleníkových plynů loni rekordně vyskočily
Data za rok 2010 jsou vyšší, než předpokládaly nejhorší scénáře klimatického panelu v roce 2007. „Čím více mluvíme o potřebě snížit emise, tím více rostou,“ říká John Reilly, jeden z ředitelů programu globální změny na Massachusettském technickém institutu (MIT).
V roce 2010 vypustilo lidstvo do atmosféry o 564 milionů tun oxidu uhličitého více než v roce 2009. To znamená celkový růst o šest procent. Hlavní příspěvek připadá na tři země – Čínu, USA a Indii. Přitom USA a Čína mají na svědomí polovina onoho šesti procentního skoku.
„Je to opravdu velký skok,“ říká Tom Boden z analytického centra ministerstva energetiky v Oak Ridge. „Z hlediska produkce emisí skleníkových plynů to vypadá, že ekonomická krize skončila,“ řekl agentuře apod. Podle něj se v roce 2010 opět rozjela výroba i cestování, obojí postavené na fosilních palivech, hlavním zdrojem antropogenních emisí skleníkových plynů.
Celosvětově je největším zdrojem emisí uhlí, jeho podíl v roce 2010 poskočil na 8 %. Obrovské množství uhlí spotřebovali v Indii a Číně. Což jsou ekonomiky, které neustále rostou. Podle Johna Reillyho to ale může být paradoxně dobrá zpráva, protože si lidé uvědomí, jaká cena se v současnosti za růst platí. Vylepšení ekonomické situace v rozvojových zemích přináší zlepšení životních podmínek řady lidí. „Růst ekonomiky, který zároveň zvyšuje závislost na uhlí, jen ohrožuje svět,“ dodal Reilly.
V roce 2007 odhadoval Mezivládní panel o změnách klimatu IPCC zvýšení teplot do konce století mezi 1,1 až 6,4 °C oproti konci dvacátého století. Podle dat z amerického ministerstva energetiky by mohla být situace ještě horší.
Na druhou stranu rozvojové země, které se účastní kjótské dohody o snižování emisí skleníkových plynů, celkově emise snížily. Podle dat by se jim mělo podařit dosáhnout slíbeného cíle – snížení emisí o osm procent oproti objemu v roce 1990. USA k dohodě nikdy nepřistoupily.
V roce 1990 se bohaté země podílely více než 60 % na světových emisích, dnes je to zřejmě méně než polovina. Hlavní zátěž se tedy přesunula na rozvojové země a bez dohody mezi chudými a bohatými státy se řešení bude hledat jen těžko. A může se stát, že by se průmyslové země, které dosud snižování emisí prosazovaly, ocitly mimo dohody. „Problém je v tom, že se může velmi rychle stát, že to půjde mimo nás,“ říká Reilly.
Podle zprávy agentury AP "Biggest jump ever seen in global warming gases" vydané 3. 11. 2011.
reklama
Dále čtěte |
Ničivé počasí v jihovýchodní Asii není náhoda. Teplejší oceány poskytují bouřím více energie
Tisíce starých skládek v Evropě mohou při povodních ohrozit pitnou vodu
Studie: Africké pralesy už uhlík nezachytávají, naopak ho produkujíOnline diskuse
Nezávislá studie oteplování potvrdila - 5. 11. 2011 - Jan ŠimůnekVážený pane,je obecně známo, že data z meteorologických budek jsou "znečištěna" efektem tepelných ostrovů, výstavbou přehrad na řekách, tím, že některé meteobudky nyní stojí místo v lese na vybetonované / vyasfaltované ploše, protože kolem nich vyrostlo nákupní středisko, apod. Budete-li nad těmito daty dělat ne čtyři, ale klidně i stovku nebo tisícovku studií, nutně budete dostávat +- ty samé výsledky (rozdíly budou dané v podstatě jen tím, jakým softem to proženete a jak v něm jsou vnitřně reprezentována čísla), čili i kdybyste udělal těch studií třeba tisíc, pořád nebudou mít větší váhu než jedna. Pokud se tato data opravdu nevyčistí převodními koeficienty převzatými z údajů budek, které jsou kontaminovány málo, tak prostě bude minimálně část oteplování artefakt (a nikdo nebude s to říct, jestli je to jedno procento nebo třeba devadesát devět). A právě tomuto čištění dat se klimaalarmisté programově brání, to přiznal i bývalý zástupce ČR v IPCC, pan Metelka v diskusi pod nedávným rozhovorem s extrémním klimaalarmistou, panem Hollanem, na tomto serveru. Je mi jasné, že když jako fyzik sedíte u jedné mašiny a sekáte výsledky jak na Singrovce, tak vás čištění dat (vyjma vyřazení zjevných zmetků) moc zajímat nemusí, ale např. multicentrické epidemiologické studie zaměřené na zdravotnické problémy, jsou na podobných technikách zásadně závislé, protože jinak by z nich padaly jen artefakty dané rozdíly mezi laboratořemi. Protože se zabývám právě statistikami, kde může být kvalita a kvantita dat ovlivněna už při jejich sběru, troufám se domnívat se, že o této problematice dost vím. A ve vlastní praxi jsem se setkal i např. s hodnotami, které byly mj. ovlivněny vzdáleností mezi místem odběru a místem zpracování krevních vzorků. A muselo se na to reagovat (tady naštěstí stačilo přizpůsobit metodiku práce se vzorky, protože jsme problém odchytili při plánování studie). Meteorologové jsou na tom hůř proto, že už mají haldy v zásadě jedinečných a neopakovatelných naměřených dat a musejí je čistit zpětně. Nicméně jsem toho názoru, že data s těch meteorologických budek, ovlivňovaných nemeteorologickými jevy (viz příklady výš) se víc blíží datům biochemických a jiných testů z různých špitálů, kde má každá laboratoř trochu jiné výsledky (a ty se ještě mění v čase) než datům z fyzikálního experimentu a mělo by se s nimi tedy zacházet spíš metodami, které mají propracovány zdravotničtí epidemiologové než čistí fyzici. |
