Sport je na podnebí přímo závislý. Dopady klimatických změn činí sportování čím dál obtížnější. Olympiáda není výjimkou

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Také v dějišti letošních zimních olympijských her – italském středisku Cortina d’Ampezzo jsou změny podnebí patrné. Ve srovnání s obdobím před 70 lety, kdy se v tomto letovisku konaly hry poprvé, jsou tamní únorové průměrné teploty o 3,6 °C vyšší, uvádí analýza americké neziskové organizace Climate Central.

Zatímco v desetiletí po prvních hrách v roce 1956 se průměrné únorové teploty pohybovaly kolem –7 °C, mezi lety 2016 a 2025 se vytáhly až na –2,7 °C. V oblasti také nastává o 41 (19 %) méně mrazivých dnů ročně než v roce 1956. Rovněž průměrná hloubka sněhu v únoru se v Cortině d'Ampezzo mezi lety 1971–2019 snížila asi o 15 centimetrů.

Cortina d'Ampezzo v tom není sama. Všechna města, která od roku 1950 hostila zimní olympijské hry, se od té doby oteplila – v průměru o 2,7 °C, uvádí dřívější analýza Climate Central. Na severní polokouli ve vyšších zeměpisných šířkách, kde se zimní sporty nejčastěji provozují, se klimatická změna projevuje totiž ještě rychleji a intenzivněji než jinde.

Nahánět sníh

Mezinárodní olympijský výbor (IOC) očekává, že do 15 let bude schopno hostit kvůli měnícím se klimatickým podmínkám zimní hry jen deset zemí.

Vědci z Coloradské státní univerzity se už dříve zabývali tím, jak se 19 míst, ve kterých se zimní olympijské hry v minulosti konaly, proměňují v čase. Okolo roku 2050 už podle jejich odhadu nebudou mít čtyři dřívější hostitelská města – francouzské Chamonix, ruské Soči, francouzský Grenoble a německý Garmisch-Partenkirchen – už pro pořádání zimních her spolehlivé podmínky.

Situace s vhodným počasím pro zimní sporty je ještě složitější v případě paralympijských her, které se konají později, v březnových termínech.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jon Wick / Flickr.com

Už na zimních olympijských hrách v roce 2022 v Pekingu byl všechen sníh umělý. Technologická řešení ale podle odborníků dokážou vyvážit měnící se klima jen do určité míry.

Například mnoho bobových drah vyžaduje teploty pod bodem mrazu. V nestabilních meteorologických podmínkách je proto nutné jejich nepřetržité technické chlazení. To však může vést ke vzniku námrazy, která trať zpomaluje, což u sportovců vyvolává obavy o férovost soutěže.

Bez dostatečně nízkých teplot a potřebného množství sněhu, během deště nebo za mokrého sněhu je pro lyžařské a snowboardové soutěže čím dál obtížnější zajistit nejen spravedlivé, ale i bezpečné podmínky. Pokud nejsou podmínky na drahách dostatečně stabilní, sportovci řazení na startovní listině později pravděpodobně zažijí méně příznivé podmínky. Navíc se zvyšuje i riziko jejich zranění.

Klimatické změny ale způsobují sportovcům potíže už během jejich přípravy. Musí „nahánět sníh“ – dojíždět do oblastí s vydatnějším a spolehlivějším sněhem. Například průměrná lyžařská sezóna se v USA ve srovnání s lety 1960–1979 zkrátila až o týden.

Ve studii z roku 2022 se 94 % sportovců a trenérů, kteří se zúčastnili průzkumu, obávalo, že klimatické změny negativně ovlivní budoucnost jejich sportu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | runningclouds / flickr.com

Změny klimatu se ale nedotýkají jen profesionálních sportovců a vrcholových akcí. Kvůli nepříznivým sněhovým podmínkám zavírají lyžařské areály v nižších polohách a i rekreační lyžaři musí hledat jiné příležitosti k lyžování.

Letní sporty

Klimatické změny se ovšem podepisují také na podmínkách pro sportování v létě. Provozování sportovních areálů je čím dál náročnější, je potřeba více energie na klimatizaci i vody pro zavlažování trávníků nebo zkrápění vyprahlých povrchů.

Například během Tour de France v roce 2022 bylo nutné chladit silnice, aby se zabránilo měknutí a deformacím asfaltu, což si vyžádalo desítky tisíc litrů vody.

Vysoké teploty ztěžují samotné sportování a činí každou fyzickou aktivitu ještě náročnější. Horko a dusno může způsobovat vážné zdravotní problémy sportovcům, rozhodčím i další účastníkům sportovních akcí, včetně návštěvníků.

Konání sportovních soutěží komplikují také častější extrémy počasí způsobující rozsáhlé lesní požáry nebo přívalové deště.

Sport sám původcem emisí a odpadu

Zároveň sport emise skleníkových plynů sám produkuje a životní prostředí zatěžuje i dalšími způsoby. Výstavbou sportovišť, jejich nároky na energie a vodu, pořádáním velkých sportovních akcí náročných na cestování a produkujících množství odpadu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Každý profesionální sportovec ročně vyprodukuje přibližně 844 kg CO₂eq a fanoušci při jediné návštěvě stadionu vytvoří 0,8 kg odpadu. Pouze fotbal v Evropě je odpovědný za 750 000 tun odpadu ročně, uvádí česká platforma Udržitelný Sport založená loni. Stojí za ní odborníci z INCIEN (Institutu cirkulární ekonomiky) a Nadace Tipsport, kteří už spolupracují na projektu Sport bez odpadu. Nová platforma chce přinášet sportovním organizacím i fanouškům inspiraci i odbornou pomoc pro snižování environmentálního dopadu sportu.

„Stadiony ročně spotřebují tisíce kubíků vody na zavlažování hřišť, přičemž většina z nich nemá systémy na záchyt a využití dešťové vody,“ upozorňuje Michaela Kloudová, ředitelka INCIEN.

Globálně je sport zodpovědný také za 300–350 milionů tun emisí CO₂eq ročně, odhaduje organizace Play the Game zaměřující se na férovost a udržitelnost sportu.

Samotné letní olympijské hry v Riu de Janeiru před deseti lety znamenaly 3,6 milionů tun emisí CO₂eq, zimní olympijské hry v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu 1,64 milionů tun emisí CO₂eq. Olympijské hry v Tokiu 2020 (pořádané v roce 2021) a Pekingu 2022 zaznamenaly výrazný pokles emisí. Ten byl z velké části způsobený tím, že kvůli opatřením souvisejícím s pandemií covidu-19 se her nezúčastnili téměř žádní zahraniční diváci a jen omezený počet domácích návštěvníků.

Nedávné pařížské olympijské hry v roce 2024 se snažily snížené emise udržet. Podle závěrečné zprávy se jim to podařilo, zejména díky využívání stávající infrastruktury. Stále však existuje prostor pro zlepšení, především v oblasti emisí souvisejících s dopravou. Ty tvoří téměř dvě třetiny uhlíkové stopy her, přičemž 80 % těchto emisí souvisí s diváky cestujícími z jiných kontinentů.

Podle zakladatelů platformy Udržitelný sport má právě toto odvětví jedinečnou schopnost ovlivňovat chování velkého množství lidí. Součástí budoucího běžného provozu sportovišť by se měly stát například solární panely nebo recyklace dešťové vody. Sportovní akce mohou omezit svůj dopad na životní prostředí dalšími kroky od třídění odpadu přes používání vratných kelímků až po zlepšení dopravní logistiky.