Emise skleníkových plynů loni rekordně vyskočily
Data za rok 2010 jsou vyšší, než předpokládaly nejhorší scénáře klimatického panelu v roce 2007. „Čím více mluvíme o potřebě snížit emise, tím více rostou,“ říká John Reilly, jeden z ředitelů programu globální změny na Massachusettském technickém institutu (MIT).
V roce 2010 vypustilo lidstvo do atmosféry o 564 milionů tun oxidu uhličitého více než v roce 2009. To znamená celkový růst o šest procent. Hlavní příspěvek připadá na tři země – Čínu, USA a Indii. Přitom USA a Čína mají na svědomí polovina onoho šesti procentního skoku.
„Je to opravdu velký skok,“ říká Tom Boden z analytického centra ministerstva energetiky v Oak Ridge. „Z hlediska produkce emisí skleníkových plynů to vypadá, že ekonomická krize skončila,“ řekl agentuře apod. Podle něj se v roce 2010 opět rozjela výroba i cestování, obojí postavené na fosilních palivech, hlavním zdrojem antropogenních emisí skleníkových plynů.
Celosvětově je největším zdrojem emisí uhlí, jeho podíl v roce 2010 poskočil na 8 %. Obrovské množství uhlí spotřebovali v Indii a Číně. Což jsou ekonomiky, které neustále rostou. Podle Johna Reillyho to ale může být paradoxně dobrá zpráva, protože si lidé uvědomí, jaká cena se v současnosti za růst platí. Vylepšení ekonomické situace v rozvojových zemích přináší zlepšení životních podmínek řady lidí. „Růst ekonomiky, který zároveň zvyšuje závislost na uhlí, jen ohrožuje svět,“ dodal Reilly.
V roce 2007 odhadoval Mezivládní panel o změnách klimatu IPCC zvýšení teplot do konce století mezi 1,1 až 6,4 °C oproti konci dvacátého století. Podle dat z amerického ministerstva energetiky by mohla být situace ještě horší.
Na druhou stranu rozvojové země, které se účastní kjótské dohody o snižování emisí skleníkových plynů, celkově emise snížily. Podle dat by se jim mělo podařit dosáhnout slíbeného cíle – snížení emisí o osm procent oproti objemu v roce 1990. USA k dohodě nikdy nepřistoupily.
V roce 1990 se bohaté země podílely více než 60 % na světových emisích, dnes je to zřejmě méně než polovina. Hlavní zátěž se tedy přesunula na rozvojové země a bez dohody mezi chudými a bohatými státy se řešení bude hledat jen těžko. A může se stát, že by se průmyslové země, které dosud snižování emisí prosazovaly, ocitly mimo dohody. „Problém je v tom, že se může velmi rychle stát, že to půjde mimo nás,“ říká Reilly.
Podle zprávy agentury AP "Biggest jump ever seen in global warming gases" vydané 3. 11. 2011.
reklama
Dále čtěte |
Ničivé počasí v jihovýchodní Asii není náhoda. Teplejší oceány poskytují bouřím více energie
Tisíce starých skládek v Evropě mohou při povodních ohrozit pitnou vodu
Studie: Africké pralesy už uhlík nezachytávají, naopak ho produkujíOnline diskuse
Celá ta práce je ryzí desinformace - 10. 11. 2011 - Jan ŠimůnekKonečně se mi podařilo to celé projít, stáhnout a projít si i datasety, které mají vystaveny na netu.Zásadní problém je, že do výpočtů vůbec není vnesena doba (respektive v řadě případů to muselo být období trvající měsíce až léta), kdy se stanice dostávala do vlivu tepelného ostrova, oni pouze použili údaj, jak jsou na tom ty stanice v době šetření (což je údaj téměř bezcenný). Počítali tam sice jakési "vnitřní konzistence" dat, nicméně to je údaj z hlediska hodnocení vlivu tepelných ostrovů naprosto bezcenný. Optimální (vyhýbám se označení jediný možný) by byl postup, kdy by u jedné každé stanice nalezli období před vstupem do tepelného ostrova a po vstupu a data po vstupu opravili buˇd tak, aby na sebe polynomy nad naměřenými hodnotami (za nějaké rozumně zvolené období) navazovaly, nebo na základě údajů z blízkých stanic, které se buď ještě do vlivu tepelného ostrova nedostaly, nebo v něm už byly dostatečně dlouho "usazené". Je mi také jasné, že některé stanice by musely být vyřazeny, protože se doba jejich vstupu do tepelného ostrova nedá jednoznačně určit, případně tento proces proběhl v období natolik dlouhém, že by nebyly k dispozici dostatečně dlouhé řady měření před a po tomto procesu, případně by nebylo možno začátek a konec tohoto procesu jednoznačně určit. Nechávám si určitou rezervu v kategoričnosti tohoto prohlášení, protože v záhlaví jednoho z datových souborů odkazují na soubor "site_changes.txt", který není mezi vystavenými soubory ani není k nalezení na netu (pan Google našel jen asi 5-6 podezřelých odkazů, takže se dají ručně projít, že nejde o odkazovaný soubor). Nicméně domnívám se, že: 1. Propočítávali jakousi "vnitřní konzistentnost dat" v závislosti na současném stavu meteostanic, což je údaj v zásadě bezcenný 2. Tento bezcenný údaj se snaží vydávat za "dokázali jsme, že tepelné ostrovy nemají žádný vliv", což není nic jiného než čirá statistifikace 3. Pokud mají shromážděny údaje o změně "fitu" jednotlivých meteostanic, které by umožnily spočítat vliv tepelných ostrovů jedním z výše naznačených způsobů, pak je drží pod pokličkou, jak bývá u klimaalarmistů zavedeným zvykem 4. Celé to "vylepšili" tím, že klíčová studie (viz Berkley_Earth_Averaging_Process.pdf) je hatmatilkoidní blábol, v němž dá opravdu neskutečně práce najít, kde všude jsou v textu podrobnosti z metodiky (protože jsou rozptýleny a poschovávány v jeho jiných částech). Patrně se poučili ze studie v souboru Berkley_Earth_Station_Quality.pdf, kde je skutečnost, že nepracovali s daty, kdy došlo ke změně vztahu stanice vůči tepelnému ostrovu, snadno a velice rychle zjistitelná. Stačí pročtení metodiky, soustředěné na jedno místo, do cca jedné stránky textu, jak u skutečně vědeckých prací bývá zvykem. 5. Texty (v pdf) také neinformují o tom, že z jednotlivých stanic je v databázi vždy jen několik údajů za rok (různý počet), takže skutečně zřejmě nedigitalizovali kompletní časové řady, to by těch údajů ke každé jednotlivé stanici muselo být mnohem více. Jejich způsob uložení časového údaje umožňuje také identifikovat pouze datum naměřené teploty, ale nikoli hodinu (jejich vlastní údaj ze záhlaví datového souboru). |
