Emise skleníkových plynů loni rekordně vyskočily
Data za rok 2010 jsou vyšší, než předpokládaly nejhorší scénáře klimatického panelu v roce 2007. „Čím více mluvíme o potřebě snížit emise, tím více rostou,“ říká John Reilly, jeden z ředitelů programu globální změny na Massachusettském technickém institutu (MIT).
V roce 2010 vypustilo lidstvo do atmosféry o 564 milionů tun oxidu uhličitého více než v roce 2009. To znamená celkový růst o šest procent. Hlavní příspěvek připadá na tři země – Čínu, USA a Indii. Přitom USA a Čína mají na svědomí polovina onoho šesti procentního skoku.
„Je to opravdu velký skok,“ říká Tom Boden z analytického centra ministerstva energetiky v Oak Ridge. „Z hlediska produkce emisí skleníkových plynů to vypadá, že ekonomická krize skončila,“ řekl agentuře apod. Podle něj se v roce 2010 opět rozjela výroba i cestování, obojí postavené na fosilních palivech, hlavním zdrojem antropogenních emisí skleníkových plynů.
Celosvětově je největším zdrojem emisí uhlí, jeho podíl v roce 2010 poskočil na 8 %. Obrovské množství uhlí spotřebovali v Indii a Číně. Což jsou ekonomiky, které neustále rostou. Podle Johna Reillyho to ale může být paradoxně dobrá zpráva, protože si lidé uvědomí, jaká cena se v současnosti za růst platí. Vylepšení ekonomické situace v rozvojových zemích přináší zlepšení životních podmínek řady lidí. „Růst ekonomiky, který zároveň zvyšuje závislost na uhlí, jen ohrožuje svět,“ dodal Reilly.
V roce 2007 odhadoval Mezivládní panel o změnách klimatu IPCC zvýšení teplot do konce století mezi 1,1 až 6,4 °C oproti konci dvacátého století. Podle dat z amerického ministerstva energetiky by mohla být situace ještě horší.
Na druhou stranu rozvojové země, které se účastní kjótské dohody o snižování emisí skleníkových plynů, celkově emise snížily. Podle dat by se jim mělo podařit dosáhnout slíbeného cíle – snížení emisí o osm procent oproti objemu v roce 1990. USA k dohodě nikdy nepřistoupily.
V roce 1990 se bohaté země podílely více než 60 % na světových emisích, dnes je to zřejmě méně než polovina. Hlavní zátěž se tedy přesunula na rozvojové země a bez dohody mezi chudými a bohatými státy se řešení bude hledat jen těžko. A může se stát, že by se průmyslové země, které dosud snižování emisí prosazovaly, ocitly mimo dohody. „Problém je v tom, že se může velmi rychle stát, že to půjde mimo nás,“ říká Reilly.
Podle zprávy agentury AP "Biggest jump ever seen in global warming gases" vydané 3. 11. 2011.
reklama
Dále čtěte |
Ničivé počasí v jihovýchodní Asii není náhoda. Teplejší oceány poskytují bouřím více energie
Tisíce starých skládek v Evropě mohou při povodních ohrozit pitnou vodu
Studie: Africké pralesy už uhlík nezachytávají, naopak ho produkujíOnline diskuse
Ještě horší než jsem myslel - 5. 11. 2011 - Jan Šimůnekad 1. Souhlas, globální teplota je silně problematická záležitost, pokud nedojde ke konsensu v její definici mohou vznikat teplotní řady s naprosto odlišnými vlastnostmi.ad 2. Studie je dost chaoticky rozbředlá, postrádá standardní dělení vědecké práce na materiál - metodiku - výsledky - diskusi a závěry. Mimochodem: "40000 weather station records" mi i pan Google přeložil jako 40000 záznamů meteorologické stanice, což je trochu něco jiného než záznamy ze 40000 meteorologických stanic (to je prostě "výhoda" používání jazyka, ve kterém snadno vznikají takto nejednoznačné fráze). Nicméně nikde jsem nenašel, ačkoli jsem se o to snažil (opravdu nemám čas to slovo od slova překládat), kde se tam píše, jak zjišťovali pro jednu každou stanici dobu a míru postižení neklimatickými vlivy a jak to korigovali. Jen je ve statistických metodách popsáno odstraňování nekonzistentních dat, což zdaleka není totéž. Podle toho, co jsem z těch popisů vyrozuměl, tak eliminovali různými metodami data, která byla podle zadaných kritérií a použité metody nehomogenní a nebo nekonzistentní. Sebegeniálnější statistika mi ale nevyrobí / nezohlední fakta, která ve zpracovávaných datech jednoduše nejsou. Dokážu si i představit situaci, kdy právě takovéto odstranění nehomogenit a nekonzistencí může naopak prohloubit efekt oteplování pomalu rostoucím tepelným ostrovem, který nakonec meteostanici pohltí (z časných období jsou jako "nehomogenity a nekonzistence" odstraněny hodnoty naměřené v době, kdy foukalo od města a bylo atypicky teplo a z pozdních zase hodnoty, kdy foukalo opačně a byly naměřené atypicky nízké teploty). ad 3. O tomhle nejsem úplně přesvědčen. Naopak jsem toho názoru, že čím větší území meteostanice reprezentuje, tím větší chyba oproti pomyslnému ideálu (při němž by se území měřilo v každém bodě) v té reprezentaci bude. A k té studii obecně: Netroufám si ji, právě vzhledem k tomu, jak je sepsaná a uspořádaná, podrobně hodnotit po stránce odborné a ani se necítím být kompetentní vyjádřit se např. k matematickému aparátu, který použili. Nicméně bych u podobného textu konstatoval, že nevyhovuje formálním požadavkům na vědecký text (alespoň v oborech, kde pracuji) a doporučil bych kompletní přepracování podle zavedeného úzu (ale je docela dobře možné, že klimatologové tento úzus nectí). Jinak je musím pochválit, že alespoň zmínili, že začátek jejich řady se nachází v teplotním období, ovlivněném Daltonovým minimem, čímž si udrželi otevřená zadní vrátka pro vycouvání z celého problému tím, že zachytili ryze přírodní jev. |
