Entomolog Muzea regionu Valašsko se zapojil do výzkumu motýlů v Beskydech

Entomolog Muzea regionu Valašsko Lukáš Spitzer se zapojil do výzkumu motýlů v Beskydech. Tým pod vedením Martina Konvičky z Biologického centra Akademie věd ČR více než deset let sledoval genetické složení populací dvou motýlů, perleťovce prostředního a perleťovce maceškového. Ukázalo se, že první z nich se v naší přírodě úspěšně šíří, přestože jsou jeho populace geneticky extrémně chudé, sdělil ČTK zástupce muzea Jiří Koňařík. Druhý motýl, přestože je po genetické stránce nadprůměrný, patří k nejohroženějším motýlům střední Evropy. Vědci se snažili odhalit, jak velký prostor krajiny v Evropě je třeba chránit, aby se pomohlo velkým a značně pohyblivým motýlům, k nimž patří velcí perleťovci. Drobným motýlům, například modráskům, stačí i malá kvalitní území, pokud je o ně správně pečováno. Většina velkých motýlů, například baboček, není ohrožená, protože díky letovým schopnostem vždy najdou vhodná místa pro svůj život. Oba perleťovci jsou pohybliví jako babočky, přesto z přírody podle vědců mizí.

Srovnání poznatků z terénu s laboratorními výsledky ukázalo, že populace obou druhů jsou propojeny na obrovských územích Karpatského oblouku. Úspěšně se šířící perleťovec prostřední je geneticky extrémně chudý, motýli z celé střední Evropy jsou prakticky totožní. Vymírající perleťovec maceškový je geneticky mnohem bohatší. Šíření prvního ani vymírání druhého druhu nesouvisí s genetickým složením populací, ale se změnami krajiny.

"Perleťovec prostřední je druhem zarůstajících luk, otevřených lesů a lesních světlin. Dnes mu hodně pomáhá opouštění některých pozemků a takové události, jako je kůrovcová kalamita v našich lesích – na vznikajících holinách nachází ideální podmínky," uvedl Konvička.

"Naopak perleťovec maceškový potřebuje chudé vysýchající pastviny, kde se jeho housenky vyvíjejí na zjara kvetoucích violkách. Kousek takového prostředí býval v minulosti na každých vesnických humnech. Motýl žil v krajině sice nařídko, proto ty skvělé letové schopnosti, ale kousek vhodného prostředí našel nakonec téměř všude. Dnešní krajina je tak pozměněná a uniformovaná, že přežívá jen v krajinářsky pestrých odlehlých horských údolích," uvedl Spitzer. Výsledky výzkumu otiskl časopis Molecular Ecology. Publikace má 11 autorů, zapojily se i desítky studentů.

---

reklama

---