Epidemie moru skotu v Mongolsku hubí ohrožené sajgy a chovaný dobytek

Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) informuje o svém zesíleném úsilí v boji proti infekčnímu moru skotu. Téma znovu nabylo na důležitosti poté, co byla právě tato smrtící nákaza zjištěna jako příčina smrti sajg tatarských v Mongolsku. Onemocnění by mohlo zdecimovat chovy nejen divoce se pasoucích zvířat, ale také většiny hospodářsky významných přežvýkavců, na kterých jsou lidé existenčně závislí.

První masivní úhyn kriticky ohrožených sajg tatarských bez zjevných příčin byl pozorován v září. Poměrně brzy na něj navázaly další smrtící epizody v blízkých lokalitách. Katastrofální byl nález ze stepí v mongolské provincii Chovd. Pracovníci mezinárodní Organizace pro zdraví zvířat (OIE) a tým vyslaný Organizací pro zemědělství a výživu tu potvrdili nález více 900 uhynulých sajg tatarských. Tento počet se rovná desetiprocentnímu podílu posledních přeživších kusů zdejší lokální populace.

Spekulovalo se o působení neznámých virů, infekci pasteurelózou přenesené z Kazachstánu i o dopadech klimatických změn. Na místo záhy vyrazily týmy odborníků a veterinářů, aby pátraly po možném řešení situace.

Průzkum zvířat v terénu a následné laboratorní rozbory potvrdily, že sajgy uhynuly na mor skotu (PPR, Peste des Petits Ruminants nebo také Rinderpest). Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění, které zabíjí až 90 % nakažených jedinců. Posléze byl potvrzen výskyt moru skotu i na čínské straně hranice. A i když je zdejší úhyn sajg nepochybně katastrofou z ochranářského hlediska, je jen předzvěstí mnohem horší události, která by mohla dopadnout na celé Mongolsko.

PPR si totiž mezi svými hostiteli nevybírá, a hubí právě tak ohrožené přežvýkavce ze stepí, jako volně se pasoucí ovce, kozy a krávy. Na území státu se aktuálně nachází okolo 45 milionů chovných zvířat. Bez nich by mongolští pastevci nepřežili jedinou zimu. Veterináři v rámci rychlé reakce zatím stačili proočkovat 11 milionů zvířat ve zdejších stádech, ale pro zdejší sajgy je už asi pozdě.

FAO si již dříve vytýčila za cíl vymýtit toto onemocnění do roku 2030. A ve svém snažení byla dosud poměrně úspěšná. I přes to, že se od prvního zaznamenaného výskytu choroby v roce 1940 na Pobřeží slonoviny nemoc postupně rozšířila do dalších 75 zemí. FAO, spolu s týmy veterinářů, byla dosud vždy schopna nákazu odhalit a místně izolovat, ještě před propuknutím vlastní epidemie. S pomocí rychlé a bezpečné likvidace nakažených kusů a proočkování zbývající populace tak mohla zatím vždy potlačit šíření PPR a jeho fatální důsledky. Dnes je totiž na světě chováno okolo 2,1 miliard hospodářsky významného skotu, a prakticky 80 % z tohoto množství se nachází v oblastech, kde má PPR potenciál k šíření.

Právě šíření nemoci je ten moment, ve kterém se případy nakažených kriticky ohrožených stád sajgy tatarské a volně se pasoucích hospodářských zvířat prolínají. Sajga v Mongolsku totiž pravděpodobně sehrála roli přenašeče viru mezi stády, protože s volně se pasoucím skotem sdílí ty samé stepi. Zvláště v zimním období, kdy příhodných míst k pastvě ubývá.

OIE i FAO budou nadále s mongolskými úřady úzce spolupracovat na likvidaci nákazy, aby zabránily možnému katastrofickému šíření. Pro zbývající sajgy z toho ale nic dobrého neplyne. Místní pastevci si teď budou mnohem pečlivěji hlídat, aby se jejich stáda nevyskytovala na stejných pastvinách.

---

reklama

---