Fukušima růst jaderné energetiky nezastavila

Katastrofa ve fukušimské jaderné elektrárně před šesti měsíci odstartovala celosvětovou lavinu úvah o bezpečnosti nukleární energie a přiměla vlády několika zemí k přehodnocení stanoviska k atomu. Vrcholem názorového posunu je Německo, které se rozhodlo po další generace si s jádrem raději nezavdávat, nebo Itálie, jež řekla v referendu své „ne“ tomuto zdroji energie pro příští desetiletí. Výrazným odporem vůči jaderné energii však celý svět zatím nehýří, a ačkoliv čelíme následkům nejhorší podobné katastrofy za poslední čtvrtstoletí, hovoří se spíš o zpomalení nástupu atomových elektráren než o jejich úplném zákazu. Členské země OSN se o svém závazku pro jádro jako prioritním zdroji energie ujistily na zasedání začátkem září na Mezinárodním zasedání IAEA (International Atomic Energry Agency), píše PlanetArk.

„Nukleární kapitola je za námi,“ zdůvodnil Peter Loescher, šéf koncernu Siemens, proč jeho společnost opustila jaderný program. Naopak Steven Chu, americký ministr pro energetické zdroje, který zastupuje stát s největším počtem reaktorů na Zemi, se na zasedání rozhovořil o přidané hodnotě jaderné energie, pokud jde o konfrontaci a řešení problémů s globální změnou klimatu, rostoucí poptávce po zdrojích energie a posílením celosvětové ekonomiky. Úřadující generální ředitel Světové asociace provozovatelů jaderných zařízením George Felgate dokonce tvrdí: „V roce 1986, kdy došlo k havárii v černobylské elektrárně, bylo ve výstavbě 66 reaktorů po celém světě, především v Číně. K žádnému omezení jejich výstavby nakonec nedošlo. To, co předvádí Německo, je spíš extrémní reakce na současnou situaci. Všichni teď se zájmem sledují, jestli se Německu podaří pokrýt své energetické potřeby solárními a větrnými elektrárnami. Já osobně si myslím, že se mu to nepodaří.“

Srikumar Banerjee, předsedající za Indii Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE), ujišťuje, že stále platí předpověď růstu počtu reaktorů do roku 2030. Předpokládá se, že tehdy by oproti dnešním 432 reaktorům jich mělo být o 90 kusů víc. Fukušimská katastrofa možná představuje varovné znamení pro celý svět, nicméně do devatenácti let hodlá svůj první reaktor pořídit dalších pětadvacet zemí a rozšířit tak řadu stávajících 29 jádro již obhospodařujících zemí. Na trhu s energií tedy i nadále jádro bude představovat podíl okolo třinácti procent. Podle MAAE je patrný trend k rychlejšímu růstu, než by se dalo vzhledem k událostem ve Fukušimě čekat. Podle mluvčích organizace Greenpeace, kteří odmítají jadernou energii jako nebezpečný a neekologický hazard, jsou však předpovědi MAAE nepřiměřeně nadšené a vyjadřují až nerealistický optimismus. OSN zde prý nehraje roli nezávislého soudce, ale spíš nadšeného propagátora jaderné energie.

Důkazem, že odkaz fukušimské elektrárny je více než živý, je podle Greenpeace například fakt, že energetický gigant Siemens toto odvětví opouští. A na rozdíl od předpovědí opouští předpokládají pokles zájmu o jádro o 6,2 procenta do roku 2050. Za hlavní argument o nereálnosti představ komise MAAE považují, že předpovědi nezahrnovaly vývoj ostatních zdrojů energie, například stávající rostoucí trend vodních elektráren nebo biopaliv. Podle Greenpeace a jejího mluvčího Jana Beránka umírá jaderné odvětví na úbytě. I Japonsko, třetí nejrychlejší ekonomika světa, hodlá do budoucna snížit svou závislost na jaderné energii. Prý jediné, na čem se popularizátoři jaderného programu zemí shodují, je poznatek, že události ve Fukušimě zvýší všestranné nároky na zajištění bezpečnosti provozu.

Se zajímavým názorem na všeobecnou diskusi přichází Malcolm Grimston, nukleární expert londýnského Chatham House: „Některé země už vyjádřily silnou podporu jadernému energetickému programu a tím vyrovnali pokles popularity, způsobený rozhodnutím Itálie či Německa. Ale při pohledu z odstupu vidíme, že tyhle diskuse v horizontu příštích let mají jen pramalý význam, stejně jako předpovědi toho, co se bude dít za tři nebo čtyři desítky let. Ve hře je obrovská řada geopolitických, ekonomických a jiných faktorů. Fukušima přinesla silný krátkodobý efekt, ale v delším časovém horizontu bude mít pro jadernou politiku jen minimální dopad. Argumentace jedné nebo druhé strany, založená na ukazatelích pro příštích dvacet či třicet let, s sebou nese tolik nejistot a nepodchycených neznámých faktorů, že bych raději do takové předpovědi čas a energii raději neinvestoval.“

Článek byl uveřejněn 23. 9. 2011 na serveru PlanetArk pod názvem „Analysis: Fukushima To Slow, Not Stop, Nuclear Growth“.

---

reklama

---