Hmyzích opylovačů ubývá. Spolehnout se jen na chované včely je riskantní
Po třech tisících letech, co se v čínské oblasti S'-čchuan bez problémů provozovalo zemědělství, musí místní zemědělci opylovat své jabloně sami pomocí kartáčků ze slepičího peří a cigaretových filtrů. Ruční opylování se provádí i při pěstování lilků v Tanzanii. Problém s mizejícími opylovači ale není jen vzdálená hrozba, ale týká se i Evropy.
Řada studií z celého světa totiž potvrzuje závažný pokles hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech mírného a subtropického pásu.
Celková světová produkce zemědělských plodin činí asi 153 miliard euro, evropská produkce pak dosahuje asi 22 miliard euro. Úbytek hmyzích opylovačů tak má přímý dopad na stabilitu potravinové produkce, ceny potravin a může mít i vážné dopady na lidské zdraví.
Například nedostatek ovoce a zeleniny se může podepsat na zdraví lidí po celém světě. Světová zdravotnická organizace určila jako minimální denní dávku ovoce a zeleniny na 400 gramů. Některé studie ukazují, že víc jak 50 procent evropských domácností spotřebuje méně ovoce a zeleniny, než je limit. Pokud by došlo kvůli úbytku opylovačů ke zdražení ovoce a zeleniny, nepříznivý stav by se ještě zhoršil.
„V neposlední řadě hmyz umožňuje volně rostoucím rostlinám udržet jejich biodiverzitu,“ říká Ingolf Stefan-Dewenter z německé univerzity ve Würzburgu. Podle něho je také podstatné, že nejde o jeden druh hmyzu, ale celou škálu opylovačů, kteří se liší tím, jaké rostliny preferují a v jakou denní či noční hodinu se vydávají za svým úkolem. „Spolehnout se jen na včely chované včelaři je proto velmi riskantní,“ říká Stefan-Dewenter. Některé rostliny, například slunečnice, potřebují k dobrému opylení nejen včely, ale i další hmyz.
Volně žijící hmyz je v některých případech dokonce efektivnější opylovač, než jsou lidmi chované včely. Například volně žijící včely rodu osmia mnohem lépe opylují jabloně a čmeláci jsou zase nepřekonatelní při opylování fazolí. Lidmi chované včely mají oproti volně žijícímu hmyzu tu nevýhodu, že se o ně musí někdo starat. Čmelák nepotřebuje nic víc, než aby v přírodě zůstaly pro něho vhodné podmínky a stanoviště.
Podle Stefan-Dewetera je důležité učinit vše pro zavádění agroenvironmentálních opatření, která podpoří biodiverzitu volně rostoucích rostlin a poskytnou ochranu stanovišť hmyzích opylovačů. Evropská unie v rámci snah o ochranu hmyzích opylovačů spustila projekt Status and Trends of European Pollinators, na jehož stránkách naleznou například zemědělci informace o přínosu hmyzí říše. Projekt se snaží zemědělce přimět k zemědělským postupům a technikám, které jsou k opylovačům více šetrné.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Tady nepomůže... - 6. 9. 2012 - AlešOK1) podíl motýlů much včel samotářek na celkovém opylování je malý , krajinu opylují především člověkem chované včely 2) včela pokud najde dobrou snůžku nektaru tak o tom informuje svoje mateřské včelstvo ( tvz včelím tancem ) výsledekem pak je , že množství včel létá na jedno místo dokud rostlina dává nekrar. Teprve když rostlina už nektar nedává tak se včely zalétají jinam. Někdy je tato vlastnost i problém třeba když přivezete včely na řepkové pole několik dní před rozkvětem - oni se zalétají jinam a i když jim před úly rozkvete řepka bude část včel stále létat na jiné rostliny, kterých je v květnu dostatek což sníží efekt přisunutí včel ke snůžce , proto když se kočuje musí se kočovat až když řepka rozkvete. Vlastnost věrnosti rostlině je vlastní jedině včelám a to díky jejich společenské organizaci. Čmelák Vám klidně bude létat z rostliny na rostlinu , ale všimněte si třeba na jaře že když včela létá na pampelišku , pak prostě létá z květu na květ pampelišky a ostatních květů vedle si ani nevšimne. Bude hledat pampelišky dokud jí snůžka nezklame o čemž podá informaci v úle a teprve potom sama nebo na základě informací z tanečků ostatních včel se přeorinetuje na jinou snůšku... stačí to takto ? |