Jak zachránit hmyz?

Na světě podle všeho existuje kolem 5,5 milionů druhů hmyzu, jeho biomasa násobně překračuje hmotnost lidstva a jen na jednom akru panamského pralesa napočítáte víc hmyzích druhů, než kolik je celosvětově druhů savců.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Matt Hill / University of Huddersfield

Autoři studie i výzvy trochu překvapují tím, že se protentokrát vyvarovali přehnaně panického tónu. Katastrofální globální propad populací hmyzu (o 0,92 % ročně, tedy o 24 % méně za třicet let) konstatují, ale v apokalyptických vizích se nenimrají. V zásadě vychází ze slov biologa E. O. Wilsona, který v roce 1987 vyřkl památné věty: „Pravdou je, že bezobratlí nás vůbec nepotřebují. Kdyby zítra lidé zmizeli, na jejich životech se změní pramálo. Kdyby ale zítra zmizel hmyz, pochybuji o tom, že by lidstvo vydrželo jen pár měsíců.“

Na světě podle všeho existuje kolem 5,5 milionů druhů hmyzu, jeho biomasa násobně překračuje hmotnost lidstva a jen na jednom akru panamského pralesa napočítáte víc hmyzích druhů, než kolik je celosvětově druhů savců. Přesto jim není věnována dostatečná pozornost. Stav hmyzích populací po celém světě autoři přirovnávají ke kousku dřeva, které se zakutálelo pod vodní hladinu. Přirozeně chce vyplout vzhůru, ale my jej tlačíme ke dnu. Pokud uvolníme tento tlak, situace se – zatím – může navrátit k optimu.

„Hmyz čelí problému s charismatem, neláká totiž k ochraně, jako třeba pandy,“ píší autoři. A měl by se prý proměnit způsob, jakým jsou hmyzí témata celospolečensky pojímána. Třeba vyzvednout důležitost hmyzu pro lidské přežití, ale neomezovat se jen na ikonické druhy, včely, čmeláky, motýly. „Velmi nápomocný by tu mohl být jazyk, jakým o hmyzu hovoří třeba životnímu prostředí naklonění vedoucí korporací a státníci.“

Hodilo by se, kdyby kromě zjevně cenných přírodních lokalit savan a pralesů byl zdůrazněn potenciál „obyčejných“ luk, travních lemů, náplavů. Zmiňují také, že zásadní záchovný potenciál pro hmyz by mohla mít letiště a areály vojenských základen. Nehodí se prý témata ochrany přírody oddělovat a je třeba chápat, že potenciál hospodářských lesů (pro hmyz) není jen v živém, stojícím dřevu. Podobně pak, příhodné by bylo omezit chemické postřiky pesticidy a insekticidy. Ne jen proto, že ohrožují zdraví lidí a znečišťují vodní toky, ale i kvůli hmyzu.

Podstatné podle autorů je, že pomoci hmyzu může, v rámci svých možností, naprosto každý. A není třeba čekat na reakci „velkých hráčů“. V hyperdiverzifikovaném světě hmyzu přináší i lokální akce slušné výsledky. Za pozitivní příklad zmiňují populace sladkovodního hmyzu na severu Ameriky a v Evropě, který se z drastického stavu dokázal za posledních padesát let značně zlepšit. Jde to. Stačí jen začít. Čím? Hmyzím hotelem, broukovištěm, mozaikovitě sečenou loukou, pěstováním lokálních druhů rostlin. Nebo tím, že nebudete na zahradě používat průmyslovou chemii. Je to prý jen na nás, protože hmyz nás nepotřebuje, zatímco my jej ano.