Jaká bude budoucnost rezervace Masai Mara v Keni? Bez příjmů z turistiky roste chudoba a pytláctví
S rozlohou 1510 kilometrů čtverečních patří Masasi Mara k nejrozsáhlejším chráněným územím v Keni. Její ochranářský význam podtrhuje to, že na hranicích s Tanzanií volně přechází do národního parku Serengeti, a vytváří tak skutečně rozsáhlou bezpečnou zónu pro migraci divokých zvířat. Zrovna teď tímhle směrem postupuje půl milionu pakoňů, které by za jiných okolností nejspíš pozorovaly stovky zahraničních turistů a fotografů. Letos tomu tak není. „Žádná auta, vyježděné koleje v půdě. Klid pro zvířata,“ hodnotí letošní sezónu Jackson Looseyia, místní správce. „Ale také žádné peníze od turistů a strach z toho, co tu napáchají pytláci.“
Nejsou peníze, je hlad
Ti momentálně kladou na pakoně pasti, oka, protože v rozsáhlém území se nyní mohou nekontrolovatelně pohybovat. Šance, že budou dopadeni hrstkou zdejších rangerů, je minimální. A jsou si toho dobře vědomi. Ještě loni patřila Keňa k nejúspěšnějším africkým zemím, když přišlo na stíhání "wildlife crimes". Tedy právě pytlačení a prodej „masa z buše“. Dosahovali přitom až 80 % efektivity v usvědčení pachatelů. Pandemie koronaviru, která Keňu zbavila cestovního ruchu, to ale změnila. Na straně zákona teď nestojí dost lidí, ve vesnicích podél Masai Mara bez peněz od turistů panuje hlad. Případy pytláctví raketově rostou.
Loňský rok se podařilo na tržištích zajistit 1,8 tuny bushmeatu - „masa z buše“. Letos je to 2,8 tuny a rok zdaleka ještě nekončí. Za poslední dvě dekády bylo zajištěno 50 000 takových balíčků s masem a zatčeno 4500 pytláků, což je jistě slušná reputace. Teď ale na její udržení nejsou lidi. Správa Masai Mara nemá dost peněz pro rangery ani pro zajišťování kontroly v okolí rezervace.
Půda, která rezervaci nepatří
A hlavně ani nemá finanční zdroje na to, aby letos vyplatila více než 2000 majitelů půdy, jejichž pozemky do rezervace zasahují. Byli placeni za to, aby se zdrželi rušivých činností uvnitř rezervace.
„Pokud přestanou téci peníze, může celý zažitý model ekoturistiky přestat fungovat,“ říká Dickson Kaelo, šéfmanažer sdružení KWC (Kenya Wildlife Conservancies). Majitelé půdy mohou začít hledat externí zdroje financování. Od pytlačení zvířat na vlastní půdě, po oplocování vlastních pozemků nebo jejich zorání. „Dopad na zvířata v rezervaci by každopádně byl fatální,“ dodává Kaelo. Společně s dalšími místními správci a ochranáři se ale shoduje na tom, že jim to nemůže mít úplně za zlé. Smlouva o ekoturistickém podnikání hovoří jasně a je to správa Masai Mara, která ji letos nejspíš nedodrží. Někteří majitelé půdy v okolí rezervace se už nechali přesvědčit k dočasnému snížení výplaty, ale trvalé řešení to jistě není.
Ekoturistika, verze 2.0?
„Jsme ve zlomovém bodě, ve kterém se úplně nedá hovořit o nějakých dlouhodobých cílech ochrany přírody,“ doplňuje zoolog Jonathan Scott. Za zásadní teď považuje, aby se zvířata v rezervaci dočkala patřičné ochrany a pytláctví ustalo. Jenže to nás vrací k penězům na výplaty pro rangery. Kde je získat? Jedním z řešení do budoucna by prý mohlo být zdanění provozovatelů místních cestovních kanceláří a organizátorů vyhlídkových jízd, řidičů. Ti totiž za provázení turistů v rezervaci dosud její správě nic neplatili. A z toho, že by se to mělo změnit, nadšení nejsou. Jenže pandemie koronaviru ohrožuje budoucnost zvířat i lidí v Masai Mara.
Zatímco místní doufají, že nezaměstnanost zůstane minimální a turisté (a jejich peníze) se brzo navrátí, možná by nebylo špatné, kdyby ten návrat nevedl ke stejným pořádkům. Snahu o vytvoření nového a lepšího modelu turistiky, ze kterého by profitovala chráněná zvířata i lidé, místní povšechně vítají. V otázkách, jak to ale udělat jinak, se momentálně neshodnou.
reklama