https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/jake-zivocisne-druhy-preziji-zalezi-na-jejich-potravni-strategii
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jaké živočišné druhy přežijí? Záleží na jejich potravní strategii

18.12.2018 01:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
Gepard tráví vyhledáváním potravy většinu dne. Stojí ho to námahu a ne každý pokus o její dostižení a ulovení je úspěšný.
Gepard tráví vyhledáváním potravy většinu dne. Stojí ho to námahu a ne každý pokus o její dostižení a ulovení je úspěšný.
Licence | Volné dílo (public domain)
Co má společného africký gepard, argentinský kondor a jihoafrický tučňák brýlový? Kromě toho, že všichni patří mezi ohrožené druhy, jen velmi málo. Výzkumníci z univerzity ve Swansea teď narazili ještě na jeden společný jmenovatel, který tito živočichové sdílí. Jsou jím riskantní strategie získávání potravy. Tohle nenápadné zjištění ale znamená pro ochranu biodiverzity hodně.
 

Důvodů, proč se nějaký živočišný druh stane ohroženým, je dlouhá řada. A podobně široké je i spektrum opatření, které v rámci jejich záchrany můžeme využít. Záleží vlastně jen na naší ochotě, vůli a finančních prostředcích. V případě tučňáků brýlových například budeme chránit samotná zvířata a jejich hnízdiště, zakážeme sběr jejich vajec, můžeme likvidovat nejrůznější škůdce pronikající do jejich hnízd, pokusíme se vymezit při pobřeží s jejich koloniemi pásma se zákazem rybolovu a podpořit jejich počty umělým odchovem v inkubátorech. Tohle všechno a jistě ještě mnohem víc.

Řekni, kde to jídlo je?

Podobně rozsáhlá opatření jsou vlastní ochraně gepardů i kondorů. Má to ale jeden háček. I když toho (ve srovnání s jinými ohroženými druhy) pro ně neděláme zrovna málo, pořád se naše snaha míjí výsledkem. Zatímco populace jiných ohrožených živočišných druhů jsme těmito kroky dokázaly „nakopnout“ k růstu, tyhle pořád balancují na hraně vyhynutí. Proč? To právě řešil tým profesora Roryho Wilsona z univerzity ve Swansea. Zmíněná divoká zvířata vybavili sledovacím zařízením a mohli tak minutu za minutou sledovat jejich pohybovou, termální a metabolickou aktivitu. Přitom je ale zajímalo něco trochu jiného.

Přesněji: zajímala je pravděpodobnost, s jakou jedno každé sledované zvíře může narazit na zdroj potravy. To, jak je tato „potrava“ velká, kolik energie musí k jejímu nalezení spotřebovat a kolik energie v souvislosti s tím může využít na jiné aktivity (spánek, hry, rozmnožování). A právě tímhle přístupem se jim podařilo rozkrýt nový řetězec dosud netušených souvislostí. Trojice gepard-kondor-tučňák totiž sdílí velmi riskantní strategie získávání potravy, což je prý ten hlavní důvod, proč se navzdory ochraně jejich počty nezvyšují.

Když není potrava, není čas na rozmnožování

Gepard tráví vyhledáváním potravy většinu dne. Stojí ho to námahu a ne každý pokus o její dostižení a ulovení je úspěšný. Musí se přesouvat napříč velkými vzdálenostmi. To všechno ho dost vysiluje, má jen omezené množství pokusů, než v řádu dnů bezúspěšných pokusů zemře vyčerpáním. Cokoliv jej vyruší, snižuje jeho šance na přežití. Jeho životní styl je prostě neustálý hazard a boj o přežití, ve kterém nezbývá mnoho času na vyhledávání partnerů k rozmnožování a péči o mláďata. Podobně to mají i afričtí tučňáci, kteří v přeloveném moři musí vyhledávat potravu dále od břehu, na mnohem větší ploše, s nejistým výsledkem.

Jen pro srovnání nabízí Wilson případ jihoamerických tučňáků magellanských. Ti mají jistý a snadno dostupný zdroj potravy „přímo před zobákem“ a problémy s přežitím evidentně zatím nemají. A to je přesně ono: pokud má nějaký chráněný ohrožený živočich příliš riskantní strategii získávání potravy, konvenční metody ochrany na něj nemají pozitivní vliv. Model, ve kterém začneme nějaký vymírající druh chránit, pak selhává. Jeho životní strategie jej totiž zahání do úzkých, kdy pro samý boj o vlastní existenci nemá čas na zachování vlastního druhu. Tyto druhy jsou „přirozeně náchylné“ k tomu, aby je každá další negativní změna v dostupnosti potravy vyřadila ze hry.

Jihoafrickým tučňákům brýlovým nebude navzdory snaze ochranářů lépe, dokud se jejich rybí potrava nevrátí blíž k pobřeží. A kondoři nebo gepardi budou také k záchraně potřebovat mnohem víc, než jen papírový statut ohroženého živočicha. Potřebují klidná loviště a dostupnou kořist. Wilsonova studie není pro řadu ochránců přírody příjemná. Ukazuje totiž, proč tolik investované energie zatím přišlo vniveč. A že při záchraně některých druhů s komplikovanou potravní strategií bude zapotřebí učinit mnohem více. Nebude stačit chránit je, ale i jejich zdroje potravy.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Štemberk

18.12.2018 01:55
Tomu se říká etologie. Ekologie se bez etologie neobejde.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist