Jihoamerický pásovec dostal v Plzni starořecké jméno Cyril
Chov pásovců obnovila zoo v roce 2002 po 35 letech. První mládě, které dostalo jméno Pedro, se narodilo v roce 2005, o šest let později následovala Bertička. Pásovci se podle mluvčího rodí většinou po jednom či dvou mláďatech, a to i přesto, že oplozené vajíčko se v těle matky rozpadne až na 12 embryí stejného pohlaví.
"Pásovci jsou bizarní zvířata, na taková my se specializujeme," řekl ředitel zoo Jiří Trávníček. Zoo se podle něj zaměřuje na atypické druhy, které jiné zahrady většinou nemají. "Pásovci patří také k poměrně málo chovaným zvířatům a jsou strašně zajímaví," řekl ředitel.
Zatímco v zoo je chovatelé krmí směsí hovězího masa, mrkve, banánu a kočičích granulí, v přírodě hrabou v zemi termity, mravence a zemní červy a hmyz. Dokážou vyhrabat velké nory, aby se jim lépe hrabalo pod zemí, dokážou až na několik minut zadržet dech. "Mají na velikost těla neuvěřitelnou sílu v předních končetinách, dlouhé a velmi silné drápy jako tygr nebo medvěd. Ve vteřině se dokážou zabalit do bizarní koule jako míč. Ten pancíř úplně uzavře celé tělo, takže se na něj predátor z žádného konce nedostane," popsal ředitel.
Vzhledem k tomu, jak dobře dokážou hrabat, musejí mít i zpevněné výběhy a ubikace. Podle Vobruby v minulosti pásovci v zoo hrabali i v betonu.
Další zvláštností je to, že ačkoliv patří spolu s lenochodem a mravenečníkem do řádu chudozubých savců, může mít pásovec až 104 zubů, řekl Vobruba. "Kdysi dávno byl na pásovcích v laboratorních podmínkách také objeven lék proti lepře," doplnil. Odpočívající pásovec už několikrát vystrašil návštěvníky zoo, kteří volali chovatele na pomoc. Zvíře se totiž při lenošení rozvalí na zádech a trhaně škube packami a ocáskem, takže to vypadá, jako by měl poslední smrtelné záchvěvy, dodal Vobruba.
Pásovci jsou americkým endemitem, jinde na světě nežijí. Existuje několik druhů od 15 až 17 centimetrů velkého pláštníka malého po víc než metrového pásovce velkého.
reklama
