Kanaďani řeší nečekaný problém. Otevřeli si národní parky, ale chodí jim tam lidi...

Nejprve tu byly stížnosti přírodymilovných turistů, kteří se vydali do nitra jednoho z kanadských národních parků. Nebylo kde zaparkovat auto, stezky byly přecpané dalšími turisty, na vyhlídkových plošinách byla tlačenice. Od nespokojených výletníků pak vzešly první požadavky na úpravu infrastruktury parků, rozšíření stání pro auta nebo budování dalších tras. Výsledek bude nejspíš přesně opačný. Kanadské parky teď totiž zvažují, že raději omezí vstup návštěvníků. Píše o tom Guardian.

Samozřejmě, že návštěvníci jsou pro provoz (nejen) kanadských národních parků do jisté míry nezbytností. Díky nim se dá z vybraného vstupného hradit údržba stezek i praktická ochranná opatření. Přístup veřejnosti k přírodě je žádoucí, patří k nedílnému poslání národních parků. Jenže v Kanadě začíná nebývalý zájem výletníků o majestátní scenérie parků Yoho, Jasper nebo Banff narušovat to, co je v těchto lokalitách hlavním předmětem ochrany. Delikátní ekosystémy severských horských lesů a jezer. A dochází k nepříjemné situaci, kdy zástupy turistů svým množstvím jednak narušují okolní přírodu a přitom samy pociťují nelibost ze stavu, v jakém se přeplněné parky díky nim nachází. Podobný problém řeší USA v národním parku Zion.

Když je lidí příliš…

„Národní park Banff je pod extrémním tlakem,“ říká Peter Zimmerman, mluvčí společnosti Wildlife Society, která se na provozu některých kanadských parků podílí. „Fronty jsou u vstupu, na parkovištích, všude. Auta se už nikam nevejdou a lidé postupují horskými stezkami v jednolitých dlouhých liniích. Je to podobné, jakoby jeli metrem. Má to děsivé dopady na ekologické zdraví národního parku a vlastně i jeho návštěvníky.“ Banff dosud příjemně těžil ze své snadné dostupnosti, není totiž daleko od dálnice, města Calgary, ani mezinárodního letiště. Jenže z výhody se loni stala pořádná komplikace, když sem v sezóně zamířilo 4,18 milionu turistů. Tehdy provoz celého zařízení prakticky zkolaboval. Příští rok to dopustit nechtějí.

Snížit, ale neregulovat

Na nějaké zákazy jsou ale Kanaďané dost hákliví, a tak o plošném omezení vstupu zatím správci neuvažují. „Nechceme nějak limitovat pohyb lidí napříč celým parkem, ale potřebujeme nutně ochránit některé citlivější oblasti,“ dodává Zimmerman. Na mysli má například ikonické jezero Moraine, kam se díky narůstající fyzické zdatnosti populace každoročně vydává stále větší množství lidí. Je to jednoduchá matematika. „Čím více pěších lidí, tím je větší pravděpodobnost setkání a rušení divokých zvířat. Větší sešlap půdy a rostlin, více odpadků,“ vysvětluje Zimmerman. „Návštěvnické kvóty nám ale nepřijdou jako vhodné řešení.“ Za spíše varovný příklad dává sousední Lake O´Hara, který s kvótami přišel už v sedmdesátých letech.

Povolenky, nebo parkový mikrobus?

Do něj na počátku mohlo vjet jen čtyřicet aut denně a dnes je to kolem tří stovek. Když ale před zahájením sezóny zveřejní v Lake O´Hara on-line rezervační katalog, na 3300 povolenek se jim okamžitě hlásí přes 17 000 uchazečů. „O možnosti vstupu pak rozhodují sekundy. Tohle z našeho parku dělat nechceme, přijde nám to příliš striktní a pro návštěvníky zbytečně frustrující,“ říká Zimmerman. „Vím, že kanadské národní parky tu ochraňují přírodu tak, aby se do ní mohly jít podívat i naše děti a jejich děti. Je proto zapotřebí celý ten ekosystém chápat jako orchestr. Když se v hledišti sejde až příliš mnoho posluchačů, přehluší koncert a tu krásnou hudbu nikdo neuslyší.“

Jako řešení se prý nabízí „nepřímé strategie“ k ovlivňování návštěvnosti. Například aktuální informace o vytíženosti jednotlivých stezek, nebo zřízení kyvadlové dopravy, která by rozvážela výletníky k jednotlivým východištím na turistické trasy. A samozřejmě také vzdělávací kampaň, zacílená na návštěvníky. Jejím výstupem by měl být fakt, že se lidé v parku zůstanou, ale půjdou na jinou vycházku.

---

reklama

---