Klimatická změna ohrožuje potravinovou bezpečnost, shodují se experti

"Zemědělské systémy byly po generace přizpůsobeny specifickému klimatu - a teď se to klima mění," řekl Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Upozornil na to, že v nížinách, které dosud patřily k nejproduktivnějším oblastem, se podmínky zhoršují například kvůli suchu nebo jinému rozložení množství srážek.
Naopak v horských a podhorských regionech se mohou částečně zlepšovat, avšak půdní podmínky nemusí být vždy natolik ideální. Děkan Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze Hynek Roubík dodal, že právě přechodový klimatický pás, kde se Česko nachází, činí zdejší zemědělství mimořádně citlivým na extrémy. Problematický je podle něj také dřívější začátek jara, který může vést k vyšší produkci některých plodin, ale také k jejich poškození pozdními mrazy.
Dopady se podle expertů liší podle plodin. "V minulých letech jsme snížení výnosů zaznamenali u brambor, řepky, zeleniny, ale i u obilnin. Odolnější vůči suchu jsou rostliny jako například kukuřice nebo čirok, které na jednotku produkce spotřebují méně vody. A právě čirok je považován za perspektivní plodinu s nárůstem ploch v posledních letech," řekl Pavel Růžek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Naopak mezi jednu z nejvíce ohrožených plodin klimatickou změnou pro český region patří podle Trnky chmel.
Posuny jsou i geografické, neboť některé teplomilné plodiny se nyní daří pěstovat severněji nebo ve vyšších polohách, kde by to před dvěma dekádami nebylo možné. Přesun pěstování do výše položených oblastí se týká například kukuřice, sladovnického ječmene nebo vinné révy. Podle Trnky se české zemědělství zatím drží, ale bez mezinárodního obchodu by byla jeho potravinová bezpečnost ohrožena a hraje zásadní roli v budoucím zajištění a pokrytí výpadků produkce některých plodin.
"Zemědělství má obrovskou schopnost adaptace, pokud mu k tomu vytvoříme podmínky," míní Roubík. Adaptace podle něj už probíhá, ale její tempo musí zrychlit, aby české zemědělství zůstalo konkurenceschopné i v klimaticky náročnější budoucnosti.
Trnka dodal, že adaptace je dlouhodobý proces. "Není jedno magické řešení, ale podle statistik už dnes vidíme jasné signály, že se zemědělský sektor mění. V extrémních letech, jako bylo sucho v roce 2015 nebo 2018, se ale ukazuje, že opatření nejsou vždy dostatečná, a musíme počítat s tím, že stejně jako budou špatné roky, budou i ty dobré," uvedl.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (17)
Richard Vacek
12.5.2025 06:03Pavel Hanzl
12.5.2025 06:58 Reaguje na Richard VacekJaroslav Řezáč
12.5.2025 07:14 Reaguje na Pavel HanzlOvšem problém demografie Evropy je mentální obžerství více než ekonomika.
Pavel Hanzl
13.5.2025 09:32 Reaguje na Jaroslav Řezáčsmějící se bestie
12.5.2025 06:25když ČR není soběstačná ve výrobě základních potravin a to už hodně dlouho, no !
Pavel Hanzl
12.5.2025 06:54Vladimir Mertan
12.5.2025 07:17Je zjavné, že žijeme v dobe blahobytu a náhodný výpadok v niektorej krajine sa dá nahradiť dovozom.
Že sa podmienky u nás oproti Malej doby ľadovej zlepšujú je taktiež zjavné, tento prípevok som už dával minule ale k tomuto článku sa viac hodí: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_hladomor_1315%E2%80%931317
Během středověkého klimatického optima (období před rokem 1300) populace Evropy oproti dřívějším dobám explozivně vzrostla a dosáhla úrovní, které nebyly v některých oblastech znovu dosaženy až do devatenáctého století – některé oblasti francouzského venkova jsou dodnes méně zalidněné než na začátku čtrnáctého století.[3] Výnosy pšenice, vyjádřené poměrem počtu semen ke konzumaci a počtu nutného osiva, však po roce 1280 klesaly a ceny potravin stoupaly. V případě dobré sklizně mohl být uvedený poměr až 7:1, ale v nepříznivých letech mohl klesnout až na 2:1 – to znamená, že z každého zasetého semena se sklidily dvě, jedno muselo zůstat jako osivo na další rok a jedno se mohlo konzumovat. Pro srovnání, moderní zemědělství dosahuje výnosů 30:1 nebo více.[3]
Počátek Velkého hladomoru se shodoval s koncem středověkého klimatického optima. V letech 1310 až 1330 zaznamenala severní Evropa nejhorší a nejtrvalejší období nepříznivého počasí v celém středověku, vyznačující se tuhými zimami a chladnými, deštivými léty. Příčinou Velkého hladomoru mohla být sopečná událost,[4] snad vulkánu Tarawera na Novém Zélandu, trvající asi pět let.[5][6]
vaber
12.5.2025 07:56 Reaguje na Vladimir MertanTy hladomory udržovaly populaci ve správných mezích.My žijeme v představě, že meze neexistují, ale vše své meze má.
Všichni chtějí růst a rozpínat se. To dělá i supernova, před kolapsem.
Břetislav Machaček
12.5.2025 09:13 Reaguje na Vladimir MertanDnes při možnostech operativních dodávek čerstvé produkce odjinud
podíl konzervovaných výrobků klesá a minulostí jsou spíže plné
zavařenin, masových konzerv ze zabíjaček, uzeného masa v komíně,
sudu s kysaným zelím a sklepy plné brambor, mrkve a jiné zeleniny.
Až na výjimky se nesuší ovoce, bylinky na čaje a nehromadí třeba
ořechy, které vydrží i dva roky. Naučili jsme se spoléhat na to,
že když se neurodí tady, tak se urodí jinde a kdo přeplatí jiné,
tak nouzí trpět nebude. Afrika se spoléhá na dodávky obilí odjinud
a co se stane, když tam bude neúroda a obilí jim nedarují a levně
neprodají? Potravinové soběstačnost je sprostým pojmem pro tržní
ekonomiku, která funguje pouze kvůli překupnictví se zisky, které
z toho vyplývají. Obchod dnes živí podstatně více lidí, než jich
živí prvovýroba a zpracovatelský průmysl. Stačí levně nakoupit
a draze prodat a zisk je zaručen na rozdíl od práce a spoléhání
se rozmary přírody. Spíše zkrachuje prvovýrobce, než překupník
a čím je větší, tak je méně ohrožen místními neúrodami. Má totiž
kapitál nakupovat jinde, dovážet a zaplnit mezery v produkci.
Takže bohatým hladomory nikdy nevadily a vadit nebudou. Ty byly
a vždy budou problémem chudých. Takž hlavně nezchudnout!
Petr Elias
12.5.2025 10:30 Reaguje na Břetislav Machačekpepa knotek
12.5.2025 08:50Petr Elias
12.5.2025 10:18pavel peregrin
12.5.2025 16:01 Reaguje na Petr EliasBřetislav Machaček
12.5.2025 17:53 Reaguje na pavel peregrinže spoléhat se na dovoz je krátkozraké a při prvé velké
krizi to takoví idioti poznají na vlastní kůži. Budou mít
na účtu miliony a v obchodech budou prázdné regály. Pak
pochopí, že jistotou jsou plné sýpky a plné sklady vlastní
produkce. Za války byli lidé z měst rádi, když měli na
vesnicích příbuzné a známé, kam se zajeli najíst a nebo
doplnit zásoby ve spížích.