Klimaticko-energetický balíček EU: Co vlastně obsahuje? A jak o něm hlasovali Češi?

Referování o tzv. klimaticko-energetickém balíčku EU se ve většině českých médií smrsklo na to, zda ČEZ dostane zdarma část povolenek na vypouštění emisí oxidu uhličitého (CO₂) po roce 2013. Celá legislativa je ovšem nepoměrně rozsáhlejší, a dokonce ani s těmi povolenkami zdarma to není tak jednoduché. Co tedy balíček vlastně obsahuje? A jak při jeho schvalování hlasovali čeští europoslanci?

Kompromis při vyjednávání klimaticko-energetického balíčku je do značné míry výsledkem enormní snahy francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho (na snímku je na tiskové konferenci při jednání prosincové Evropské rady v Bruselu). Licence: Fotografie nesmí být použita ke komerčním účelům. Reprodukce je povolena s uvedením zdroje.
Foto: Rada Evropské unie

Tzv. klimaticko-energetický balíček se skládá ze čtyř směrnic a jednoho rozhodnutí EU. Někdy je k němu však přiřazováno i nařízení, které stanovuje emisní normy pro nové automobily. S balíčkem souhlasili nejvyšší představitelé unijních zemí na jednání Evropské rady 12. prosince. Jen o pět dní později znění všech předloh schválili i poslanci Evropského parlamentu. Hlavními závazky, které tato legislativa potvrzuje, je dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni z roku 1990 (ovšem v případě dojednání širší celosvětové dohody se toto číslo automaticky zvýší na 30 %) a zároveň do stejného data zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie rovněž na 20 %. Přesná čísla pro jednotlivé státy se ale v tomto bodě liší a například Česká republika má jako cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných zdrojů 13 %. Vůbec největší podíl by mělo zajistit Švédsko (49 %), to však už v současnosti vykazuje hodně vysoké hodnoty (kolem 40 %). Naopak nejmenší cifru (10 %) si dohodla Malta, která ovšem dnes energii z obnovitelných zdrojů zatím skoro nevyrábí.

Jednotlivé předpisy balíčku pak podrobněji pojednávají o různých oblastech, které by měly přispět ke snižování emisí skleníkových plynů. Asi nejdiskutovanější se stala změna směrnice o evropském systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (pro systém se používá zkratka ETS z anglického Emission Trading Systém). ETS v současnosti zahrnuje asi 10 000 zařízení v energetice a průmyslu, které dohromady produkují přibližně polovinu evropských emisí oxidu uhličitého (CO₂) a 40 % emisí všech skleníkových plynů. Zatímco na roky 2005-2012 dostávají podniky povolenky na vypouštění emisí zdarma, a pokud vypustí méně emisí, než se předpokládalo, můžou povolenky prodat, od roku 2013 by si je měly všechny nakupovat v aukcích. Celý systém by měl vést do roku 2020 ke snížení emisí v tomto sektoru o 21 % ve srovnání s počátečním rokem 2005. EU toho chce dosáhnout postupným snižováním množství povolenek, které bude každý rok vydávat. Od roku 2013 bude ETS rovněž zahrnovat větší množství odvětví - v současnosti se týká především energetiky, hutí, rafinérií, cementáren, skláren, vápenek, papíren apod. Nově by pod něj měly spadat i například hliníkárny a rovněž by se měl týkat většího množství skleníkových plynů.

Na jednání prosincové Evropské rady se ovšem představitelé jednotlivých zemí EU dohodli na velkém množství úprav a výjimek. Z celkového množství povolenek jich například jen 88 % bude rozděleno mezi všechny státy EU. O dalších 10 % se totiž podělí pouze chudší země (definici jich vyhovuje 19 včetně ČR) a 2 % povolenek pak připadnou zemím, které od roku 1990 do roku 2005 snížily emise aspoň o 20 % (je jich devět a ČR mezi ně patří rovněž).

V elektroenergetice se zase povinnost nakupovat všechny povolenky od roku 2013 v aukci nebude týkat států s izolovanými energetickými trhy a taky států, jejichž HDP na hlavu v tržních cenách nepřesahuje 50 % unijního průměru a zároveň se v nich víc než 30 % elektřiny vyrábí z jednoho typu fosilních paliv - výjimka tedy platí především pro nové členské země. Jejich vlády tak můžou v roce 2013 až 70 % povolenek dát energetickým společnostem zdarma (tento počet se ovšem bude vztahovat k hrubé domácí spotřebě, takže povolenky odpovídající vývozům elektřiny - což v případě ČR může činit cca 15 % povolenek - se budou muset nakupovat v aukcích). Množství 70 % se ale musí snižovat a v roce 2020 už nesmějí být bezplatně přiděleny žádné povolenky. Znění směrnice ovšem nezaručuje, že energetické podniky dané země bezplatné povolenky automaticky dostanou. V textu je uvedeno, že vlády zemí sice můžou část povolenek energetickým podnikům ve svých zemích darovat, zároveň ale mají možnost množství rozdaných povolenek libovolně snížit. Pokud by se tedy například česká vláda rozhodla, že energetickým podnikům žádné povolenky bezplatně nedá, tak by jí "bezplatné" povolenky zůstaly, mohla by je prodat a s utrženými penězi naložit podle svého uvážení. Pokud by se kabinet přece jen rozhodl zvýhodnit energetické společnosti, pak by měl podle směrnice zároveň vypracovat plán týkající se investic do vybavení a modernizace infrastruktury, do čistých technologií a do diverzifikace skladby energie v hodnotě odpovídající alespoň tržní hodnotě bezplatných povolenek.

Co se týká výrobního sektoru, tam by měly být úlevy ohledně nákupu povolenek ještě větší než v energetice. V roce 2013 získají firmy 80 % povolenek zdarma, do roku 2020 toto množství klesne na maximálně 30 % a od roku 2027 by měl být plně zaveden prodej na aukcích. Ovšem odvětví s vysokou energetickou náročností, u nichž existuje vysoké riziko přesunu výroby mimo země EU, budou dostávat celých 100 % povolenek zdarma. Zatím se však neví, o které hospodářské sektory se přesně jedná - Evropská komise by to měla zjistit do konce letošního roku. A letecká doprava? Ta bude po celé období 2013-2020 dostávat zdarma 85 % povolenek.

Europoslanci a představitelé zemí EU se shodli i na tom, že povolenky by mohly být dobrou finanční pobídkou pro tzv. zachycování a geologické skladování oxidu uhličitého (zkratka CCS z anglického Carbon Caption and Storage). Pro tuto technologii, která je zatím v plenkách a v Evropě fungují jen zkušební zařízení, bude vyhrazeno 300 milionů povolenek. Podle předběžných odhadů by přitom do roku 2020 mohlo být v podzemí na neomezenou dobu uloženo 7 milionů tun CO₂ a do roku 2030 až 160 milionů tun - to tedy za předpokladu, že projekty budou podporovány vládami i soukromým sektorem a že se prokáže, že jde o bezpečnou technologii. Příslušná směrnice pak popisuje, za jakých podmínek je vůbec skladování CO₂ možné. Členské země například musejí nechat prověřit geologické prostředí, aby při skladování CO₂ nedošlo k problému. Z tohoto důvodu taky mají jednotlivé země právo rozhodovat o oblastech na svém území, na nichž je možné úložiště vybudovat, což zahrnuje i právo skladování na svém území vůbec nepovolit.

Kromě oblastí, v nichž by se měly emise skleníkových plynů snižovat pomocí obchodování s povolenkami (ETS, viz výše), politici dojednali snížení emisí i ze zdrojů mimo ETS, což je například silniční a vodní doprava, budovy, služby, zemědělství, malé průmyslové podniky atd. Tato oblast může za celých 60 % emisí skleníkových plynů v EU. Společně by státy měly do roku 2020 dosáhnout celkově 10% snížení emisí oproti úrovni v roce 2005, jednotlivé země ale mají podstatně odlišné cíle. Například Česká republika může své emise v této oblasti zvýšit až o 9 %, a Bulharsko dokonce až o 20 %. Na druhém konci pomyslné tabulky závazků je pak Dánsko, Irsko a Lucembursko, které tyto emise musejí o 20 % naopak snížit. V přijatém kompromisu nakonec chybí původní požadavek Evropského parlamentu, aby v případě nesplnění svého závazku musely země platit pokutu za každou nad limit vypuštěnou tunu ekvivalentu CO₂.

Další směrnice se týká energie vyráběné z obnovitelných zdrojů. Tady je kromě výše zmíněných cílů hlavním závěrem rovněž povinnost, aby v dopravě nejdéle od roku 2020 činil podíl obnovitelné energie (agropaliva, elektřina, vodík) alespoň 10 % z celkové spotřeby. Toto číslo se týká každé unijní země. Používaná agropaliva přitom budou muset v roce 2013 uspořit aspoň 35 % emisí skleníkových plynů ve srovnání s fosilními palivy a od roku tohle číslo stoupne na 50 %. Týkat se však bude pouze už existujících továren, v případě biopaliv z nově vybudovaných podniků bude muset úspora emisí skleníkových plynů oproti fosilním palivům představovat aspoň 60 %. Tato biopaliva přitom nesmějí být vyrobena ze surovin získaných z půdy s vysokou biologickou rozmanitostí, tedy například z původních lesů nebo z cenných luk, ani z půd s velkou zásobou uhlíku, tedy například z mokřadů nebo souvisle zalesněných oblastí, ani z rašelinišť.

Dopravou se zabývá i poslední předloha patřící oficiálně do balíčku - směrnice o dohledu nad emisemi skleníkových plynů pocházejícími z paliv (jde jak o fosilní paliva, tak o biopaliva, elektřinu atd.), která se týká silniční dopravy a dopravy po vnitrozemských vodních cestách. Tady by měli dodavatelé do roku 2020 snížit emise pocházející z celého výrobního cyklu paliv (tedy například z těžby, dopravy, z jejich zpracování atd.) o 6 %. Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí přitom původně požadoval snížení o celých 10 %, představitelé jednotlivých zemí EU se však v Radě EU dohodli pouze na 6 % s tím, že Evropská komise by měla v roce 2012 provést revizi směrnice a případně zvýšit povinné snížení emisí o další 4 %.

	Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, německá kancléřka Andrea Merkelová a český premiér Mirek Topolánek na jednání Evropské rady v Bruselu v prosinci 2008. Licence: Fotografie nesmí být použita ke komerčním účelům. Reprodukce je povolena s uvedením zdroje.
	Foto: Rada Evropské unie

Ačkoli původně k balíčku oficiálně nepatřilo, ve stejný den jako ostatní předlohy schválil Evropský parlament i nařízení o emisích CO₂ z automobilů. Podle přijatého návrhu by měly být průměrné emise CO₂ u nových automobilů sníženy do roku 2012 na 120g CO₂/km (v současnosti dosahují průměrné emise 160g CO₂/km). Zlepšením technologií výroby motoru by přitom měl být dosažen cíl 130 g CO₂/km, dalších 10 % by měla zajistit jiná technická vylepšení. Dlouhodobým cílem pro průměrné emise pak je 95g CO₂/km v roce 2020. Stanovených cílů však budou moci výrobci aut dosahovat postupně. 130 g CO₂/km budou muset zajistit v roce 2012 u 65 % své produkce, v roce 2013 u 75 % produkce, v roce 2014 u 80 % produkce a v roce 2015 u všech vyráběných aut. Pokud požadavky nesplní, čekají je pokuty.

Všechny předlohy byly v Evropském parlamentu schváleny výraznou většinou. Z českých europoslanců celý balíček podpořili zástupci ČSSD, KDU-ČSL a SNK-ED. S výjimkou směrnice o energii z obnovitelných zdrojů hlasovala pro všechny normy rovněž většina poslanců ODS, výjimkou byl jen Ivo Strejček, který podpořil pouze směrnici o obchodování s emisemi skleníkových plynů a u dalších předloh se zdržel hlasování nebo byl proti. Občanský demokrat Milan Cabrnoch naopak jako jediný člen ODS hlasoval pro celý balíček.

Podobně rozděleni byli i europoslanci za KSČM, z nichž většina podpořila směrnici o energii z obnovitelných zdrojů, směrnici o obchodování s emisemi skleníkových plynů a směrnici o geologickém ukládání CO₂. Ostatní normy se musely obejít bez jejich podpory, pouze Miloslav Ransdorf a Daniel Strož ještě hlasovali pro přijetí směrnice o dohledu nad emisemi skleníkových plynů pocházejících z paliv.

Hlasování se vůbec nezúčastnili nezávislý Vladimír Železný a občanský demokrat Hynek Fajmon. Proti balíčku z českých europoslanců tak důsledně hlasovala jen nezařazená Jana Bobošíková. Svůj postoj vysvětlila v rozpravě: "Jsem přesvědčena, že legislativa, která je nám předkládána jako těžce dojednaná shoda dvacetisedmi hlav států, je nesrozumitelná, zbytečná a ve svém důsledku nebezpečná." Podle ní totiž nepřinese "nic kromě dalšího poklesu konkurenceschopnosti". "Pokud chceme jednat ve prospěch občanů a zajistit trvale udržitelný rozvoj, nemůžeme přece veškerou průmyslovou produkci vyhnat mimo Unii, poroučet větru, dešti, blokovat jadernou energetiku a do nekonečna zbytečnou administrativou energii prodražovat," zakončila svou řeč Jana Bobošíková.

Po hlasování své důvody, proč předpisy podpořili, přednesli ještě Zuzana Roithová (KDU-ČSL), Oldřich Vlasák (ODS). Podle něho se podařilo dosáhnout kompromisu, který zachovává původní ambiciózní cíle v ochraně životního prostředí a přitom nastavuje podmínky, které neomezují průmysl a nejsou vůči němu nepřátelské. Podbně se už dřív o klimaticko-energetickém balíčku vyjádřil Libor Rouček (ČSSD) - označil ho za "dobrý a vyvážený kompromis".

Zuzana Roithová se v Evropském parlamentu rozhovořila trochu víc a klimatický balíček označila za realistický kompromis a za nikoli převratný, ale přece jen krok vpřed. Pak dodala, že je podle ní nutné od špatně koncipovaných agropaliv přejít k politice udržitelného využívání energie z bioplynu a biomasy. Jejím zdrojem by pak měly být zejména odpadové vody, organická frakce z domácností a průmyslu, rezidua v zemědělství, rybolovu a lesnictví. "Používat by se měla degradovaná půda a taky nové, nepotravinové nekrmné suroviny jako např. řasy," uvedla Zuzana Roithová a ve svém vystoupení rovněž upozornila na skutečnost, že členské státy "odmítají trvale zrušit nadbytečné, a tudíž neekologické cestování Evropského parlamentu dvanáctkrát ročně z Bruselu do Štrasburku". Podle ní je to škoda.

S kritikou povinného nárůstu používání agropaliv až na 10 % pohonných hmot přišly po schválení balíčku rovněž české nevládní environmentální organizace. Spočítaly totiž, že kdyby plocha, kterou ČR bude potřebovat na splnění tohoto cíle, byla místo k pěstování agropaliv věnována na pěstování energetických plodin pro elektrárny, snížilo by to exhalace CO₂ třináctkrát víc. "Zatímco spousta politiků ve vnitrostátní politické debatě brojí proti biopalivům, tak při politických jednáních, kdy mají skutečnou možnost s tím něco udělat, ani nehlesli," diví se Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, které je tudíž rozčarováno, že Rada EU i europoslanci schválili silnou podporu biopalivům ovšem "za slabých ekologických a skoro žádných sociálních standardů" jejich výroby. Environmentální organizace obecně celý balíček spíš kritizovaly - vadila jim například skutečnost, že evropské země budou moci velkou část svých závazků uskutečnit pomocí projektů v zemích mimo EU. Ty české pak zejména kritizovaly vládu za to, že se snažila zajistit si možnost rozdat zdarma povolenky energetickým společnostem.

Těm se to naopak zamlouvalo a balíček hodnotily vstřícněji. Jak uvedla ČTK, podle tiskového mluvčího energetické firmy ČEZ Ladislava Kříže považuje tato společnost rozhodnutí Evropského parlamentu za uvážlivé. "Podle našeho názoru podporuje investice do nízkouhlíkových technologií a tím i směrem k úsporám, které si Evropská unie jako cíl zvolila," dodal Kříž. Zajímavé je, že ČEZ (ale i například Hospodářská komora ČR) automaticky počítá s tím, že mu česká vláda povolenky zdarma rozdá, ačkoli ta o tom ještě nerozhodovala, a pokud by chtěla, mohla by povolenky s výrazným ziskem sama prodat a utržené finance použít jinak. Například server EurActiv přinesl reakci Zuzany Krejčiříkové, manažerky pro evropskou agendu společnosti ČEZ, která uvedla, že oceňuje především jistotu, kterou ČEZ získal ohledně právní úpravy povolenek po roce 2012.

---

reklama

---