Les nesmrtelných příběhů dává prostor pro vyprávění a chrání panenské bučiny v Rumunsku

Zalesněné svahy Karpat jsou domovem mlhy, fiktivních upírů a skutečných vlků i několika tisíců medvědů hnědých. A také zhruba dvou třetin posledních zbývajících panenských lesů v Evropě. V okolí obce Nucšoary stále roste na 5000 solitérních buků, což je nejvíce v Evropě. Ohrožuje je však těžba dřeva i zemědělství nebo kůrovec. Naopak ochránit je má projekt Lesa nesmrtelných příběhů, píše list The New York Times.

Rostou tu buky, fantasmagoricky zkroucení velikáni, z nichž někteří jsou staří až 500 let. "Ohromilo mě, jak jsou impozantní," řekl Christoph Promberger, šéf neziskové organizace Foundation Conservation Carpathia, která se snaží prosadit, aby se z regionu stal národní park.

Starosta rumunské vesnice Nucšoara se 1222 obyvateli Ion Cojocaru žije v obci celý život, tamních stromů si ale všiml teprve nedávno. V roce 2019 Cojocarua začalo po smrti milované ženy Eleny-Mirely na rakovinu trápit srdce a lékař mu v rámci léčby doporučil procházky v přírodě. Na cestách po kopcích a pastvinách měl ujít nejméně 6000 kroků denně. Krása a síla stromů mu pomohly k zotavení a Cojocaru měl pocit, jako kdyby ho stromoví velikáni přijaly za svého. "Stromy mě zachránily," uvedl.

Cojocaru proto spolu s neziskovou organizací začali přemýšlet nad tím, jak bučiny ochránit a možná do Nucšoary přilákat o ekologii se zajímající návštěvníky. Vytipovali 2544 stromů - stejný počet, kolik metrů má nedaleký nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanu. Každý strom opatřili tabulkou s číslem, vyfotili ho v různých ročních obdobích a GPS souřadnicemi vyznačili na mapě.

Stromy si nyní mohou lidé adoptovat na webu projektu - ačkoliv, jak Cojocaru zdůrazňuje, ve skutečnosti si strom adoptuje člověka, ne naopak.

Za rozumný poplatek si mohou lidé k vybranému stromu připojit vlastní příběh. Při osobní návštěvě ho lze přečíst pomocí QR kódu.

Číslo 44 patří Aně-Marii Branzaové, rumunské šermířské šampionce, která svůj první národní titul získala v 15 letech. Číslo 2224 je výrazem vděčnosti dcery za svou matku, která v roce 1944 ve svých 16 letech "mezi starými stromy našla úkryt před nacisty". Číslo 22 je dar od přítele příteli, úryvek básně od pákistánského básníka Faize Ahmada Faize: "Daruj stromu možnost se opět zazelenat. Nechej jednoho ptáka zazpívat."

Číslo 2544 adoptoval Cojocaru. "Mám pocit vzájemnosti," řekl o bucích. "Učím se od nich jako od moudrých starců, kteří chtějí, abych konal dobro," uvedl starosta.

---

reklama

---