Lesk a bída dobrovolné dohody
Dne 22. 3. 1995 byla uzavřena Dohoda o postupném snižování dopadu pracích prostředků na životní prostředí mezi MŽP a Českým sdružením výrobců mýdla, čistících a pracích prostředků. Členy tohoto sdružení jsou společnosti Setuza, Unilever, Procter & Gamble, Henkel a Benckinser.
Firmy se mj. zavázaly, že sníží obsah fosforu v pracích prášcích na 5,5% celkové hmotnosti. Dalším závazkem je prosazování kompaktních pracích prostředků, které jsou ekologičtější díky sníženému obsahu plnidel, nižší spotřebě chemikálií při praní a nižším náro-kům na obaly a dopravu. Výrobci slíbili, že budou zvyšovat informovanost spo-třebitelů v otázkách souvisejících s užíváním pracích prostředků, například účastí v Národním programu značení ekologicky šetrných výrobků (EŠV).
Jedná se o první dobrovolnou dohodu uzavřenou mezi výrobci a MŽP. Již v době jejího vzniku na ni existovaly rozdílné názory. Největším argumentem pro Dohodu bylo, že je pružnější než zákon a lze ji rychleji pozměnit v závislosti na nových poznatcích. Přesto proti ní mají nevládní organizace mnoho výhrad.
Dne 23. 4. 1998 zaslali ministru Bursíkovi otevřený dopis Vlaďka Hejzlarová z Nadace Rosa, Yvonna Gailly z ekoporadny Veronica a Ondřej Velek z Nadace Partnerství. V něm uvádějí důvody, proč by mělo MŽP od Dohody ustoupit. Protože Dohoda byla uzavřena již roku 1995, neodpovídá požadavkům EU na podobné dohody. Dopis dále obsahuje výhrady k formulaci dohody a výhrady k průběhu jejího plnění.
Podle tohoto dopisu Dohoda převzala většinu limitů z návrhu zákona, který byl již před uzavřením Dohody připraven skupinou odborníků. V tomto zákoně byl limit fosforu (5,5%) navrhován pou-ze na dočasnou dobu, než se výrobci přizpůsobí novým bezfosfátovým tech-nologiím. V době uzavírání Dohody překračovala požadovanou hranici pouze 3% všech značek, protože to bylo již tehdy pro výrobce finančně výhodnější.
Ing. Joklová z odboru ochrany vod MŽP EkoListu sdělila, že nelze dále snižovat obsah fosforu ve fosfátových pracích prostředcích, protože pak by se již nejednalo o fosfátový prací prostředek. Dodržením limitu 5,5% se podle Joklové značně snížily koncentrace fosforu ve vodách; přesto nevládní organizace nepokládají nynější stav za dostačující. Dohoda prý konzervuje užívání fosfátových pracích prostředků tím, že výslovně nepožaduje jejich omezování na trhu. Odstraňování fosfátových prostředků z trhu tedy záleží "na dobré vůli" výrobců. Joklová tvrdí, že podíl bezfosfátových prášků na trhu stoupá a proto není třeba tento požadavek do Dohody zahrnovat.
Další kritické připomínky se týkají financování nezávislých zkoušek potřebných pro hodnocení dohody. Ač to ukládá text Dohody, nebyl vytvořen fond z prostředků výrobců. Podle ing. Joklové výzkum hmotnostní bilance hradí sdružení - jedná se o cca 1 milión Kč. MŽP provádí výzkum jednou ročně za cca 20 tis. Kč, což je prý částka, kvůli níž netřeba zřizovat fond.
Podle dopisu nejsou v Dohodě stanoveny sankce při neplnění dohody. Ing. Joklová sankce nepokládá za tak důležité, prioritou prý je snížení dopadu prášků na životní prostředí. Jediná možná sankce, zrušení smlouvy, prý proto dostačuje.
Kritické připomínky k průběhu plnění dohody se týkaly například ekologického značení výrobků. Do této chvíle nezískal žádný z výrobků značku EŠV. Přitom některé prací prostředky údajně podmínky pro získání značky splňují. Problém je v tom, že firmy ignorují Národní program značení EŠV i přesto, ze se k účasti v něm zavázaly. Výrobci tvrdí, že úspěšně omezují dopad na životní prostředí bez ohledu na označování. Navíc jim připadá neefektivní, že produkt opatřený značkou EŠV, která má platnost pouze v ČR, je vyvážen do zahraničí, kde tato značka nemá žádný význam.
Ačkoli se sdružení zavázalo zvyšovat informovanost spotřebitelů, jsou fosfátové a bezfosfátové modifikace stejných značek prakticky nerozlišitelné. Jak EkoListu řekla Vlaďka Hejzlarová, během trvání dohody bylo nahrazeno i nenápadné sdělení o tom, že výrobek obsahuje fosfáty, sdělením o obsahu "změkčovačů", či "builderů" což je souhrnný název pro fosfáty nebo jejich náhradu - zeolity. Stále se také nedaří dostatečně prosadit na trhu kompaktní prášky (koncentrované bezfosfátové prací prášky bez plnidel). Výrobci se brání, že je lidé nechtějí kupovat. Přitom je pravděpodob-né, že spotřebitelé nepreferují kompaktní prací prášky právě proto, že nejsou dosta-tečně informovaní.
Na posledním jednání MŽP a Sdružení 23. 6. 1998 byly zmíněny některé připomínky obsažené v dopise. MŽP se snaží přimět výrobce k účasti na programu značení EŠV s tím, že značka nemusí být nutně uvedena na obalu. Výrobci však odmítají jakoukoli účast na podobných programech.
V současnosti se na MŽP jedná o uzavření další dohody. Tentokrát mezi MŽP a Českým průmyslovým sdružením pro obaly a životní prostředí (CICPEN). Pokud zůstane ve stejném znění, jak ji navrhl CICPEN, dá se předpokládat, že vzbudí řadu odmítavých reakcí ze strany nevládních organizací. Dohoda je nyní ve fázi projednávání a připomínkování.
reklama
